Bionickou protézu získá díky dárcovské sbírce talent paralympijského plavání Petr Frýba
Když se Lence Frýbové ze Rtyně v Podkrkonoší narodil vytoužený syn Petr, radost vzápětí vystřídal šok. Lékaři jí nejprve nechtěli novorozence ukázat, pak se od nemocničního psychologa dozvěděla, že je miminko postižené. Narodilo se s vrozenou vadou všech čtyř končetin. Ještě jako batole musel Péťa podstoupit několik operací.
Na rukou a na levé noze má čtrnáctiletý Petr méně prstů. Pravá noha je nedovyvinutá, takže nosí protézu. Ta současná mu ale moc pohybu neumožňuje. Pomohla by mu bionická noha, jenže ta stojí téměř 800 tisíc korun. Díky vánoční sbírce se podařilo peníze získat.
Petr Frýba, mladý talent paralympijského plavání, a jeho trenér Roman Hakl z Náchoda, který úspěšně vedl zlatou paralympijskou vítězku Bělu Hlaváčkovou, jsou hosty v našem studiu. Vy trénujete plavce v náchodském Delfínu?
Ano, v Delfínu Náchod.
Petře, o tobě musíme říct, že máš velké cíle, velké sny. Můžeš nám prozradit své plány s tím plaváním?
Tak můj největší sen je dostat se na paralympiádu. Ta už je za dva roky v Tokiu.
Dá se stihnout?
Byl bych rád.
Můžeme říct, jaký je ten tvůj handicap?
Já nemám pravou nohu. Půlku nohy mám bez kolene. Na levé ruce mám tři prsty a na pravé ruce mám dva prsty.
Nemáš tedy půlku nohy. Máš nějakou speciální protézu?
Protézu mám. Teďka mám obyčejnou, ale dělá se sbírka na lepší, bionickou.
Jaký je mezi tím rozdíl, mezi tou klasickou a bionickou protézou?
S tou bionickou bych mohl jezdit i na snowboardu, potom ze schodů bych s ní mohl chodit. A samé takové věci. Je prostě lepší.
Takže třeba i na kole, dá se s tím taky?
Myslím si, že ano. Ještě to nemám vyzkoušené. Já ji ještě nemám. Ale už je objednaná.
Ty jsi ji měl možnost vyzkoušet, poprvé to bylo se školou, když jste byli na lyžařském výcviku. A určitě ses do ní hned zamiloval, je to s ní lepší.
O dost. Protože jsem mohl chodit ze schodů a nebál jsem se, že bych spadnul.
Tak pojďme teď do té vody. Voda je pro tebe úžasné prostředí, cítíš se tam jako ryba ve vodě, když to tak řeknu. V kolika letech jsi začal plavat?
Začal jsem plavat už asi od 5 let, ale to bylo jenom zdravotně. Závodně jsem začal plavat od roku 2013.
Trenére, když jste viděl Petra poprvé v bazénu, vzpomenete si na ten okamžik?
Vzpomenu si, protože rodiče nám ho přivedli do plaveckého oddílu Delfín Náchod když mu bylo 10 let. Petr měl plavecké návyky, které získal v Obchodní akademii Jánské Lázně, kam on chodil každý týden než se dostal k nám. Učil se plavat.
A byly dobré ty návyky?
Ty návyky byly výborné. Protože co je důležité jako u všech ostatních dětí, ať jsou handicapované nebo nehandicapované, aby se ty děti uměly položit na vodu. Aby měly přirozený pohyb ve vodě. A pak už je na práci trenérů a vnímavosti toho dítěte, zda se umí dál rozvíjet. Jestli správně leží ve vodě, dýchá, což je také důležité. To je prvopočátek, návyk na vodu, dýchání, ležet, splývat a k tomu pak přidá jednotlivé záběry. To, že nemá jednu nohu nebo nějaké omezení velikosti rukou, dlaní, tak to už je na tom, jak se s tím ten plavec vypořádá. Protože každý z nás má nějaký handicap.
A je nebo není vidět.
Ke mně se třeba dostávají děti, že když kopou ve vodě kraulovými nohami, tak couvou v bazénu. A Péťa když kope tou jednou nohou, tak se pohybuje vpřed. Takže prakticky ten handicap je, ale ne až tak velký. A kdybychom si s Péťou dali závod na 50 metrů kraula, tak by vyhrál Péťa, ne já.
Petře, ty chodíš do školy na gymnázium v Úpici. Jak vnímají spolužáci ty tvoje plavecké úspěchy?
Já si myslím, že oni jsou rádi. Oni nejsou tak sportovně založení. Ale já se musím přiznat, že vůbec nesleduji sporty. Jen prostě aktivně sportuji.
Můžeme připomenout ty největší Petrovy úspěchy v bazénu?
Největší jeho úspěch byl, když se kvalifikoval na paralympiádu České republiky do Brna. A tam startoval ve třech disciplínách, na 100 metrů kraul, 100 metrů znak i 400 metrů volný způsob. Získal druhé místo, což bylo bez rozdílů kategorií. Protože tam je to bodované, je to trošku složitější. Ale získal tam třikrát stříbrnou medaili, supr. Další vynikající výsledky, když startoval na mistrovství České republiky handicapovaných v Brně a Péťa tam vyhrál.
Slyšel jsem Petře, že ty si medaile dáváš na poličku doma a na nástěnku taky, že je tam máš pověšené. Tak co teď musí Petr udělat pro to, aby se dostal na tu paralympiádu za 2 roky?
Je to složité, protože mezi handicapovanými plavci existuje 10 zdravotních postižení, SV-1 až SV-10. SV-1 je to nejtěžší postižení, to má Arnošt Petráčků, paralympijský český vítěz. A 10, to je nejlehčí. Péťa v současné době, si myslíme, že má postižení 9. A já jsem telefonoval s Bělou Hlaváčkovou a ta se chytala za hlavu, jak je to možné. Protože by měl mít tak 8, 7. A tím by poskočil ještě mnohem výš i v bodovém hodnocení. Protože tam se plave na čas, ale převádí se to pak na body.
Běla Hlaváčková je také vynikající paralympionička. Ona byla zlatá? Vy jste ji také trénoval.
U nás vyrůstávala jako malé šestileté dítě ještě na starém bazénu v Náchodě. Pak přešla do nového bazénu, když jej v roce 1999 v Náchodě otevřeli. Plavala dál normálně jako zdravý plavec. A pak přišly nějaké zdravotní komplikace a Běla pak s plaváním skončila. A vrátila se k nám do bazénu až ve 23 letech. A docela jí to šlo, nadchlo jí to. A v roce 2004 byla na paralympiádě v Athénách, 2008 v Pekingu získala na paralympiádě 3 zlaté medaile. Jednu zlatou v Athénách, bylo to na 50 metrů znak, kterou pak v Pekingu obhájila. Byla mistryní světa, světové rekordy, olympijské rekordy.
Tak Petře, řekni nám na konec, zvládneš do těch dvou let udělat kvalifikaci a dostat se na paralympiádu?
Doufám. To se nikdy neví.
Tak my ti budeme samozřejmě moc držet palce, ať se to povede.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
