Šmírák. Autorka oceňovaných detektivek Kristýna Trpková napsala svůj první „čistokrevný“ thriller

Kristýna Trpková je naším dnešním hostem a já se těším, že představíme zase novou detektivní knížku. Ale koukám, přijela jste s prázdnou.
Neměla jsem úplně nejlepší noc a ráno, takže jsem samozřejmě v tom chaosu, kdy jsem mimochodem zaspala, zapomněla knížku přivést. Ale je na světě, existuje. Jmenuje se Šmírák. Oproti předchozím knížkám jde spíše o čistokrevný thriller. Je to má první knížka, ve které odpadly i postavy detektivů, děj se odehrává ve fiktivní vesnici Trudnov. Ne Trutnov, ale Trudnov. A tam řádí travič psů. Hlavní hrdina je samozřejmě pejskař, který má pudla Akima. A jak název knihy napovídá, tak se ve vesnici objeví někdo cizí a začne Eduarda, onoho hlavního hrdinu, pronásledovat.

Je to má první knížka, ve které odpadly i postavy detektivů. Děj se odehrává ve fiktivní vesnici Trudnov, kde řádí travič psů.
Kristýna Trpková, autorka detektivek

Je tam i nějaká vražda?
Vražda jako taková tam není, protože je to opravdu především o trávení psů. Počítala jsem i s tím, když jsem knížku psala a pak vydávala, že tím tématem třeba spoustu čtenářů odradím, protože v předchozích knihách jsem v uvozovkách zabíjela dospělé lidi nebo mladé slečny, dokonce i děti, a nikdy to nikomu nevadilo, ale teď, když došlo na psy, a musím říci, že těch mrtvých zvířat je tam docela dost, tak to čtenáři snáší opravdu těžce.

Čtěte také

Někdo z nás. Nový kriminální psychothriller od držitelky ocenění za nejlepší českou detektivku

Jsme vnímavější k tomu, když se ubližuje našim domácím mazlíčkům?
Já si myslím, že Češi jsou národ pejskařů. A že jsou na ty své pejsky hákliví. Jak říkám, mrtvé děti, to nikoho v knížkách vlastně neuráželo, ale jakmile jsem sáhla na psy, tak bylo zle.

Co vás inspirovalo k tomuto příběhu?
Moc ráda bych vám to sdělila, ale tím bych vyzradila pointu a zápletku. Takže si to nechám pro sebe.

Jak dlouho jste tentokrát na knížce pracovala? A jak dlouho se vám v hlavě rodil tento příběh? Protože co se týče vašeho prvního psaní, když jste vtrhla na knižní autorský trh, tak jste napsala hned několik knížek během půl roku.
Tři knížky za půl roku. To bylo vážně vražedné tempo. Ale Šmírák je paradoxně z těch knížek, co mi zatím vyšly, nejkratší. Je to opravdu jednohubka na dva večery, ale psala jsem ho nejdéle ze všech knížek. Snad šest nebo dokonce sedm měsíců.

Češi jsou národ pejskařů. Mrtvé děti, to nikoho v mých knížkách neuráželo, ale jakmile jsem lidem sáhla na psy, tak bylo zle.
Kristýna Trpková, autorka detektivek

Čím to?
Jednak děti už vyrostly z věku, kdy chodily odpoledne spát, takže to s nimi začalo být trošku náročnější. V době, co jsem psala ty první knížky, tak byly také jen dvě. Pak se narodilo třetí, tedy i tím se mi tempo psaní dost zpomalilo. Potřebovala jsem zvolnit a celkově asi ten prvotní zápal opadl. A když jsem teď vytvářela hlavní postavu, onoho Eduarda, tak už jsem na sobě cítila, že se s tím potřebuji naučit trošku lépe pracovat. Protože ta posedlost, se kterou jsem psala první knížky, také nebyla úplně dobrá.

Kristýna Trpková: Šmírák|foto:archiv Kristýny Trpkové

Říkala jste mi posledně, když jsme představovali vaši knížku Někdo z nás, že vás ten příběh úplně osobně obtěžoval a nedal vám spát.
Pořád mi lezly do hlavy ty postavy a to potom vlastně člověku leze i do běžného života. Máte rodinu a děti, chcete se jim věnovat a ne stále přemýšlet nad tím, co udělají postavy ve vaší knize. Takže jsem teď hlavního hrdinu Eduarda vytvořila jako takový klidnější charakter, ne tak toxický a depresivní, jako byli ti lidé předtím. A je pravda, že jsem se u něj naučila od knížky odcházet s tím, že jsem ho opravdu pustila z hlavy. Dokud jsem se k počítači nevrátila, tak jsem na něj nemyslela.

Vy jste se před lety pustila do psaní nečekaně před narozením svého třetího potomka a prorazila jste s úspěšnou detektivní trilogií Stvůra, Vesnice a Vetřelec, přičemž Stvůra získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku.
Před pár dny, 11. března, to bylo přesně pět let, co jsem začala psát. Co jsem si poprvé sedla k počítači a založila si tam dokument ve Wordu. Nepíšu tedy dlouho, ovšem byla jsem už jako malá holka vášnivá čtenářka, to určitě ano. A milovala jsem detektivky.

Začala jsem psát s takovou lehkostí, se kterou kolikrát už dnes nepíši. Protože jsem si říkala, vždyť o nic nejde, prostě to jen zkusíš.
Kristýna Trpková, autorka detektivek

Žádná růžová knihovna? Nikdy jste nic takového nezkoušela?
Dostala jsem kdysi od Ježíška dvě knížky od Lenky Lanczové, tak to jsem si přečetla, ale úplně mě to nechytlo.

Jak vás ale před těmi pěti lety napadlo, že byste začala psát?
Potřebovala jsem se nějak rozptýlit v tom těhotenství, protože už jsem byla nějakou dobu doma a měla jsem pocit, že mi mozek zakrňuje. Ale popravdě už si přesně nepamatuji, jaký byl ten prvotní impuls. Ale bylo to také tím, že jsem hodně četla detektivky, občas jsem narazila na nějakou řekněme slabší, a říkala jsem si, v zahraničí je to bestseller a prodává se to, proč bych já nemohla zkusit také něco takového napsat?

Čtěte také

Děti se mi zrcadlí do knih, to téma mnou rezonuje, říká autorka detektivek a máma Kristýna Trpková

Nápady a příběhy těch detektivek jste už nosila v hlavě, než jste začala psát?
Když jsem se na to psaní začala soustředit a chtěla něco vymyslet, tak to šlo docela rychle a prakticky samo. Tak jsem si říkala, že by byl hřích toho nevyužít, aspoň to nezkusit. Takže jsem to opravdu pouze zkusila, nic jsem si od toho neslibovala.

Zajímá mne ten pocit, když jste si před pěti lety sedla k počítači a na prázdný list do Wordu napsala první slova.
Bylo náročné začít úplně. Tu první kapitolu si pamatuji. Ale myslím, že jsem to měla usnadněné právě tím, že jsem si od toho nic neslibovala. Nešla jsem do toho s vizí, že vydám bestseller, který se musí prodávat. Tak jsem začala psát s takovou lehkostí, se kterou kolikrát dnes už nepíši. Protože jsem si prostě říkala, vždyť o nic nejde, prostě to jen zkusíš.

Dnes, když jste úspěšná autorka, tak možná člověk cítí už určitou zodpovědnost a to ho svazuje?
Určitě. Já jsem vždy paradoxně spíše špatně snášela kladné ohlasy na mé knížky, protože to pro mě bylo velmi zavazující a svazující v tom smyslu, že jsem si nastavila nějakou laťku, kterou budu muset dál obhajovat.

Čtěte také

S každou další novou knihou se učím a všechny jsou mé děti, směje se oceněná nakladatelka Rezková

A daří se to. Kolik z těch vašich knížek se tedy stalo bestsellery?
Zatím všechny, musím to zaklepat. Na recenze Šmíráka teď nekoukám, ale tím, že je to trochu něco jiného, tak je to takové pozvolnější. Asi opravdu čtenáři, když si jdou pro Trpkovou, tak teď nedostanou úplně to, co by čekali. Šmírák je opravdu jiný. Ale co mi řekli zatím známí nebo manžel, tak recenze jsou docela drsné oproti předchozím knížkám. A to právě i tím, jak jsem si nastavila onu laťku. Je pravda, že jsem se vlastně celých těch pět let bála, že fanoušky zklamu, že přijde něco, co se jim nebude líbit. A když to Šmírák v uvozovkách schytal, když vyšel, tak se mi vlastně ulevilo. Protože jsem si ten strach ze zklamání uměle vytvářela a dlouhou dobu jsem v tom žila, s těmi obavami. A ty pak začnou být zkreslené a prostě nereálné. Takže teď jsem zjistila, že se vlastně nic tak hrozného neděje. On se svět nezboří.

Ovšem vy už určitě máte zase předepsáno něco dalšího dopředu, ne?
Mám. Je to tak. Teď pracuji na něčem, co by mohlo vyjít třeba za pět let. Minulý rok jsem dopsala knihu, co vyjde za rok.

Kristýna Trpková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Já vám přeji, ať je Šmírák stejně tak úspěšný, jako byly všechny vaše předcházející knížky. Naším hostem byla spisovatelka, autorka bestsellerů a úspěšných detektivek Kristýna Trpková.