Judo učí rozvaze, to se hodí potom i v letadle. Říká nositel černého pásku, pilot Maxmilián Politzer

K létání, což byla jeho profese po celý život, se prý ale dostal oklikou přes lodě a moře.
Je to tak. Ono se říká, že vzduch je naše moře. Ale původní chlapecké okouzlení bylo přes lodě a moře. Kdo byl někdy u moře a viděl krásné bílé lodě a modré moře, kdo by si to nezamiloval. Tedy už v dětství jsem snil o lodích a později jsem se dokonce snažil se k nim dostat. Měl jsem už za sebou zdravotní prohlídky, jezdil jsem jako lodník o prázdninách na gymnáziu na labsko-oderské plavbě. A potom jsem se rozhodl, že bych v tom chtěl pokračovat. Ale přes Vysokou školu dopravní v Žilině jsem se dostal k létání, protože zrovna lodní obor nebyl otevřen, byl náhradní, a nejbližší byla letecká doprava. A létání se mi zalíbilo natolik, že už jsem u něj zůstal. Díky kamarádům, dobrému kolektivu i krásnému prostředí.

Důležitá je dobrá předletová příprava. I tady je podobnost se sportem, kde si také musíte prostudovat soupeře a zjistit jeho slabé stránky.
Maxmilián Politzer, pilot, cestovatel a pedagog

Na čem všem jste ve své profesní kariéře létal?
Jako většina lidí, když jsme skončili školu, tak jsme létali na Zlínech 126, což byly takové základní stroje. Nahazovalo se to rukou, bez startéru, základní přístroj. Po skončení školy v podstatě byla možnost buď jít někam pracovat nebo se dál starat o létání. Někteří šli k ČSA, což jsem byl i já, ale nemyslete si, že to byla hned funkce pilota, nejprve jako kancelářský úředník. V naději, že se přes ty papíry propracuji až k létání. Ale takových nás bylo hodně. Některým se to podařilo, některým se to podařilo později, k těm jsem patřil já. Tedy nejdříve jsem teda papírovou práci, pak jsem chvíli pracoval v zahraničním obchodě, což se týkalo leteckých prací a vybavení letišť. Až pak jsem se dostal k létání.

Čtěte také

Pilot Martin Šonka: Ve vzduchu je člověk sice jen na návštěvě, já se tam ale cítím doslova jako doma

Takže na dovolenou jsme s vámi třeba mohli někdy letět?
Ano, pokud jste si pronajali soukromé letadlo. V 90. letech bylo hodně takzvaných podnikatelů, kteří chtěli ukázat, že na to mají. Ale většinou moc neplatili nebo po nich zůstaly dluhy. Svezli se a nezaplatili. To byly začátky aerotaxové dopravy, která je teď v rozkvětu i kvůli covidu a dalším opatřením. Lidé, co mají trochu víc peněz, tak létají pronajatým soukromými letadly, protože jim odpadají dlouhé fronty na letištích, různé prohlídky, certifikace a tak dál.

Někoho známého a slavného jste už takto svezl?
Byla to třeba slavná tenistka Steffi Grafová nebo pěvec Štefan Margita. A mnoho dalších, já už si jich moc nepamatuji, ale byli to většinou příjemní cestující. Když se tady natáčely některé filmy, tak jsme vozili herce nebo herečky domů do Británie nebo do Německa.

Čtěte také

Pilot letecké záchranky musí létat všude, za každého počasí a pod tlakem, že někomu zachraňuje život

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek s nimi?
Nemám. Ale například pan Štefan Margita byl velmi sympatický, docela nám i zazpíval. Vezli jsme ho na nějaký koncert, tam večer zpíval, čekali jsme na něj a pak ho vezli zase zpátky do Prahy.

Ovšem vy jste také bývalý judista. Opravdu máte černý pásek v judu?
Ano, mám černý pásek, to je takzvaný mistrovský stupeň. Černá barva je k tomu bílému kimonu docela slušivá. Od pátého danu jsou barevné pásky, ale černý pásek, to je taková meta judistů.

Maxmilián Politzer ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Takže vás určitě medaile Lukáše Krpálka potěšily?
Samozřejmě. A já mu moc fandím, je to úžasný talent, za celou historii českého juda. Je úplně na tom nejvyšším místě.

Čtěte také

„Chtěl jsem řídit něco většího. Chlapi na velikost dají,“ směje se Michal Souček, pilot Boeingu 777

Pomohl vám sport někdy také při létání?
Určitě, protože judo vás učí rozvaze a strategii, rozmyslet si něco dopředu, jak na toho soupeře, co nejlepšího udělat. Také při létání musíte mít určitou strategii letu a nějaké zázemí, něco zkrátka v rukávu, co vás v nouzi zachrání nebo vám pomůže. Je to stejné jako ve sportu.

Dostal jste se do nějaké mezní situace v letadle?
Do mezní situace, že by to ohrozilo životy nebo bezpečnost, jsem se nedostal. Ale jednou byla v oblasti Alp u švýcarského Curychu silná námraza, ze které jsme se museli dostat. Takže se to stává, ale pokud si uděláte dobrou předletovou přípravu, tak se tomu dá nějakým způsobem předejít nebo let prostě neuskutečnit. I tady je podobnost se sportem. Musíte prostudovat soupeře, zjistit jeho slabé stránky, ale tam nepřichází v úvahu to nějak obejít. Tam prostě musíte nastoupit a vydat ze sebe všechno.

Čtěte také

Klid neznamená lhostejnost. Nereagujme na své pocity, ale na skutečnost. To je důležitá dovednost

Kam jste rád létal? Jaká letiště patřila k těm náročnějším na pozornost a soustředění?
Létal jsem většinou v Evropě. A také při letech se ozvala má láska k moři, takže se mi hrozně líbil třeba Split. Protože tam přistanete, seběhnete po schůdkách, přejdete silnici a za 10 minut jste u vody. Takže když bylo víc volna, tak jsme se mohli jít vykoupat. A co se týče provozu, tak to byl Amsterdam, protože tam je velmi rušný provoz. Tamní letiště Schiphol bylo vyhodnoceno jako nejrušnější v Evropě, což mnohé překvapí, protože si myslí, že to bude Gatwick nebo nějaké z britských letišť, ale je to právě Amsterdam. Tam je zajímavé, že jako jedno z mála letišť leží pod hladinou moře, takže by se měli cestující před přistáním nadechnout.

Relax u Splitu|foto:archiv Maxmiliána Politzera

Proč je letiště Schiphol tak rušné?
Jednak je tam celkem pět drah a potom je to také tím, že je to v podstatě taková křižovatka cest do Evropy ze zámoří, kromě Mnichova a Frankfurtu. A také se tam hodně rozvážejí květiny, nejen tulipány. Ale z Jižní Afriky a Jižní Amerika, Asie, tam to jsou třeba orchideje. V noci jdou květiny na burzu a potom jdou hned na rozvoz, takže ráno jsou v Amsterdamu a odpoledne si je koupíte třeba u nás v Hořicích. Květiny musí zůstat a čerstvé a mohou přiletět z celého světa.

Ještě pořád létáte?
Ano, létám. Atále ještě pracuji v Hradci Králové jako instruktor.

Jakub Schmidt a Maxmilián Politzer ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Pilot, cestovatel, ale také pedagog Maxmilián Politzer byl naším hostem. Celý rozhovor je k poslechu v našem audioarchivu.