Máchův Máj, Erbenova Kytice i Němcové Babička jako omalovánky. A bude i Kafka! Děti jsou nadšené
Představíme vám Blanku Kučerovou, překladatelku a vydavatelku z Vysokého nad Jizerou. Vystudovala chorvatštinu na Masarykově univerzitě v Brně a žila v chorvatském Záhřebu, přeložila několik divadelních her jihoslovanských autorů, její překlad komedie Mira Gavrana Vše o mužích uvádělo několik let i pražské Studio DVA.
Blanka pracovala mnoho let v cestovním ruchu, ale pak založila vydavatelství, kde vznikají úžasné vlastivědné a literární omalovánky. Už je na světě vaše poslední omalovánka o Franzi Kafkovi?
Není, ale dostávám pravidelně ilustrace od Jakuba Duška, nového člena našeho oblakového týmu. Takže se na omalovánky s tématem románu Zámek od Franze Kafky moc těším.
U literárních omalovánek jsme zjistili, že se tak dětem lépe spojí děj jednotlivých českých klasických knih než čtení obrozenecké češtiny.
Blanka Kučerová, překladatelka a vydavatelka
Vaše vydavatelství se jmenuje Oblak, proto také oblakový tým. Jakub Dušek je tedy váš nový ilustrátor, který se na předešlých omalovánkách nepodílel?
Nepodílel. Jakuba jsem oslovila, protože jsem si říkala, že by to chtělo někoho, kdo má trošku už obroušenou tužku.
Čtěte také
Tak pojďme představit vaše omalovánky. Jak to začalo a kde se vzal nápad něco takového udělat?
Nápad vznikl před zhruba 12 lety. Chtěla jsem nějaký udržitelný prospekt o Rokytnici nad Jizerou, kde jsem pracovala na infocentru. A nakonec to dopadlo tak, že jsme první omalovánky o Vysokém nad Jizerou, Město nejkrásnější zimy, o mém rodném městě, vydali před 10 lety vlastním nákladem.
Jaký to vzbudilo ohlas?
Velký. Vydávali jsme to ve 2,5 tisícovém nákladu a během dvou nebo tří měsíců jsme měli třetinu prodanou. A další prodeje navázaly poptávkami z penzionů, z restaurací. Ústav chirurgie ruky ve Vysokém si vzal omalovánky pro malé pacienty jako dárky, takže se to krásně rozjelo. Další rok jsme navázali Malou Skálou a Českým rájem, odkud pochází můj muž. Takže to nejsou jen Krkonoše, jedná se prakticky o celou východní část Libereckého kraje.
Kolik omalovánek je tedy dnes, po těch 12 letech?
Vždycky říkám, že to vím z hlavy, ale vlastně nevím. Je to už přes 30 titulů. Jak literárních, tak vlastivědných.
Literární a vlastivědné omalovánky tedy pomáhají dětem trošku objevovat svět kolem nás?
Je to tak. U těch literárních omalovánek jsme zjistili, že se tak dětem lépe spojí děj jednotlivých českých klasických knih než čtení obrozenecké češtiny. Takže Kytice, Babička, nakonec i Máchův Máj se staly pro děti daleko čitelnější díky obrázkům, které nakreslila Eva Hanoutová. Naše původní kmenová ilustrátorka.
Čtěte také
Vzal jsem do ruky první, kterou tady mám na stole, Babička Boženy Němcové. A tam hned vidím obrázek příjezdu babičky na Staré Bělidlo. Všichni si to vybavujeme z knížky nebo i z filmu. A k tomu je tu ještě i text.
Texty píše Eva Suchomelová, češtinářka, která je i mojí korektorkou. Evku jsem časem oslovila, aby mi psala rozbory do těch literárních knížek, protože jako slavista jsem se úplně necítila na to, bohemistům šahat do jejich fochu.
Testovala jste omalovánky také na svých dětech?
Naše děti vyrůstaly společně s vlastivědným objevováním Vysokého a přilehlých okresů. Na nich se hned testuje každý sešit, jestli se jim ty obrázky líbí. Dnes už je nejstarší dceři deset let, takže už má jasně vyhraněný názor, ta si nejraději obrázky tvoří sama. Hubert, prostřední syn, také kreslí sám. A zatím to nejvíc baví šestiletého Felixe, který dorůstá do skupiny dětí, kterým je to určeno. Takže děti nám dělají také trošku korektury, kecají nám do toho. Ale musím říci, že fakticky je to v pohodě.
Na našich dětech se hned testuje každý sešit, jestli se jim obrázky líbí. Dělají nám trošku korektury, kecají do toho. Ale je to v pohodě.
Blanka Kučerová, překladatelka a vydavatelka
A vidím tu dokonce i nějakou slepou mapu.
Slepé mapy jsou ke Starým pověstem českým. Ty vznikly v době covidu, když jsme nevěděli, jestli se bude cestovat do zahraničí, nebo jestli zůstanou rodiny s dětmi přes prázdniny doma. Tak jsme jim udělali takový interaktivní literární výletník nebo receptář na výlety. Podle slepých map mohou vyrazit na výlet, můžou si tam dolepit samolepky k jednotlivým pověstem a hlavně hledají místa, kde se ony pověsti odehrávají. Použít se to dá tedy nejen při výletě, ale třeba i při vlastivědě nebo literatuře ve škole.
Čtěte také
Vy jste vystudovala chorvatštinu na Univerzitě v Brně. V chorvatském Záhřebu jste také rok pobývala. A protože mám také Chorvatsko rád, tak mě zajímá, kde se vzala tato vaše láska?
Láska vznikla mezi mým tatínkem a mou maminkou a těm jsem zkazila dovolenou v Jugoslávii. Ale ne tak, že by tam byli, ale nemohli na ni odjet. Nedostali tenkrát výjezdní doložku. Tak si ze mě v pubertě dělali legraci, že jsem jim zkazila dovolenou v Jugoslávii. A už mi to zůstalo, nějak jsem s tím podvědomě vyrůstala. Až potom po válce v Chorvatsku jsme začínali s taťkou, který jezdil se zájezdovými autobusy, vyjíždět a objevovat Chorvatsko. Jezdila jsem už na gymnáziu jako delegátka cestovní kanceláře, takže během jednoho léta jsem přičichla díky ruštině rychle k chorvatštině a pak už se to rozjelo samo.
Co vás na Chorvatsku nejvíc fascinuje?
Musím říci, že to paradoxně není moře. Čím jsem starší, tím více sahám do kulturního dědictví, které máme s Chorvatskem hodně společné a málokdo to ví. Takže mě fascinuje ona společná historie a kultura.
Jednou z největších skupin čtenářů našich literárních a vlastivědných omalovánek jsou kromě rodičů s malými dětmi také učitelky češtiny.
Blanka Kučerová, překladatelka a vydavatelka
Nějakou omalovánku o Chorvatsku už jste také přivedla na svět?
Zvažuji, že až vyjde překlad dětské knížky od Mira Gavrana, která se jmenuje Jak si tatínek zpátky namluvil maminku, tak že bychom vydali Záhřeb. Ale možná ještě dříve to bude Černá královna. To by byla životopisná omalovánka o Barboře Celské, které se přezdívá Černá královna. Byla to druhá manželka Zikmunda Lucemburského.
Čtěte také
Ještě se zeptám, proč zrovna spisovatel Franz Kafka bude tématem vaší nejnovější literární omalovánky?
Jak říká Jakub Žáček, syn básníka Jiřího Žáčka, Franz Kafka letos slaví sté úmrtiny, tak my se chceme trošičku vyvézt na tom smutném výročí. Ale zároveň příští rok bude mít půlkulaté výročí narození, takže určitě vytáhneme Franze Kafku. On má totiž velmi blízko ke Krkonoším a vůbec k Libereckému kraji, protože tam jezdil jako právník Dělnické pojišťovny. A když onemocněl tuberkulózou, tak přijel do Špindlerova Mlýna a v tehdejším hotelu Krone začal psát právě román Zámek, o kterém bude naše další omalovánka. Dnes je to hotel Savoy.
Určitě to bude zase nádherné. Máte se, milé děti, ale i rodiče, na co těšit. Protože předpokládám, že celá rodina pak omalovává a rodiče čtou dětem příběhy a vyprávějí ty souvislosti.
Ano. Ale musím říci, že jednou z největších skupin čtenářů našich literárních a vlastivědných omalovánek jsou kromě rodičů s malými dětmi ještě také paní učitelky češtiny. Tak věřím, že ty budou nadšené.
Naším hostem byla překladatelka a vydavatelka z Vysokého nad Jizerou Blanka Kučerová. Moc děkuji za rozhovor a přeji, aby se omalovánka o Franzi Kafkovi všem líbila.
Související
-
Tangram a origami v obrazech Lenky Husárikové. Talent a lásku k malování zdědila po své babičce
Představíme vám malířku Lenku Husárikovou, která pochází z Karlových Varů, ale už pár let je doma v Krkonoších, v Horních Štěpanicích, kde má kromě Prahy svůj ateliér.
-
V seniorském věku se zamilovaly. Kamarádky z výtvarné skupiny PJETTET našly svou lásku v malování
V Knihovně města Hradce Králové vás potěší výstava skupiny výtvarnic PJETTET. Tvoří ji Anna Zlatová, Věra Černá, Ivana Maršounová, Růžena Rákosníková a Helena Kokrdová.
-
Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj
Krédem Dany Činčarové, výtvarnice a lektorky, která vede kurzy relaxačního malování, jsou slova: radost je se na obraz dívat, ale radostnější je ho malovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.