Flying Bulls Aerobatics Team: „Baví nás vymýšlet prvky, které před námi ještě nikdo nikdy nezkoušel“
Akrobatická formace Flying Bulls Aerobatics Team slaví 60 let. Jejich letecké exhibice viděly všechny kontinenty planety. Představují naprostou špičku a patří k nejrespektovanějším pilotům. Pozvání do rozhlasového studia přijal člen této formace, akrobatický pilot Jan Rudzinskyj.
Byla dnes už nějaká vývrtka nebo výkrut?
Dnes ne, mám takové pozvolné ráno, takže jsem si jen lehce zacvičil, a pak jsem jel do rozhlasu.
Letadla snesou ±10 G. Ve skupinové akrobacii létáme maximálně 7 G. Jsme trénovaní, takže s tím není problém.
Jan Rudzinskyj, akrobatický pilot, člen Flying Bulls Aerobatics Team
Asi není pro organismus úplně ideální taková zátěž 7 G nebo trénujete každý den?
Ne, rozhodně netrénujeme každý den. Ale dva naši piloti jsou vojenští piloti, takže ta géčka zažívají mnohem častěji. Intenzita tréninku záleží na tom, když zrovna vyvíjíme nějaký nový prvek, tak létáme často, protože musíme najít cestu, jak to vlastně udělat, protože to před námi ještě nikdo nezkoušel. Ale to nás právě baví.
Jaký nejnáročnější prvek jste ve skupině vymysleli?
Vlastně všechny prvky s negativním přetížením, kdy vás ty síly netlačí do sedačky, ale naopak se snaží vás vysadit skrze pásy ven. Překrvuje se hlava. Ještě tam je taková zajímavá věc, že vlastně křídla fungují obráceně. Když chceš doprava, musíš to dát doleva. Všechny věci s negativním přetížením patří mezi nejnáročnější. Všechny prvky, které jsme přinesli do skupinové akrobacie, jsou těžké, protože je nikdo ještě předtím nelétal.
Čtěte také
Nemohou piloti omdlít při tak velkém přetížení?
Teoreticky ano. Pro nás to tak ale není. My ta géčka nezažíváme jako úplně extrémní. Letadla snesou ±10 G. Ve skupinové akrobacii létáme maximálně +7 G. A vzhledem k tomu, že člověk je trénovaný a je na to zvyklý, tak s tím není problém.
Ale ten pocit při přetížení 7 G. Neexploduje hlava?
Hlava se odkrvuje. Je třeba zatáhnout břicho a hrudník, aby krev neodtekla z hlavy, protože pak mozek přestává dobře fungovat. Začne se ti stmívat a můžeš i omdlít. Zatímco při záporných géčkách, v kterých létáme tak maximálně -5, -6, tam teoreticky pocit explodující hlavy je. Protože krev se naopak nahrne do hlavy a vylezou ti oči z důlků. Můžeš i červeně vidět, když se ti překrví oči, ale to už jsou extrémní případy. Mínusová géčka jsou vlastně nová, protože ta příroda neumí. Tedy letecká akrobacie je v podstatě téměř jediné místo, kde může člověk zažít mínusové géčko.
Zní to, jako že si to užíváte. Co vás nutí vracet se do kokpitu? Je v tom adrenalin?
Adrenalin je tam určitě také. Ale není tam žádná euforie. My potřebujeme být velmi koncentrovaní a soustředěni. Ty procesy v těle nějak probíhají, ale my potřebujeme být tady a teď. Vlastně si ten let vůbec neužíváme, protože to je opravdu velká práce, kterou je potřeba udělat dobře. Není tam prostor na nějaké juchání.
Ve skupině jste čtyři, tak představme ostatní piloty.
Vepředu je první letadlo, to je takzvaný lídr, vedoucí, to je Stanislav Čejka, vojenský pilot. Létá na gripenech. Vpravo je náš nejzkušenější pilot Miroslav Krejčí, který už 20 let létá skupinou akrobacii. A my samozřejmě od něj čerpáme zkušenosti. A vzadu je takzvaný slot. To je Jan Tvrdík, náš nejmladší pilot, také vojenský pilot létající na stíhačkách Gripen. No a já létám na levém křídle. A ještě nás na zemi jistí náš mechanik Miloš Špreňar. To je skvělý kamarád a pak ještě další kamarád, manažer Martin Nepovím.
Která ta pozice v sestavě je nejnáročnější? Dá se to říct?
Každá ta pozice má něco. Teoreticky by se mohlo říct, že lídr to má, co se týče kniplování, o trošičku jednodušší. Ale on zase nese tu zodpovědnost, aby všechno bylo jak má být. Na něm záleží, jak bude sestava vypadat. My ho vlastně jen v uvozovkách následujeme.
Jste skupina, kterou by rádo napodobilo mnoho dalších pilotů. Ale zdá se, že se to nikde nedaří. Čím to je? Je to těmi vzory a že se u nás stále ti mladší učí od těch zkušených?
Já myslím, že to je jeden z našich důležitých kořenů, že prostě na to máme DNA, máme ty kořeny. Prostě pan Tlustý, pan Struž a další to vyvíjeli už tenkrát v šedesátých letech. A ty zkušenosti se předávají. Ta DNA ve skupině opravdu je. Je fakt, že spousta různých skupin to zkoušelo. Ne vždy to dopadlo úplně dobře. My máme to štěstí, že prostě jedeme v té linii a jsme vděční, že máme na co navazovat.
Je váš úspěch vykoupen posedlostí, když nemyslíte na nic jiného než na létání?
Není to tak, že bychom mysleli jen na létání. Ale je to významná součást našeho života, to je pravda. Aspoň já to tak mám, že když dlouho nelétám, tak mám absťák.
Já jsem se ptala záměrně, protože vím, že to létaní nejsou jen silné akrobatické stroje, ale i historická letadla.
Létání ve skupině je vrcholná příčka, jeden z vrcholů akrobatického létání, nejnáročnější a samozřejmě i jedno z nejkrásnějších. A potom je hezké se svézt hezky dvouplošníkem, kdy já ještě dělám testovacího pilota pro lehká letadla. Já létám rád se vším.
Musím také připomenout, že ty jsi přežil pád letadla.
Ano, ale už na to moc nemyslím. Už to není pravidelná součást mého života. Stalo se to v roce 2006. A nějak jsem to už zaintegroval do svého života. Jsem vděčný, že tady jsem, že můžu dál žít, chodit, skákat a létat.
Jen těch vystoupení asi letos bohužel moc nebylo.
Letecké dny byly dva místo zhruba dvaceti, které létáme každý rok. Aeroklub Cheb se do toho pustil a udělali tam krásnou air show. Diváci byli úplně nadšeni, lidé to mají rádi. Byla tam nádherná atmosféra. A potom týden potom jsme byli v polském Lešnu, kde je také taková parta srdcařů, kteří organizují air show. A pak už byla je taková malá vystoupení.
Flying Bulls Aerobatics Team
Maximální disciplína, koncentrace, důvěra a schopnost týmové práce jsou základní předpoklady úspěchu skupiny Flying Bulls Aerobatics Team. Piloti, často označováni jako „vzdušní akrobaté“, splynou při svých leteckých vystoupeních v jednotný celek v oblacích předvádějí letecké prvky, které neumí žádná jiná skupina na světě.
V Jaroměři to ale nebylo malé vystoupení. Udělali jste tam rekord.
To je pravda, ale byla to soukromá akce. Protože zařizovat povolení pro letecký den, kam pozvete lidi, to už představuje spoustu náležitostí, které bychom těžko organizačně zvládali. Vystoupení to bylo, ale vidělo ho málo lidí.
Čtěte také
Pojďme k tomu rekordu. Byla to oslava šedesátých narozenin skupiny.
Byla to společná oslava šedesátého výročí založení skupiny. A ten rekord, udělali jsme skupinově 10 výkrutů v řadě za sebou. Když nějaká skupina na světě letí maximálně jeden výkrut. My jsme jich pro jistotu udělali deset. A ještě to bylo uctění osmdesátých pátých narozenin zakladatele skupiny pana Jiřího Tlustého.
Kdo to vymyslel?
Vymyslel to náš manažer Martin Nepovím, ale rekord jsme si vymysleli sami. Protože létací věci si vymýšlí piloti. Při takto náročných kouscích musí být všichni v souladu, musí s tím všichni souhlasit. Pokud někdo řekne, že se mu to nelíbí, tak prostě přes to nejede vlak. Musíme být souladu a to my jsme.
Nejen, že musíme ten náročný prvek udělat bezpečně, což je nejdůležitější, ale potom také aby to bylo zajímavé pro diváky.
Jan Rudzinskyj, akrobatický pilot, člen Flying Bulls Aerobatics Team
Zajdete na pivko a tam dáte hlavy dohromady.
Přesně tak. někdo něco navrhne, přijde s nějakým úplně šíleným nápadem. A všichni řeknou, to snad nemyslíš vážně. A za chvilku začneme hledat cesty, jak to udělat. Je tam spousta záležitostí. Nejen, že musíme ten prvek udělat bezpečně, což je první, ale potom také aby to bylo zajímavé pro diváky. Protože my můžeme dělat něco extrémně náročného, ale diváci to vlastně ani nemusí vůbec ani vidět. Takže těch 10 výkrutů, to je představitelné.
Co je teď před vámi? Plánujete nějaký další rekord?
Plánů máme hodně. Samozřejmě máme v hlavě nějaké nové prvky, které bychom rádi zkusili. Ale teď trochu odpočíváme a čekáme co bude. Chceme natočit na jaře zase nové video, něco hezkého. Máme nápady, které ale ještě nemůžu prozrazovat. Nejlepší je přijít s překvapením. Budeme trochu trénovat a hlavně se těšit na příští sezónu.
Říká Jan Rudzinskyj, akrobatický pilot Flying Bulls Aerobatics Team, který letos slaví 60 let. Děkuji za návštěvu a přejeme hodně štěstí celé skupině.
Jak se říká v letectví, odstartovat můžeš, přistát musíš. Děkuji za pozvání.
Související
-
Tmavomodrý svět. Životní příběh pilota plk. Josefa Koukala, účastníka bitvy o Velkou Británii
Český rozhlas Hradec Králové zmapoval životní příběh válečného pilota plk. Josefa Koukala, účastníka bitvy o Velkou Británii. Oslovili jsme potomky odvážného Východočecha.
-
KX-B neodpovídá. Příběh válečného pilota pplk. Aloise Šišky, který třikrát odmítl zemřít
P.F. 1942. Pplk. Alois Šiška aneb KX-B neodpovídá. O třech vyhraných zápasech se smrtí s válečným pilotem Aloisem Šiškou. (repríza pořadu z roku 1995)
-
Rekordman ve vlnovém létání David Mach startuje s východem a přistává se západem slunce
Dnes se budeme bavit o bezmotorovém létání na kluzácích nebo větroních. Naším hostem je skutečný mistr v tomto sportu, několikanásobný mistr republiky David Mach.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
