Spolu kamkoliv! Mája a Štěpán Tylšovi putují s malou Eliškou: Zážitek nemusí být příjemný, ale silný

Dnes jste přišli zase bez Elišky?
Mája Tylšová: Dnes zase bez Elišky. Možná příště už ji opravdu vezmeme s sebou i do studia. Minule ji hlídala babička a dnes hlídá lesní školka.

8 fotografií

Tak kde jste byli od dubna s Eliškou na cestách?
Štěpán Tylš: Největší věc, kterou jsme s Eliškou podnikli, že jsme jeli do Francie. Jezdíme tam postupně na etapy, každý rok jdeme část. Říkáme si tak jako domýšlivě, že jdeme HexaTrek, což je oficiální francouzská stezka, která má přes 3 000 km a vede od Štrasburku přes Alpy až po Pyreneje. A my z toho jdeme ten kousek kolem Štrasburku. Takže před třemi lety jsme vyrazili, ušli jsme asi 100 km za týden, loni také a letos zase asi tak zhruba. Vždy to je moc hezký výlet. Možná v důchodu bychom do těch Pyrenejí mohli dojít.

Kde skončíme, tam příští rok dojedeme autem. A jdeme pěšky zhruba 100 km. Potom se vlakem nebo autobusem zase vrátíme k autu.
Mája Tylšová, cestovatelka

Je krásné jít francouzskou přírodou, vinice mě zaujaly na vašem facebookovém profilu.
Štěpán Tylš: To byla letos nejlepší věc, co jsme mohli udělat. Elišce jsou tři roky, tak jsem ji už odmítl nosit na zádech, protože něco váží. Jeli jsme s takovým vozítkem, co se tlačí před sebou, a kvůli tomu jsme nemohli jít přímo onu trasu HexaTreku, který vede prostě přes hřebeny, kameny a skály. Tak jsme šli pod kopcem a vinicemi. Což bylo úplně bezvadné.

Čtěte také

Spolu kamkoliv. Marie a Štěpán Tylšovi putují s dcerou Eliškou daleko i na dlouho po celém světě

Co vás na cestě nejvíc zaujalo, kromě těch vinic?
Mája Tylšová: Bylo to super v tom, že ta krajina nejsou úplně nějaké obří kopce, není to žádné výrazné šplhání. I když letos už to bylo víc než předchozí etapy. Ale je to moc příjemné v tom, že ta krajina je hodně podobná tomu, jakou známe u nás z Čech. Jsou to takové trošku vyšší Beskydy. A výhledy jsou nádherné. To nás opravdu hodně baví.

A jak to funguje prakticky? Přijedete do Francie, někde zaparkujete auto a pak vyrazíte a jdete?
Mája Tylšová: Většinou to tak opravdu je. Kde skončíme, tam příští rok dojedeme autem, to necháme někde poblíž a pak se dostaneme na tu pěší trasu a dojdeme zhruba těch 100 km. Potom sedneme na vlak nebo autobus a vrátíme se zpátky k autu.

Čtěte také

Co je Camino? Od 100 poutníků dostanete 100 odpovědí. Slavná pěší pouť očima Karolíny Davidové

A kde spíte?
Mája Tylšová: Spíme ve stanu.
Štěpán Tylš: Je to tam super. Jde o pohoří Vogézy a Francouzi tam mají velmi aktivní Vogézský klub, něco jako náš Klub českých turistů, který značí cesty a spravuje útulny. Ty jsou přístupné zadarmo a dá se v nich normálně přespat. A dá se přespat i na té trase, je to legální někde v lese, pokud to není v blízkosti obydleného území. Můžete si tam rozdělat stan a nikdo vás nevyhodí. Takže to českému duchu vandráků a chodců velmi vyhovuje.

Trošku mi to připomíná slavnou Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela, kterou teď Mája také šla během října. Ale bez vás a Elišky, se svou maminkou.
Mája Tylšová: Je fakt, že to byla první cesta, kterou jsem absolvovala bez Štěpána a bez Elišky. A bylo to úplně jiné. Bylo to zajímavé v tom, že jsem najednou měla na starosti trasu já a ne Štěpán jako obvykle. Měla jsem z toho trochu obavy, ale Svatojakubská cesta je skvěle značená. Obrovské žluté šipky, který jsou opravdu na každém rohu, takže se člověk nemusí bát, že by se ztratil.

Jsem odchovaný skautem a chodil jsem odmalička. Pak jsem začal chodit s Májou a bral jsem ji s sebou na různé vandry a výlety.
Štěpán Tylš, cestovatel

Svatojakubská cesta byla snem vaší maminky?
Mája Tylšová: Mamka měla opravdu velký sen tam jít, mluvila o tom už docela dlouho. Až jsme si s mojí sestrou řekly, že jí ten sen splníme. Protože jí je přes 60 let a nevíme, kdy se může její zdravotní stav třeba zhoršit. Takže jsme se rozhodly, že to zařídíme a pojedeme. Vyrazily jsme na začátku října. Počasí bylo tedy náročné, musím říci, že to byla nejnáročnější cesta, co jsem zatím šla. Protože nám pršelo pět dní z osmi a takovým stylem, že jsme byly po hodině mokré až na spodní prádlo.

8 fotografií

Kolik kilometrů jste ušly? A došly jsme až do Santiaga?
Mája Tylšová: Došly jsme do Santiaga. Šly jsme z portugalského Porta pobřežní cestou podél moře, což bylo nádherné. Zejména pro nás, co nemáme moře, to byl nádherný zážitek.

Čtěte také

Cesty Ládi a Aleny se propojily ve vlaku a od té doby objevují krásy světa. Už i se synem Matyášem

Vím, že vy máte na rozdíl od Štěpána ráda teplo.
Mája Tylšová: Mám ráda teplo, ale tahle cesta tedy zrovna nebyl ten případ. První den to ještě docela šlo, ale pak se ochladilo na 13 stupňů, takže v kombinaci s deštěm to bylo opravdu špatné. Uprostřed cesty jsme si dokonce i kousek popojeli, protože jsme na to měli jen osm dní. A ušli jsme za tu dobu asi 187 km. Ale jak říká Štěpán, zážitek nemusí být příjemný, ale musí být silný. A tenhle tedy silný byl.

Řekněte mi, jak to vůbec začalo s vašimi cestami?
Štěpán Tylš: Já jsem odchovaný skautem a chodil jsem už odmalička. Pak jsem začal chodit s Májou a bral jsem ji s sebou na různé vandry a výlety. Začali jsme v podstatě bez nějakých velkých zkušeností výletem do Rumunska, kde jsme nesli na zádech opravdu 24 kilogramů a měli jsme těžké boty. Tak jsme se vláčeli horami, ale užívali jsme si to náramně. Když jsme zjistili, že nás to oba baví, tak byl náš velký sen jít Pacific Crest Trail, dlouhý trek v Americe, který má přes 4 000 km. Vede z mexických hranic až po kanadské hranice horami podél pacifického pobřeží. Už jsme na to byli nachystaní, ale bohužel přišel covid a všechno muselo být jinak.

Mája a Štěpán Tylšovi ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Mája Tylšová: Museli jsme úplně změnit plány, ale nezalekli jsme se toho. Vzhledem k tomu, že já už jsem kvůli té cestě podala výpověď v zaměstnání, tak jsme si řekli, že ten čas prostě chceme využít, a šli jsme kolem Česka. V té době byly zavřené hranice a nikam se nesmělo. A nebyli jsme jediní. Spoustu dalších cestovatelů, kteří jezdí většinou do zahraničí, tak zůstalo v Čechách a také šli kolem Česka. A rok nato vznikla dnes už slavná Stezka Českem, která je teď populární. My jsme šli 1 800 km a celá Stezka Českem má okolo 2 000 km. Zbývá nám posledních 80 km.

Takže to musíte dokončit a hezky uzavřít ten kruh.
Štěpán Tylš: Vždy si to říkáme a nikdy se nám nechce. Je to poslední etapa v Nízkém Jeseníku, je to trošku už na víkend daleko. Musíte si vyhradit čtyři nebo pět dní. A to zase už člověk raději vyrazí někam dál.

Našimi hosty byli cestovatelé Mája a Štěpán Tylšovi z Hradce Králové. Moc děkuji za rozhovor a přeji šťastnou cestu zase někam. Díky.