Klid neznamená lhostejnost. Nereagujme na své pocity, ale na skutečnost. To je důležitá dovednost

Nepál byl na zklidnění nebo na to zavrtění?
To bylo spíš zklidňovací. Byli jsme tam se skupinou lidí a pohybovali jsme se v méně turisticky navštěvovaných místech Himálají spolu s šerpy, v jejich buddhistickém chrámu jsme strávili nějaký čas. A také jsme samozřejmě trochu chodili po nádherných horách. Ten čas mi dal hodně.

Jan Rudzinskyj si plní letecký sen, který s ním jde od raného dětství. Létá se svým akrobatickým dvouplošníkem a především s akrobatickou skupinou The Flying Bulls Aerobatics Team. Objevil také duchovní cesty. Nějaký čas trvalo, než našel rovnováhu mezi vnitřním a vnějším životem, kterou ale vlastně stále hledá a nachází.

Vnitřní pocity a nová energie?
Energie, klid, nadhled a radost. Lidi tam jsou velmi radostní, velmi klidní a přijímající. Přestože podmínky, ve kterých žijí, nejsou vůbec jednoduché. Možná právě proto, že to nemají jednoduché, tak jsou vyrovnaní a je velmi příjemné s nimi být v jejich vesnici, v jejich společenství. Je to velmi inspirující pro nás, kteří si myslíme, že máme spoustu problémů, a většinou řešíme jen problémy z nadbytku.

Potřebujeme se v životě vzdát toho, co už nám neslouží. A jsou jen dvě cesty. Buď se toho vzdám dobrovolně nebo mi to život stejně vezme.
Jan Rudzinskyj, cestovatel, spisovatel, mentor a akrobatický pilot

Proč zrovna Nepál, potažmo Himálaje? Vzdálená země sousedící s Indií a Čínou.
Bylo dost náročné se tam dostat, to je pravda. Nepál mě lákal už odmalička, v hodinách zeměpisu se mi odkryly dvě země. Peru a Nepál. Oboje zní tak jako trochu česky. A do obou jsem se zamiloval. Do Peru jsem jezdíval dříve hodně k amazonským šamanům a teď jsem byl poprvé v Nepálu. Určitě to nebylo naposledy, na jaře bych tam rád jel znovu.

Čtěte také

Etnolog Libor Dušek: Horská etnika jsou krásná a rozmanitá. Bohužel hrozí, že se to radikálně změní

Nepál leží v několika klimatických pásmech od subtropického až k arktickému, takže jsou tam i různé ekosystémy. Od džungle, přes zalesněné kopce a údolí až po velehory. Kolik času by člověk potřeboval, aby to vše viděl?
To nevím, ale času by to bylo opravdu hodně, protože Himálaje jsou extrémně veliké. Člověk si ani neumí představit, jak je to obrovské a nádherné. Na fotografiích je to úžasné, ale když to vidíš v reálu a koukáš na ty štíty, tak to je prostě impozantní a ta energie je nádherná. Když přiletíš do Káthmándú, které je zhruba 1 600 m vysoko, to znamená jako naše Sněžka, tak je tam teplo. Je to subtropické pásmo. Spousta lidí mi říkalo, že v Káthmándú není moc příjemně. Ale možná teď díky karanténě a těm věcem okolo se to tam trochu vylidnilo, není tam tolik turistů a nebylo tam ani zdaleka tolik smogu. Atmosféra tam byla velmi příjemná.

8 fotografií

Největší zážitek z Nepálu?
Největší zážitek je, když ráno o půl šesté vstaneš a jdeš se podívat na východ slunce, na ty horské velikány. To je prostě něco, na co se nedá zapomenout. Stojíš v přítomnosti, dýcháš a koukáš, prostě jsi tam a působí na tebe vše, co potřebuješ.

Do Nepálu jezdí horolezci zdolávat Mount Everest. Ten jste asi nepokořili.
Ne, my jsme tam nebyli zdolávat nějaké velikány, spíš jsme chtěli zdolat své ego a trošku se uzemnit, abychom byli víc spokojení a v klidu v našem normálním, běžném životě. Nám nejde o dosahování nějakých velkých věcí, byť ty mám taky rád, ale tato výprava, kterou budeme opakovat v březnu, je spíš o zklidnění a přijetí toho, co a jak je.

Čtěte také

Flying Bulls Aerobatics Team: „Baví nás vymýšlet prvky, které před námi ještě nikdo nikdy nezkoušel“

Naše povídání může znít idylicky, ale mluvíme o jedné z nejchudších zemí světa. Zdravotnictví určitě nedosahuje úrovně v naší zemi, covidovou pandemií země prošla také několikrát, jak jste to tam vnímali?
Tam je obrovská míra přijetí nebo akceptace životních podmínek a lidé tam nejsou traumatizovaní. Nevím, jak to dělají, ale prostě nepůsobí traumatizovaně. Zatímco na nás bělochy spadne tady trochu silnější déšť a už se třeseme. Oni ne, oni to prostě přijímají. A to je velmi inspirativní, být v té jejich energii je opravdu zajímavé, proto se tam chci vrátit.

Vnitřní klid je pilota, jako jsi ty, nutnost. Sní o něm většina lidí, jak ho ale získat? Správně dýchat?
Dýchání je jeden ze základů. Nicméně musíme se vrátit úplně na začátek, protože vnitřní klid se nedá získat. Je potřeba si uvědomit, že vnitřní klid tady vždy byl a my se jenom rozpomínáme. Vnitřní klid je naše základní nastavení. Pohoda, pocit štěstí, to jsou všechno naše základní nastavení, se kterými přicházíme na zeměkouli, a jen jsme na to zapomněli. Tedy nemůžeme nic získat, jen se potřebujeme zbavit nánosů a toho, co jsme se naučili. Odnaučit se to a vrátit se k tomu, co jsme vždy uměli.

Klid je určitě žádoucí, ale pokud pilot sedne do letadla, tak musí také vnímat i určité napětí, ne?
To je také jeden z omylů, klid neznamená lhostejnost. Klid znamená, že jsem přítomný a dělám a reaguji přesně na to, co je potřeba. Ale máš pravdu, v letadle pro akrobatické výkony je určitá míra nabuzení potřebná. A mít kontakt s tím klidem, abych mohl rozpoznat, co se děje a na co potřebuji reagovat. Abych nereagoval na své pocity, ale na skutečnost. To platí jak v letadle, tak i v životě. To je velmi důležitá dovednost.

Čtěte také

Gripenem chrání náš vzdušný prostor. A při akrobatických letech si užívá v letadle víc volnosti

The Flying Bulls Air Aerobatics Team před časem zveřejnil fotografie tváří pilotů při velkém přetížení. A tam z vás ten klid moc cítit nebyl. Co v tu chvíli prožíváte a co se vám honí hlavou?
Naopak, ten klid tam byl, jen prostě velká přetížení deformují obličeje a tohle byla záporná géčka. Bylo to při jednom z nejtěžších manévrů, při obráceném přemetu ve čtveřici, což nelétá nikdo na světě kromě Flying Bulls. Tam jsou opravdu síly, které se během toho manévru snaží pilota vytrhnout z letadla, skrz pásy vycedit ven. Vylézají ti oči z důlků, překrvuje se hlava, můžeš i někdy vidět červeně, když se ti hodně krve dostane do očí. Je tam zhruba přetížení -5 až -6 G. Je to dost náročné, ještě se to letadlo řídí stranově opačně, protože se tam změní obtékání, tedy proto to nelétá nikdo jiný.

Máš pestrý život, od cestování, přes učení, akrobatické létání až po historické stroje. Dokázal by ses něčeho z toho vzdát?
Jednou budu muset, ale zatím nemusím, tak si to ponechám.

V jednom videu říkáš, že když se vzdáme něčeho, čeho nechceme, mohla by to být zábava.
Tohle jsou věci, které nás potkávají pořád. Víme, že se potřebujeme něčeho v životě vzdát, že už nám to neslouží. Ale nechce se nám, protože jsme na to zvyklí. A jsou jen dvě cesty. Buď se toho vzdám dobrovolně nebo mi to život stejně vezme. Takže já se učím, a neříkám, že jsem v tom vždy úspěšný, vzdávat se toho dobrovolně. Někdy selžu a někdy se mi to povede.

Jan Rudzinskyj ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s pilotem a mentorem Janem Rudzinským si můžete poslechnout v našem audioarchivu.