Štěpán Vlček pořádá se svými zvířaty lamatreking a pro seniory dokonce lamí a velbloudí terapie

Co všechno na vaší farmě ve Svobodě nad Úpou chováte?
V tuhle chvíli tam máme dvanáct lam, čtyři velbloudy, z toho tři jsou dvouhrbí a jeden jednohrbý. Máme menší stádo oveček, máme tam kozičky a potom ještě nějakých jedenáct či dvanáct kusů hovězího dobytka pro masnou produkci. Takže to je radost.

Štěpán Vlček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak to všechno začalo?
Já jsem byl paradoxně jako malý kluk alergik na všechny různé srsti a já měl jsem doma maximálně, co si tak vzpomínám, křečka. A i toho jsme pak museli dát pryč. Ale pak to nějak postupně začalo u malých hospodářských zvířat, jako byly ovce, kozy, nějaká drůbež, králíci, Až se u nás objevil nosál.

Velbloudi jsou podle mne klidnější než lamy. Ale veřejnost se jich často bojí, protože jsou to velké zvířata. Ale paradoxně klidnější.
Štěpán Vlček, farmář a chovatel zvířat

To je už ale hodně exotické zvíře.
Je to Jižní Amerika, u které jsem později už zůstal, když dorazily lamy. Nosál se u nás objevil tak, že mamka našla nějakou svou známou, se kterou se dlouho neviděla, tak jsme tam jeli na návštěvu, bylo to kousek od Chlumce nad Cidlinou. A oni zrovna měli nosálí páreček a čtyři nebo pět mláďat. Slovo dalo slovo a do měsíce bylo jedno z mláďat doma u nás. Nosál s námi žil první půlrok doma, jenže pak začal dospívat a začal dělat blbiny, naschvály, převracel hrnečky po bytě. Tak musel do venkovní voliéry. Je to medvídkovitá šelma.

Čtěte také

Snaží se žít s přírodou. Tomáš a Lenka na farmě v Křešicích navazují na hospodaření našich předků

Potřebuje nějakou speciální péči?
Určitě. Je zapotřebí minimálně vytápěná ubikace na zimu. U nás na farmě byl zhruba dva roky, potom se ale změnila legislativa, tak pak zamířil do zookoutku.

Jak vás potom napadlo pustit do chovu lam a velbloudů?
Chtěl jsem nějaké větší zvířátko. Původně jsem koukal po oslících, jenže zrovna žádní na prodej nikde nebyli. A našel jsem páreček lam na prodej, také shodou okolností kousek od Chlumce nad Cidlinou. A brzy byly lamičky u nás doma. Přivezl jsem je a narychlo pro ně stavěl z palet domeček, aby měly kde přezimovat. A další rok jsem řešil plnohodnotnou stáj. Doufám, že je zvířatům u nás dobře. Lamy a velbloudi se pasou na nějakých 2,5 hektarech, což určitě splňuje nějakou minimální normu, která je zhruba 30 m2 na zvíře.

Zimu prý mají rádi.
Zimu mají rádi, ano. Do domečku se chodí jen, když to tak řeknu, vykadit a najíst. Jinak leží celou zimu venku, nechají se zapadat sněhem. Pak je docela starost, když jedeme v zimě na nějakou akci, jejich srst vyčesat.

Co vy jste dělal za profesi?
Mám vystudovanou hotelovou školu. Hodně jsme létal po brigádách a po restauracích, než jsem dostudoval. Pak jsem pracoval šest let na hotelové recepci. Ale potom jsem musel skončit, abych to zvládal časově. Paradoxně mi pomohl covid. Dá se říci, že spoustě lidí covid podnikání zničil, mně ho nastartoval.

Zvířata se musí připravit na vnitřní prostory, aby uměla chodit po schodech i mezi lůžky. To jsme všechno cvičili u nás v domě.
Štěpán Vlček, farmář a chovatel zvířat

Se svými zvířata jezdíte i do domovů pro seniory na lamí a velbloudí terapie. Jakou mají vlastně povahu lamy a velbloudi? Kamarádskou?
Každé zvíře úplně jinou. Ale mám teď čtyři velbloudy a ti jsou podle mě klidnější. Ačkoliv klienti, kteří od nás odjíždějí z lamatrekingu, tak nám zanechávají skvělé recenze, zvířata jsou úžasná a klidná, tak mi přijde, že velbloudi jsou daleko klidnější. Ale veřejnost se jich často bojí. Klienti nechtějí s velbloudy chodit, protože jsou to velké zvířata. Ale paradoxně klidnější.

Čtěte také

Milovníky přírody čekají na farmě Wenet v Broumově spokojená zvířata. Mohou je pohladit i nakrmit

Lamy umí i plivnout, ne?
To umí i velbloudi. Umí se naštvat. Když naštvete zvířata, tak pak samozřejmě plivou. Je to určitým způsobem jejich obranný mechanismus.

Říkal jste lamatreking. Co to přesně je?
To znamená, že k nám přijde rodina s dětmi nebo mladý či starší pár, vezmou si lamu a jdou s ní na procházku. Vždy jste s klienty ještě jeden ošetřovatel, který jim po dobu toho okruhu vypráví. Okruhy máme dva, dlouhé 1,5 a 3,5 kilometru. Lidé si po dobu procházky lamu vedou, mohou si ji hladit, mazlit se s ní, fotit se s ní. A po návratu je pak čeká krmení. Takové venčení lamy nebo velblouda.

Jak vás tohle napadlo?
Už ani nevím, jak to tenkrát přišlo, ale bylo to za covidu, když jsem první dvě lamy naučil na tyto procházky, aby chodily na ohlávce a uměly poslouchat, chovaly se normálně a klidně. Sešlo se pár kamarádů, pak se začal ten okruh trošku rozšiřovat, udělal jsem tomu malou reklamu a v podstatě se to rozjelo, ani nevím jak, abych pravdu řekl. Ale ten nárůst je rok od roku veliký.

Čtěte také

Místo lišek dávají dobrou noc v minizoo autokempu Svatá Kateřina velbloudi

V zimě také chodíte na procházky?
Ne, letos jsme už sezónu ukončili, protože u nás už je sníh. Chodíme s těmi zvířaty po kopcích, tak je to pro ně nebezpečné. Mohou si zlomit nohu. Takže většinou končíme v půlce listopadu a začínáme novou sezónu začátkem dubna. Ačkoliv letos jsme začínali už v polovině února, protože zima byla nezvykle teplá a nebyl sníh.

Jak vypadá vaše lamí a velbloudí terapie, kterou děláte v domovech pro seniory? Naložíte zvířátka a jedete s nimi za seniory?
Ano. První terapie proběhla před necelými dvěma lety v Úpici u Trutnova v Senior domu Beránek. Tam nás pozvali úplně poprvé. Začali jsme na to zvířata připravovat. Musí se připravit na vnitřní prostory, aby uměla chodit po schodech i mezi lůžky. To jsme všechno cvičili u nás v domě. Pak se to rozkřiklo a začali jsme dělat terapie častěji.

Jak na to reagují senioři? Když jim přivezete krásná a velká zvířata?
Většinou reagují hodně pozitivně. Ale najdou se samozřejmě i takoví, kteří se jich bojí, především velblouda. Ale my se vždy snažíme ten strach z velkého zvířete odbourat.

Štěpán Vlček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Prý jezdíte také sbírat zkušenosti do světa?
Letos jsme byli v dubnu na mezinárodním průvodu velbloudovitých v Paříži a minulý týden jsme se vrátili ze Spojených arabských emirátů. Tam jsme navštívili mléčnou farmu, kde bylo 8 000 velbloudů, to bylo pro nás úplně neuvěřitelné. Navštívili jsme klonovací centrum, kde se uměle zapouštějí velbloudice, navštívili také jsme velbloudí trh. Ale po čtyřech či pěti dnech už se mi stýskalo. Už jsem vyhlížel den odletu domů.

Štěpán Vlček, chovatel ze Svobody nad Úpou, byl dnes naším hostem.