Za starým uměním vlnařským. Wondráčkovi pečují o své stádo oveček na krkonošské Dolní Malé Úpě
Na návštěvu se dnes vydáme s redaktorkou Eliškou Pilařovou vysoko do hor za starým uměním vlnařským a zpracováním ovčí vlny. Se svým stádem oveček nás čekají Wondráčkovi na krkonošské Dolní Malé Úpě.
Pěnkavčí vrch, Kraví hora, Dlouhý hřeben, takové je krkonošské panorama z návrší od Wondráčků; stádo jejich oveček se tam pase od roku 1993. Pan Zikmund Wondráček je rodák z Dolní Malé Úpy, a po svém rodu zdědil lásku a povinnost péče o pozemky. Paní Hana přišla s rodiči do podnikové chalupy ve čtrnácti - a už dům pod lesem neopustila.
Čtěte také
A protože přišla léta, kdy se ovčí vlna vykupovala za ceny, které by nestačily ani na plat pro střihače, a paní Haně bylo líto vlnu likvidovat, naučili se ji zpracovávat - od střihu ovcí až po výrobky z vlny.
Dvojité rukavice z tohoto jedinečného přírodního termoregulačního materiálu byly s horolezeckou expedicí až na Aljašce, čepice, šály ponožky i deky paní Hany, bývají k vidění i na okolních výročních jarmarcích. Nesou prestižní označení Krkonošský regionální produkt.
Ruční zpracování ovčí vlny je jednou z nejstarších lidských dovedností. Výrobu tkanin lidé znali již v mladší době kamenné, do vlněných látek se oblékali obyvatelé orientálních říší, staří Řekové i Římané, jak chudí, tak bohatí.
Čtěte také
Vlna přežila i průmyslovou revoluci a je v podstatě dodnes nositelem značky nejvyšší kvality. Dá se říci, že vlna je tak úžasný přírodní materiál, že řadu jejích skvělých vlastností se dosud nepodařilo uměle napodobit.
Vlna podrží právě takové množství tepla, jaké naše tělo jako tepelný zdroj v danou chvíli potřebuje. Dá se říci, že v zimě vyrovnává tepelný rozdíl a zahřívá, v létě vyrovnává tepelný rozdíl a chladí.
Tato zkušenost se týká obkladů, přikrývek, podložek do postelí nikoli silných pletených svetrů do parných letních dnů.
Velký rozmach při zpracovávání ovčí vlny nastal v oblasti stavebnictví, hodně vlny se zpracovává na výrobu izolačních matrací při stavbách domů.
Významným způsobem ovlivňuje vlastnosti vlny jemnost jejích vláken. Je zřejmé, že síla vlákna se bude lišit jak podle plemene, tak podle pohlaví a stáří ovcí, vliv na kvalitu vlákna má i výživa nebo klimatické podmínky.
Čtěte také
Nejčastějším použitím ovčí vlny pro ruční zpracování je však bezesporu výroba vlněných přízí pomocí předení. Vlnu k předení je nejlépe připravit česáním (na bubnové česačce nebo
pomocí ručních kartáčů), použít se dá i vlna mykaná.
Ruční tkaní je nejstarší způsob výroby tkaniny a celá tisíciletí se tato technika zakládá na stejném principu - křížení dvou soustav nití (osnovních a útkových).
Na českém venkově se lidová výroba tkanin z místních surovin zachovala až do počátku 20. století. Nejvíce se používal len, konopí a vlna. Ze lnu se tkala plátna různé kvality, z konopí hlavně hrubé plátno nebo provazy. Vlna se zpracovávala buď plstěním nebo spředením do příze a následným tkaním.
Nejen o různých druzích a kvalitách ovčí vlny, o její důkladné přípravě i předení na kolovratu, o tom, co to je a k čemu slouží motovidlo, jak se vlna filcuje, tká i plete. Také o dědictví po předcích, o hodnotách tradičního řemesla i o lásce k horám, je Návštěva Elišky Pilařové u Wondráčků na Dolní Malé Úpě.
Související
-
Do svých folklórních panenek vkládá Terezie Kalinayová z Vestce poselství krásy textilu
Jsou ze dřeva, na sobě mají kroj s ručně paličkovanou krajkou, a nenajdete dvě stejné. Řeč je o panenkách Terezie Kalinayové, která za ně získala ocenění Kladského pomezí.
-
Víte, co bylo jedním z nejstarších řemesel, která kvetla v podhůří Orlických hor? Modrotisk!
Modrotisk se na sklonku loňského roku dostal na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jde o technika k potištění látek, která dodnes zdobí kroje na Moravě.
-
Kvůli útokům vlků začínají manželé Menčíkovi s farmařením na Broumovsku znovu od začátku
Vlci pohybující se na Broumovsku mohou zásadně ovlivnit životy tamních obyvatel. Manželé Menčíkovi z Šonova na Náchodsku společně farmaří už čtvrt století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
