Pořád s hlavou v oblacích. Mladý pilot bezmotorových letadel Jaromír Macoun slaví velké úspěchy

12. září 2022

Pilot bezmotorových letadel Jaromír Macoun z Jičína oslavil teprve 23 let a už má na kontě mnohé úspěchy na velkých soutěží. Druhé a třetí místo na mistrovství České republiky juniorů, čtvrté místo na mistrovství Evropy juniorů v Litvě a teď naposledy třetí místo na mistrovství světa. Gratulujeme ke krásné bronzové medaili. 

Mistrovství světa se konalo v jižních Čechách, byla tam velká konkurence?
Létalo se ve dvou třídách, třída Club a Standard. Já jsem létal ve standardní třídě a tam bych řekl, že byla velká konkurence. Zhruba prvních 10 pilotů mohlo být jak desátých, tak prvních. Byla tam velmi vyrovnaná první desítka, až během prvních pár dní se ukázal jeden favorit, velmi zkušený německý pilot. Ten se odpoutal a už bylo těžké ho dolétnout, ale bylo to hodně vyrovnané.

Bezmotorové letadlo musí vytáhnout nahoru nějaký kolega s motorem. Můžete nám popsat, co je potom vaším úkolem, když se odpojíte? Jak vypadají soutěžní lety?
Je to všechno docela rychlé. Nějakých 30 kluzáků, které létají ve své třídě, se vyvleče do výšky zhruba 600 metrů a tam se postupně všechny kluzáky odpojí od vlečného lana. Piloti musí letět někam mimo, aby se nesrazili s ostatními. Tam se nachází nějaké stoupavé proudy a my se snažíme dostat co nejvýš. Posloucháme i zespoda trenéry, kteří nám říkají, kde kdo létá, protože tam se už řeší nejen vlastní let, ale i taktika ostatních.

Štěstí dělá asi pětinu úspěchu, vše ostatní je o zkušenostech a psychice. Praxe naučí, že i ve špatných podmínkách musíte dobře létat.
Jaromír Macoun, pilot bezmotorových letadel

Co je tedy vaším úkolem? Létáte na rychlost nebo kdo se nejdéle udrží ve vzduchu?
Na to, kdo se udrží nejdéle ve vzduchu, se létalo dříve. Nyní se létá vše na rychlost. Vypíše se nějaká vzdálenost a trať, třeba kdyby se letělo z Hradce do Liberce a potom někam zpátky, třeba do Police nad Metují a zase zpátky do Liberce a domů. Jakmile jsou všechny kluzáky ve vzduchu, řekne se: start je za 20 minut a všichni mohou taktizovat, počkat si, ale jakmile protnou pásku, tak se musí dostat co nejrychleji domů přes ony vytyčené body.

Čtěte také

A co když odejde příznivý vzduch někde uprostřed?
Většinou to je tak, že to předem vidíme. Když se blížíme ke zhoršenému počasí, tak se s tím právě pracuje. Tohle dělá dobré piloty, kteří udělají dobré rozhodnutí ve špatné době a dokáží být takzvaně před letadlem. Dokáží přemýšlet 10 minut dopředu a už automaticky uhnou z původně ideální trati, oblétnout špatné počasí. Nebo když je to nějaká rozsáhlá vyšší oblačnost, tak prostě zpomalí. A když se to nepodaří, tak se občas i stane, že může závodník přistát do pole.

Takže záleží na předvídavosti, zkušenostech, počasí i vzduchu? Je to tedy vůbec spravedlivé, každou chvíli se mohou podmínky změnit a každý letí přeci jen v trošku jiném místě?
Musím říct, že tam štěstí hraje velkou roli. Ale neřekl bych, že to je ten největší předpoklad úspěchu. Štěstí dělá tak pětinu úspěchu, všechno ostatní je potom o zkušenostech a hlavně o psychice.

Čtěte také

Jak dlouhý bývá soutěžní let? Kolik minut strávíte v oblacích?
To záleží na počasí. Když je hezky, tak se létají delší vzdálenosti. Teď v Táboře na mistrovství světa mám počasí přálo, takže jsme létali třeba asi dvakrát i přelety 500 kilometrů. To pak vlastní let trvá třeba i 5 hodin, protože létáme průměrnou rychlostí zhruba 100 km/h. Ale předtím ještě vyčkáváme, abychom mohli jít za ostatními závodníky, využívat je, takže to může být potom od tří až do třeba šesti hodin.

Musíte mít i nějaké speciální meteorologické vzdělání?
Ne. Většinou je to samovzdělávání. Ale máme tam také trenéry, kteří nám ráno řeknou svůj názor na počasí, ale ve výsledku je to tak, že během roku zkrátka trénujeme a koukáme se, co se děje při letech. Pak si to po letu analyzujeme. Praxe vás prostě naučí. Za těch 6 let, co to dělám, tak se to spíše učíme sami.

Studujete Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, jaký obor?
Začal jsem studovat obecnou matematiku a teď jsem si vybral na magisterském studiu zaměření na statistiku a pravděpodobnost.

Čtěte také

Matematika a fyzika mají něco společného s vaším největším koníčkem, což je létání? Je tam nějaká souvislost?
Rozhodně. Kdybych si třeba zvolil fyziku, tak tam je také fyzika atmosféry, kde se přímo učí vytvářet modely a dopočítávat, jaké bude počasí. Ale já jsem si vybral matematiku. I statistika má k létání blízko, protože během letu pilot každou chvíli analyzuje, co před ním je a co se mu vyplatí. Je tam nějaká pravděpodobnost toho, že by mohl přistát do pole, a troufám si říct, že mi pomáhá analytické myšlení.

Létat jste začínal už v 15 letech, nikdy vás maminka nezkoušela přemluvit, ať raději jdete s kamarády na fotbal, že to bude bezpečnější?
Naštěstí ne. Zatím jsem měl jen jeden moment v mé letecké kariéře, kdy jsem byl v trošičku v nebezpečnější situaci. To bylo asi čtyři nebo pět let zpátky, kdy jsem byl nucený opustit větroň na padáku.

Takže cvičíte i seskoky padákem?
Ne, to ne. On ten padák je záchranný, když to tak řeknu, takový blbuvzdorný. Není to parašutistický padák. Normální kulatý padák a tam člověk potřebuje pak jediné, co nejrychleji se dostat pryč z letadla, zatáhnout za takové madlo a padák se otevře a pak už to neřídíte. Už jen čekáte, kam dopadnete. To byl můj první seskok.

Čtěte také

A od té doby se naštěstí nic takového nepřihodilo.
Naštěstí ne. Ale teď při mistrovství v Táboře se to bohužel přihodilo dvěma větroňům z Austrálie a Švýcarska. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Takže občas se to stane, ale je to smutné.

Vám je 23 let. Do kolika budete létat jako junior?
Juniorský věk je do 25 let. Ale teď zrovna byla výjimka kvůli covidu, takže letos v Táboře onen první Němec měl 26 let, závodil na výjimku. Bohužel pro mě už to tak nebude, já jen do 25.

Co všechno obnáší příprava, tréninky na soutěže, jako jsou evropské a světové šampionáty?
Protože jsem si vybral náročnou školu, tak je docela složité najít nějaký čas na létání. Ale důležité je se na jaře se rozlétat, aby člověk měl automatizované nějaké postupy, aby ho to v letu nijak neovlivňovalo. Létal jsem třeba s kolegou Lukášem Křížem, které získal druhé místo na mistrovství světa. Létáme spolu na závodech před mistrovstvím světa, zvykali jsme si na sebe, musíme si sednout jak lidsky, tak ve vzduchu, abychom věděli, co od sebe navzájem čekat. Nesedíme spolu ve větroni, máme dva větroně a jsme spojeni rádiem. A pak se jde na místo dění, teď to byl Tábor, kde se stráví zhruba týden, aby si člověk zvykl na letiště, jaké jsou tam podmínky, kde jsou stoupavé proudy a jak často. Pak už začne vlastní závod a musí tam být velké soustředění a disciplína.

V zimě se asi moc kluzákem nelétá, tak co budete dělat v zimě? Chodíte do posilovny? Je tam nějaká mentální příprava?
Nejvíc mě určitě bude přes zimu zaměstnávat diplomová práce, protože budu končit na vysoké škole. Ale rád chodím lozit po skalách, pocházím z Prachovských skal, takže je mi to blízké. Ale obecně mám rád každý sport. Ničemu neřeknu ne.

Jaké jsou vaše nejbližší cíle kromě školy?
Příští rok nás čeká juniorské mistrovství Evropy v Dánsku. Doufám, že tam zase budeme létat s Lukášem, protože nám to velmi sedlo a dokonce i přineslo ovoce. Věřím, že něco podobného bychom mohli zopakovat i v Dánsku. Bude tam tedy horší, přímořské počasí, což nám úplně nesvědčí, ale i ve špatných podmínkách musí umět člověk dobře létat.

Jaromír Macoun, pilot bezmotorového letadla, byl naším hostem. Držíme palce, ať se daří nejen ve škole, ale i v oblacích.

autoři: Jana Kudyvejsová , baj
Spustit audio

Související