Rhapsodia Corcontica a Sklo: mistrovská harmonie. Dva skvělé filmy spojuje velká láska ke Krkonoším

Libor Dušek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Začněme těmi skláři, protože to je krásná záležitost. Sklářství samozřejmě patří do Krkonoš.
Pás původních geografických Sudet se táhl v podstatě od Krušných hor až po Orlické hory, ale my se spíše orientujeme na region Podkrkonoší. Ve filmu představíme tři charaktery, tři skláře. Štefánek Martin, co fouká klasicky v huti, ale dělá i umělecké věci. Potom je to Jirka Tesař, který se věnuje rytectví, to je královská disciplína, jak on říká. A potom starý pan Ryba, při vší úctě starý pán, už mu je 87 let. Ten zase dělá techniku taveného skla.

Sklo: mistrovská harmonie představuje tři charaktery, tři skláře. I s jejich manželkami. Snaha byla, aby tam bylo více poezie a méně faktů.
Libor Dušek, horolezec, sociokulturní antropolog, etnolog a pedagog FF UPCE

Všechno to jsou velmi osobité, vitální a charismatické postavy a na nich ten film stojí. Pan Štefánek tomu dává dynamiku a určitou zemitost, pan Ryba zase důstojnost staré školy, řekněme, a Jirka Tesař má až filozofický nadhled. Všechno to pojí sklářské umění. A mladý kluci z projekce TMRV, který to točili, jsou technicky dokonalí. Lidem se to líbí, má to Netflixovou úroveň, řekněme, opravdu se to povedlo. A teď se bude řešit distribuce.

Film se jmenuje Sklo: mistrovská harmonie?
Tak. Ona harmonie je tam důležitá. I harmonie lidská, protože aby to mělo další přesah, tak v tom figurují také manželky těch sklářů, které se více či méně podílí na té jejich činnosti. Ať už umělecky, nebo, řekněme, sociálně. A ten dialog mezi nimi je tam také, aby to nebylo tolik maskulinní. Má to ještě tento rozměr.

Pan Štefánek prý v dokumentu říká, že to, co musí vydržet manželka skláře, si nikdo neumí ani představit.
Pan Štefánek je workoholik, on jede snad 24 hodin denně. Mám pocit, že snad ani nespí.

Jak to bylo v těch rodinách? Dostali sklo do vínku od předchozích generací, nebo šli svou vlastní cestou a přičichli k tomu řemeslu jak slepí k houslím?
Je to tak napůl. Z rodiny všichni inklinovali k nějakému umění, ale když si to tak vezmu, tak konkrétně tyto tři postavy si spíše našly samy cestičku přes sklářské školy. Oni potom sami působili jako pedagogové a mají v tom velké výsledky. Dary pro papeže, různé rekvizity uměleckého typu, umělecká díla v hollywoodských filmech atd. Ale ti tři protagonisté a jejich manželky, to je taková špička ledovce českého uměleckého skla.

Čtěte také

Prádlo ze skla? Po stopách sklářských tradic aneb foukači, nápady a česko - polská spolupráce

Jakou roli jsi měl u toho filmu ty?
Já tam byl spíše odborným konzultantem. Stál jsem u zrodu, dával jsem tomu rámec historie. Film je středněmetrážní, trvá 45 minut, aby diváctvo nebylo ochuzeno o zážitek, ať je to plnohodnotné. Já tam mám 15 až 20 minut regionálně-historickou-kontextuálně-sociálně-kulturní prezentaci ohledně skla. Zasazuji to do kontextu, ale vždy upozorňuji, aby to nebylo příliš akademické nebo vědecké, že se snažím, aby tam bylo více poezie a méně faktů. A myslím si, že to docela funguje.

Jak je stará historie a tradice sklářství v Krkonoších nebo v Podkrkonoší?
Je to spojeno s hutnickou a hornickou kolonizací. Sklo bylo sekundární produkt, protože potřeba tam bylo zejména dřevo. Když si vezmeme mlhou opředené zdroje, tak jsme ve 13. století, ale prokazatelně až ve 14. století se to začalo rozjíždět.

Čtěte také

Krkonošští rodáci vzpomínají na souvislosti toho lidskýho živobytí, když to řekneme krkonošsky

Kolébkou sklářství je Rokytnice, tam jsou první zmínky a pak se to rozjíždělo dál. V 17. století byl trošku úpadek, protože to tenkrát naši předci mírně nedomysleli s kácením dřeva a příliš les neobnovoval. Takže si sami doslova podřezávali větev a neměli pak základní surovinu. Do toho ještě přišla třicetiletá válka v 1. polovině 17. století, takže to vše znamenalo úpadek. Ale potom se to zase ve druhé polovině 17. století nastartovalo a 18. a 19. století byly zlatým sklářským věkem. Baroko si to vyžadovalo, později klasicismus, nové techniky, broušení, rytectví, malba na sklo, zastudena, zatepla, vše se posunulo dál. Šlechta si to žádala, takže se české sklo rozprostřelo po celém světě.

Premiéra filmu Sklo: mistrovská harmonie už byla?
Premiéra byla před týdnem v Jilemnici. A dnes bych rád diváky pozval do Semil od 19. hodiny. A pak budou ještě další projekce. Praha tam je také na pořadu dne. Teď je první jarní vlna, bude pak vlna promítání ještě na podzim a snad se to dostane do distribuce a do dalších kanálů a médií.

Tak to byl film o sklářích a velké sklářské tradici v našich nejvyšších českých horách. Druhý snímek sleduje krkonošské horolezecko-vědecké expedice z let 1979 a 2024 a jmenuje se Krkonošská rapsodie, nebo tedy latinsky Rhapsodia Corcontica. Ty jsi byl účastníkem oné expedice v roce 2024, je to tak?
Když začnu trošku egoisticky, jsem aktérem toho filmu. Podílel jsem se na něm významně producentsky a hlavně scenáristicky. Spolu s Tomášem Galáskem a dalšími kluky jsme dávali do kupy ten příběh. A považuji to za letošní opus magnum.

Krkonošská rapsodie, latinsky Rhapsodia Corcontica, se pojí se snažením dvou horolezeckých expedic, které dorazily na panenské vrcholy.
Libor Dušek, horolezec, sociokulturní antropolog, etnolog a pedagog FF UPCE

Je to celovečerní film, má lehce přes 80 minut a premiéra bude ve středu 9. dubna v Praze v Lucerně. První promítání od 18:30 je už vyprodané a následné druhé pak téměř také. Pak následuje ve čtvrtek 10. dubna Vrchlabí, to už je také skoro vyprodané, v pátek Jilemnice, to už se také blíží vyprodání. Tak si prosím zabukujte lístky, protože nebudou. Pak to jsou Hodkovice nad Mohelkou, Malá Skála je vyprodaná a pak ještě další promítání na Moravě, ale to už je daleko.

Pojďme v krátkosti říci, o čem film je.
Pojí se snažením dvou českých horolezeckých expedic, které dorazily na panenské vrcholy. V roce 1979 byli chlapi na Manaslu, loni kluci na Muchu Chhish, nejvyšší do té doby neslezená, úředně povolená sedmitisícová hora, tedy opravdu světový horolezecký výkon. Obě expedice, jak v roce 1979, tak v roce 2024, zastupují region Krkonoš. My se hrdě považujeme za druhou krkonošskou horolezecko-vědeckou inspekci. Udělali jsme k tomu i publikaci Karákóram 2024, která vše mapuje. První expedice byla Himálaj 79, Manaslu je v Nepále, a tohle je Pákistán.

Rhapsodia Corcontica|foto:Rhapsodia Corcontica

Bylo úžasné, že se povedl tento prvovýstup tří hrdinů. A ty jsi tam byl přitom někde dole?
Já jsem byl vědec, co tam dělal antropologický výzkum. Svátek oběti, to je velmi důležitý muslimský svátek, něco jako naše Vánoce, když to hodně zjednoduším. Dočtete se vše v knížce. A propisuje se to i do filmu. S Tomášem Galáskem teď finišujeme s krátkým etnografickým filmem, takže to má zase přesah do akademické sféry. Ve film mluví tři chlapíci, Ota Srovnal, Míra Novotný a Standa Šafář za expedici z roku 1979. Ještě Honza Štursa, bývalý ředitel KRNAPu, který tam v tom roce 1979 botanizoval. To je opět vědecký přesah do geobotaniky a má to i vědecký přesah antropologický.

Čtěte také

Muču Kiš zdolán trojicí kluků z Krkonoš. Vůbec nevěděli, že lezou na nejvyšší nepokořenou horu světa

Protože klasické horolezecké filmy, to je nuda. Pořád někam lezeš, funíš, jdeš nahoru, máš z toho radost, sejdeš dolů, zamáváš a nazdar. Takže proto jsme propojili minulost se současností. Současné lezení a to minulé. Je tam i silný příběh tragédie z roku 1970. A propojili jsme to zase regionálně Krkonošemi. Řekli jsme si, že tam ještě potřebujeme něco dodat. Tak proč ne tu vědu. Proč by tam nemohlo být pět či šest minut o botanice a pět, možná deset minut o antropologii, ať je to košatější. Zase si to najde další diváky. Možná to budou ortodoxní horolezci kritizovat, proč tam jsou kytičky a tolik kultury. Ale není prostě jen o těch horách, ale i o lidech, kteří tam žijí a o přírodě. Především je to o
přátelství a vzájemné solidaritě. Bez ní by to prostě nešlo. Bez toho by se hory slézat nedaly.

Film Rhapsodia Corcontica má také premiéru zítra v pražské Lucerně?
Ano, v kině Lucerna v Praze. A pospěšte, ještě si kupte lístky. Nebo potom tady ve Vrchlabí, v Jilemnici, ve čtvrtek a v pátek. Možná na podzim potom uděláme i Hradec Králové, uvidíme.

Libor Dušek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Pozval vás Libor Dušek, horolezec, dobrodruh, etnolog a také pedagog Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Moc děkuji za rozhovor.