Šéfkuchař Vlady Nodžak a Velikonoce ve Španělsku: Symbolem jsou vajíčka a procesí, pomlázka nikoliv

Vlady Nodžak ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jana Kudyvejsová, Český rozhlas

Na Velikonoční pondělí chodí v Čechách kluci s pomlázkou a dívky jim dávají vajíčka, případně něco dobrého, sladkého nebo někdy i něco tekutého a ostřejšího. Mají ve Španělsku také něco takového jako naše pomlázka?

Něco podobného tam je, co se týče vajíček. To je symbolika Velikonoc po celém světě. Ale co se týče pomlázky, tak to ne. Bylo by asi zajímavé sledovat nějakého Čecha ve Španělsku, jak by na Velikonoce honil děvčata s pomlázkou po ulici. Myslím si, že by na něj zavolali policii. Moc by to nechápali.

Čtěte také

Bez tapas není pořádná oslava! Specialista na španělskou kuchyni Vlady Nodžak nám poradil, jak na ně

Takže i ve Španělsku se darují vajíčka?

Darují, ano. Je to symbolika. A Velikonoce předchází půst, který byl měl trvat 40 dní, takže se nesmí konzumovat maso a ani žádné věci, které mají s masem něco společného. Tedy ani sýry, mléko, ani vejce. Dříve všichni měli slepičky doma a měli hromady vajec. Když přešel půst, tak už měli vajíčka nabarvená a namalovaná, následně se darovala. A vejce, to je nový život, i symbol vzkříšení Krista.

Přinesl jste nám ochutnat i španělskou specialitu spojenou s Velikonocemi.

To jsou smaženky. V podstatě záležitost, která se dělá i v Česku, u nás. Moje maminka je dělávala jak na sladko, tak na slano. Nařezané plátky veky namočené ve vajíčku nebo v mléce s vajíčkem a usmažené. A jí se to k snídani. Buď na slano, nebo se to obalí v cukru a ve skořici, jako to máme tady před sebou. A je to jako dezert. Ve Španělsku velice typický o Velikonocích. Dělá se to v různých variantách.

8 fotografií

Takže vajíčko je v tom také zakomponované. Co dalšího patří k hlavním velikonočním španělským tradicím?

Hodně se tam konají procesí. Ty jsou už světoznámé. Katolické průvody, které mají tradici už někdy od 13. či 14. století.

Čtěte také

Paella a fideuà = společné socarrat a hodně olivového oleje, směje se odborník na španělskou kuchyni

Lidé nesou oltář se sochou Ježíše na ramenou a reálně trpí. Tedy i to má svůj symbolický význam.

Celé to procesí je o trpění, o pokání. Dříve lidé chodili bosí v procesí, v tom průvodu, bičovali se třeba důtkami a třeba nesli těžký kříž. Někteří se nechávali dokonce reálně ukřižovat. Ale už ve středověku to jeden katolický španělský král zakázal, prostě se mu nelíbila ona tvrdost. To pokání se mělo vyjadřovat jinak. Tím, že lidé nesoucí oltář s Ježíšem nebo s pannou Marií či s křížem, byli zahalovaní. Některé oltáře váží třeba 2,5 tuny. Když se vynášejí z kostelů, tak na to musí být třeba 40 nebo 50 silných chlapů, protože každý má na zádech nějakých 50 kilogramů.

Oni často při tom vynášení z kostela musí lézt po kolenou, jít po čtyřech a na zádech mají oltář. Musí tam být také někdo, kdo to koordinuje a udává rytmus. Kdy ti nosiči mají udělat krok a kdy ne, protože tam by stačila nějaká malá chyba a už může nastat katastrofa.

Celé povídání šéfkuchaře Vlady Nodžaka o španělských velikonočních zvycích a tradicích si můžete poslechnout v našem audioarchivu.