Už není toho dechu. Filmová poetická esej o mizející generaci starých krkonošských hospodářů

Pojďme do Krkonoš k tamním tradicím, k té česko-německé kombinaci, která tam byla.
Tradice, to je hodně zajímavý fenomén a pojem. Kde a jak se nám vzali, co bereme onen bod 0 a z kterých zdrojů čerpáme? Co o těch tradicích víme? Vesměs to, čemu dnes říkáme tradice, pochází z etnografických sběrů konce 19. století a z různých regionů. A pak se to různě přepisuje a aplikuje na všechno možné.

Neumíme to úplně uchopit a to, co nám z těch tradic dnes zůstává, jsou už jen taková torza. Nicméně to vychází z církevních záležitostí a samozřejmě i pohanských, že zemědělského roku. A Velikonoce asi z jara jako takového. V Krkonoších je z toho nejpatrnější prvek očisty, kdy zejména už na Škaredou středu, to znamená den před Zeleným čtvrtkem, se hodně uklízelo.

Udělali jsme časosběrný film, roční cyklus života člověka. Pan Jiřička vzpomíná, hospodaří a součástí je i jeho pohled na svět.
Libor Dušek, antropolog, etnolog a publicista

A je to také hodně spojeno s jídlem. Pekly se jidáše, v Krkonoších se podlaha sypala sněhem, aby se odstranil hmyz. Velký pátek byl zasvěcený různým magickým obřadům, otvírání hor, hledání pokladů. Hrály se také pašijové hry, protože týden se nazývá pašijový. Například ve Vrchlabí jsou tyto hry doloženy už v druhé polovině 18. století. Pašijové hry měly přiblížit mystérium Velikonoc.

Čtěte také

Vlaši, dávní hledači rud a zlata, dobyvatelé pokladů Krkonoš, se dotýkali jak magie, tak alchymie

Na Bílou sobotu hrál důležitou roli oheň, v tom vidíme předkřesťanské konotace. Tedy oheň, prvek očisty, slunce, oheň na zemi, plameny, přeskakování ohňů. Souvisí to i s novým oblečením, převlékání peřin.

A co nám z toho zůstalo dnes? Hlavně ty pomlázky, jak známe od slova omladit. Je to zvyk, proti kterému dnes někdo brojí, že to je nedůstojné vůči ženám. Také se z toho někdy stává takový alkoholický maraton. Převažuje konzumní společnost a světská poživačnost. Oslavy jsou řízeny marketingy a manažery.

Představte nám novinky ze své práce. Natočili jste dokumentární film o jednom rodákovi z Krkonoš. Vy rád zpovídáte a hledáte krkonošské pamětníky, je to tak?

Čtěte také

Krkonošští rodáci vzpomínají na souvislosti toho lidskýho živobytí, když to řekneme krkonošsky

Tahle práce mě nesmírně baví. Protože si myslím, že to obohacuje nejen mne, ale širší posluchačstvo, respektive čtenářstvo. Nejprve v časopise Krkonoše, který vydává Správa Krkonošského národního parku, a později i v publikacích Krkonošští rodáci vzpomínají. Teď vyjde už páté pokračování někdy koncem května.

Ale také jsem trošku přičuchl před několika lety ke kinematografii a jakožto rodilý Vrchlabák jsem si říkal, že je třeba udělat aspoň nějaký kratší film o někom, kdo si to zaslouží. To je možná hloupě řečeno, protože by si to samozřejmě zasloužilo hodně lidí.

Nicméně před zhruba 6 či 7 lety jsem se seznámil s panem Jiřičkou, ročník narození 1937. Je z Vojtěšic, to je vesnička kousek od Jablonce nad Jizerou. A ten člověk je opravdový samorost, fenomén sám o sobě. Tak jsem si říkal, že by se měl o něm udělat nějaký půlhodinový dokument. O jeho životě.

On nemá telefon, nemá mobil, skoro nikam necestuje, mluví krkonošským dialektem. Strašně příjemný člověk, srdcař, nadšenec. A tak slovo dalo slovo. A opět dílem náhody jsem se spojil s kluky mladšímu o nějakých 10, 15 let, a udělali jsme časosběrný film, od zimy do zimy. Každý roční období, dáváme tam roční cyklus života člověka. On tam vzpomíná a dělá, jak v současnosti hospodaří a pracuje. A propíše se do toho i jeho pohled na svět.

Myslím si, že je to zajímavé i vizuálně. Já tomu říkám takový poetický, etnograficko umělecký esej o mizejících krkonošských hospodářích.

Čtěte také

Etnolog Libor Dušek: Horská etnika jsou krásná a rozmanitá. Bohužel hrozí, že se to radikálně změní

Takže to bude film o pan Zdeňku Jiřičkovi, pravém krkonošském horalovi. A získáme představu, jak se žilo dříve v Krkonoších?
On je horal v té české části hor, v těch nižších polohách. Není to úplně ten budař, řekněme z německé části Krkonoš. Ale je to tvrdé hospodářství. Vše uvidíte ve filmu. Přijďte se podívat.

Kdy bude premiéra?
15. dubna v sobotu v městském kině v Jablonci nad Jizerou. Čekáme docela velkou vodu, je tam nějakých 400 míst. Asi 200 míst k sezení a 200 ke stání. Je to krásné kino z padesátých let, tak to bude doplňovat i onu atmosféru. Máme tam i různé triky, animace, rozpohybované fotky.

A bude tam i pan Jiřička, bude i beseda. Předtím ještě malé povídání o kontextu tradičního hospodaření v Krkonoších. Dokument je o něco kratší, než jsme předpokládali, celou půlhodinku nemá, ale to nám nevadí nám. Jde především o kvalitu, nikoliv o kvantitu. A vypovídající unikátní hodnotu to opravdu má.

Budou potom ještě i nějaké další projekce spojené i s besedami?
Určitě. A beseda bude vždy, jen nezaručuji, že budou vždy přítomni všichni tvůrci a pan Jiřička. Ten podle toho, jak se bude cítit. Přeci jen, je to pětaosmdesátiletý pán, tak ho nemůžeme vozit po Podkrkonoší jako v Sovětském svazu vozili Gagarina po světě. Ale promítání bude asi dalších šest nebo sedm víkendů a někdy i ve čtvrtek. V plánu je Poniklá, Jilemnice, Trutnov.

Přejeme hodně úspěchů. Naším hostem byl Libor Dušek. Celý rozhovor je k poslechu v našem audioarchivu.