Od dětství jsem nasáklý Hořicemi i muzejnictvím, usmívá se ředitel hořického muzea Viktor Svoboda

28. únor 2025

Městské muzeum a galerie v Hořicích na Jičínsku má od nového roku nového ředitele. Ve výběrovém řízení uspěl Viktor Svoboda, který v muzeu pracuje od roku 2022 a ve své nové roli chce především využít bohatou historii města a početné sbírkové předměty muzea. 

Jaké to je, být ředitelem muzea v Hořicích? Máte první dva měsíce ve funkci za sebou?
Zatím se snažím zapracovat do nové funkce, ačkoliv jsem v muzeu pracoval už od roku 2022, ale samozřejmě ta má nová funkce s sebou nese spoustu nových záležitostí, do kterých se člověk musí nejdříve dostat. Je to poměrně velká změna, hlavně v otázce administrativy a podobných záležitostí, s nimiž řadový pracovník většinou do styku nepřijde.

Při inventarizaci mi prošlo skoro vše v muzeu rukama. Sbírkových předmětů máme okolo 30 000. Inventarizace trvala asi dva roky.
Viktor Svoboda, ředitel Městského muzea a galerie v Hořicích

Co jste všechno měl v muzeu na starosti do nástupu na ředitelský post?
Funkcí jsem vystřídal poměrně hodně. Začal jsem funkcí průvodce a prodeje vstupenek, ať už na hlavní budově, tak na Masarykově věži samostatnosti nebo v Galerii plastik. Potom mi byla přidělena funkce kurátora, správce sbírek, takže to zase obnášelo spíš práci v depozitáři. První věc, kterou jsme tam dělali, byla povinná inventarizace sbírek, na čemž jsem strávil dost času. Vlastně až do doby, než došlo k výběrovému řízení na post ředitele. Při té inventarizaci mi prošlo skoro vše v muzeu rukama. Sbírkových předmětů máme okolo 30 000. Inventarizace trvala celkem něco kolem dvou let.

Čtěte také

Jaká je váš vztah k městu kamenné krásy, k Hořicím? Protože vy jste Hradečák.
V Hořicích jsem vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou, ale město jsem navštěvoval už dlouhé roky předtím, protože oba mí rodiče na kamenické škole pracovali. Tedy už v útlém dětství jsem s maminkou Hořice navštěvoval. A město mě úplně uchvátilo, takže i z toho pak vyplynulo mé studium, studoval jsem obor restaurování a konzervování kamene, a následně i zaměstnání v tomto městě.

Ovšem vy máte velice blízko i k muzejnictví, protože vaši prarodiče pracovali v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Brávali vás do muzea s sebou jako malého?
Taky. Takže jsem byl opravdu nasáklý Hořicemi i muzejnictvím.

Co jste všechno dělal, než jste přišel před třemi lety do Hořic do muzea?
To byly různé, dá se říct i v některých případech nesouvisející práce. Ať už v reklamních agenturách nebo v copy centrech, kam nám i právě muzeum zasílalo své archiválie, které jsme skenovali a předělávali do digitální podoby. Takže i v tomto ohledu jsem se k těm historickým předmětům dostal.

Čtěte také

Ale to všechno se vám bude teď hodit ve funkci ředitele. Jaké plány a vize má tedy nový ředitel hořického muzea a galerie? Jakým směrem by se mělo pod vaším vedením ubírat?
My bychom se společně s kolegy chtěli především na hlavní muzejní budově zaměřit především na historii a ukázat ať už stálým občanům Hořic, nebo i přespolním, kteří k nám především přes hlavní turistickou sezónu dojíždějí, naše tradice. Nejen tu kamenosochařskou, která je s Hořicemi úzce spjata, ale i různé hořické rodáky, ať už je to rodina Levitů a podobně. Ale i jiné hořické tradice, jako jsou například hořické trubičky. A motorky samozřejmě, ty také v muzeu na zámku máme.

Co všechno máte ve svých sbírkách? Jsou tam i nějaké zajímavosti či poklady?
Máme například v rámci archeologické podsbírky mamutí kel, v archivu potom můžeme najít dopis od Františka Palackého s vlastnoručním podpisem, který byl zaslán na hořickou radnici, fotografii hudebníka Antonína Dvořáka s věnováním a vlastnoručním podpisem. Zajímavých předmětů je tam hodně.

První letošní výstava, kterou otvíráme 1. března, je výstava výtvarnice Marie Ladrové v prostorách Štorchovy síně na hlavní budově.
Viktor Svoboda, ředitel Městského muzea a galerie v Hořicích

Pojďme představit muzeum jako takové. Protože hlavní budova na náměstí byla rekonstruovaná před několika lety. Ale kromě ní spravujete ještě další objekty.
Ano, kromě hlavní budovy na náměstí máme ve správě ještě Galerii plastik na kopci Gothard, ta se zabývá sbírkami přelomu 19. a 20 století a významnými umělci, kteří jsou opět spjati s Hořicemi. Protože to většinou byli ať už absolventi, nebo profesoři na kamenické škole. A součástí je i galerie soch pod širým nebem, dá se říct. To jsou sochy ze sochařských sympozií, které se u nás pořádají od roku 1961. Druhá část uvnitř budovy, to jsou především modely, podle kterých vznikaly potom reálné sochy.

Čtěte také

Pak mě ještě napadá Masarykova věž samostatnosti, od které je nádherný výhled do celého kraje.
Určitě. Mimochodem Masarykova věž samostatnosti tento rok slaví výročí položení základního kamene. Ačkoliv se uvádí až rok 1926, ovšem to je datum, kdy přijel prezident Tomáš Garrigue Masaryk poklepat na základní kámen. V té době byla už věž jeden rok ve výstavbě.

A dále jsou to již zmíněné motorky na hořickém zámku?
Ano. Muzeum CRR, tedy Czech Road Racing, které je umístěno v prostorách hořického zámku.

Máte rád motorky?
Já mám spíše vztah k historickým motorkám, nebo autům. Tedy v těchto prostorách nacházím něco, co je blízké mému srdci.

Městské muzeum a galerie v Hořicích
Vznik Městského muzea v Hořicích se datuje do roku 1887, tehdy ovšem bylo známé jako Archeologický a musejní spolek. Založila jej skupina milovníků starých památek, většinou z řad místní inteligence, která se rozhodla pracovat na sběru a studiu mnohých památkových předmětů, kterým často hrozilo zničení.

Na co byste nás k vám do muzea pozval teď v nejbližší době?
První výstava, kterou otvíráme teď v sobotu 1. března, je výstava výtvarnice Marie Ladrové. Ta bude k vidění v prostorách Štorchovy síně na hlavní budově. A potom od 10. dubna v prostorách Galerie plastik bude k vidění výstava výtvarníka Jana Wagnera.

Viktor Svoboda ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Všechny tedy zveme. Naším hostem byl ředitel Městského muzea a galerie v Hořicích Viktor Svoboda. Moc děkuji za rozhovor.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.