Hudba, kulturní věci a jejich nadstavba, to je můj zájmový kroužek, směje se muzikant Slávek Hamaďák

Slávek Hamaďák byl ale také topičem, pošťákem, reklamním textařem a mnoho let pracoval i u nás v Českém rozhlase Hradec Králové jako hudební dramaturg. Jaké to je, vrátit se po letech sem do studia?
Tak to byl brutální výčet mých činností. Vypadá to, že jsem žil asi 150 let. Ale tady v nové budově Českého rozhlasu jsem byl od roku 1998, když se sem rozhlas přestěhoval. Ale předtím jsem ještě na palubu Českého rozhlasu naskočil v roce 1995 a ještě předtím jsem pracoval jako šéf programu v Rádiu Labe.

Jsem kytarista, ale sám o sobě bych to neřekl, protože jsem lenoch a nikdy jsem nebyl ochotný cvičit. Spíše se považuji za autora.
Slávek Hamaďák, hudebník a producent

Ano, tam jsme se poprvé potkali. Tam jsem tenkrát chodil jako malý hošík jako tiskový mluvčí pěveckého sboru.
Byla to taková zajímavá líheň pro budoucnost hradecké rádiové scény. Protože tam byla Blanka Malá, Mirek Vaňura, který je dnes popstar veřejnoprávního rozhlasu, ty jsi tady, byl tam Radek Holý, ať mu je nebe lehké. A já jsem byl do Českého rozhlasu naverbovaný z jednoho jediného důvodu. Abych zavedl programování muziky a vysílacího programu. V rádiu se hudba programovala přes selektor, ale v Českém rozhlase se to vůbec nedělalo. Takže já jsem dostal takový pionýrský úkol a Český rozhlas Hradec Králové byl jako první stanice, která to měla. no. A za mnou jezdili lidé třeba až z Brna a sbírali poznatky. Samozřejmě bylo to velmi komplikované, protože to vysílání bylo nastaveno jinak, ale vše dobře dopadlo. Vidím, že je tu digitalizace v plném proudu a je to skvělé. Krásné nové studio tady máte. A červené světlo dál svítí.

Vítězslav Hamaďák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Ty jsi odešel v roce 2005.
Zvedl jsem kotvu v roce 2005, po deseti letech. Řekl jsem si, deset let, to asi stačí, je potřeba se pohnout někam jinam. Takže jsem se vrhl na plný úvazek do reklamního byznysu. Protože jsem při práci v Českém rozhlase byl paralelně OSVČ, které jsem si založil hned v roce 1990, asi tři měsíce poté, co padl bolševik. Na nic jsem nečekal. To bylo skvělé. Založil jsem si nějaké firmy a to mám dodnes. Takže hudba, kulturní věci a jejich nadstavba, to je můj zájmový kroužek.

Čtěte také

Stará budova Českého rozhlasu v Hradci měla úžasné kouzlo. Ale i do nové jsem se po letech moc těšil

Hudba mne zajímá, protože ty jsi studoval na pražské konzervatoři.
Jasně, já mám Ježkárnu. Tyto školy jsou fajn a skvělé, protože tam člověk potká úžasné lidi od muziky. Já jsem tam měl za učitele Láďu Kantora z C&K Vocal, Zdeňka Borovce, skvělý člověk, jeden z největších kamarádů Miloše Formana, Ivana Wernische, Jiřího Suchého, prostě celá kulturní scéna. Chodili jsme na pivo do Malostranské besedy atd. Já jsem studoval textařinu a scenáristiku, ale vedle toho jsme měli také hudební nástroj, na který jsme vždy něco zahráli. Takže já jsem kytarista. Ale sám o sobě bych to nikdy neřekl, protože jsem strašný lenoch a nikdy jsem nebyl ochotný cvičit. Já to potřebuji jen vzít a najednou to tam nějak hledám. Samozřejmě noty jsem musel umět, ale já se spíše považuji za autora než za muzikanta.

Po večerech, když odpadnu od kompu, tak popadnu kytaru. Něco píšu a připravuji, snad by mohlo dopadnout album. Zase alternativní rock.
Slávek Hamaďák, hudebník a producent

A co uši? U muzikantů se předpokládá absolutní sluch.
Tak já absolutně ne. Prostě jsem zjistil v nějaké etapě svého života, už je to docela dlouho, možná 10 nebo 15 let, že jsem vlastně hluchej. A když jsem byl ve studiu, tak jsem říkal technikům, přidejte tam tohle nebo tohle. A oni, jsi blázen, vždyť je tam toho strašně moc. Ale já to neslyšel. A vlastně všechny tyto impulsy zvenčí mě přinutily, abych šel k doktorovi a nechal si změřit sluch. Audiogram, který ti tam udělají, vyšel docela brutálně, protože se zjistilo, že v řečové frekvenci jsem asi mínus 48 procent na každé ucho.

Kapela Satelit Kanibal byl také tvůj projekt.
Když jsem zhruba v roce 1997 zabalil svoji alternativně rockovou kariéru, tak jsem si ale říkal, že potřebuji v muzice něco dělat. Tenkrát letěl Lunetic a další producentské partičky, tak jsem si říkal, proč my v Hradci Králové bychom měli zůstat pozadu, že máme také potenciál. Oslovil jsem Petra Vyšohlída z kapely Piráti, že mám takový projekt. Pojďme hledat název a vytěžíme nějaké naše písničky, který jsme kdysi třeba společně dělali. A vznikl Satelit Kanibal. Odvezl jsem desku na Sony Music, kde na vydavatelství mají vždy ve zvyku říci, kluci, je to dobrý, ale není tam žádnej hit. Musíte ještě udělat hit. Ale to je strašnej kumšt. Tak jsem se během cesty autem zpátky přeprogramoval z Prahy do Hradce, a když jsem přijel domů, tak jsem si říkal, hele, vytáhni ze sebe něco pozitivního. Máš rád ženský, napiš něco.

Čtěte také

Helena Hamplová je s dcerou Leontýnkou Na křídlech zvonků. A chystají pro vás úžasný vánoční koncert

A použil jsem to "šťastnej jako blecha", což je běžné slovní spojení. Napsal jsem text a melodii, pak jsem to vzal do studia a říkám Petrovi, pojďme to udělat. A je pikantní, že tahle písnička v kapele vzbudila velkou nevoli, protože to byl moc velkej popík na ně. Všichni se kroutili, že chtějí být prostě alternativa. Ale řekl jsem jim, zkuste to, jinak nebude deska.

Jaká je tvá aktuální umělecká tvorba?
Teď dělám pro jednoho mrňouse, slečnu, jmenuje se Leontýnka. Chytrá holka, dobře zpívá, má dobré zázemí. Je to bystrá showmanka, je jí devět nebo deset let. Napsal jsem pro ni dvě písničky, i pro její maminku a ta spolupráce pokračuje. A sám v podstatě po večerech, když odpadnu od kompu, tak popadnu kytaru. Něco píšu a připravuji, snad by mohlo dopadnout album. Zase k tomu alternativnímu rocku, tam něco plánuji.

A chceme ti také popřát ke kulatým narozeninám kulatým, které jsi nedávno oslavil.
Děkuju. Ale to už bylo před čtrnácti dny. Já už jsem stará páka. Bacha na to. Už mi bylo 60, jsem pětašedesátý ročník. A když jsem zmínil Blanku Malou, to je jediný člověk, kterého znám ze svého života, že je narozený ve stejný den a rok jako já. A je sranda, že jsme se tenkrát potkali v Rádiu Labe.

Jakub Schmidt a Vítězslav Hamaďák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Slávek Hamaďák byl dnes naším hostem. Jsem rád, že jsi se po letech zastavil u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.