Trumpetista od Boha a od babičky. Osmiletý Petr Stránský z Trutnova jazzuje i s kapelou

Hosty jsou dnes dva muzikanti. Trošičku odrostlejší je pan Petr Mádle, muzikant a klavírista, taky učitel a pedagog. A tím trochu mladším je jeho vnuk a mimořádně talentovaný trumpetista Petr Stránský. Tobě je Petře osm roků. Takže druhá třída?
Ano.

Baví tě víc chodit do hudební školy umění a hrát na trumpetu, nebo normální škola, třeba matematika a čeština? Co tě baví víc?
Oboje mě baví.

Do té Základní umělecké školy tě asi přihlásil děda?
To vymyslela babička. A přihlásil mě děda.

To máte takto rozdělené u vás doma?
Takhle to bylo. Babička rozhodla po hrůzostrašných zkušenostech s výukou houslí naší dcery, že asi jednodušší pro vnuka bude, když si vezme do ruky něco razantnějšího. A byla to trumpeta. A také se potvrdilo, že měla pravdu.

Petr Stránský,Petr Mádle a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Péťa si prý hrál s autíčky a dělals to vrrr, vrrr. A babička s dědou si všimli, že by mohl místo toho vrrr, vrrr u těch autíček foukat na trubku. Je to tak?
Ano. To už je teď taková trošku legenda, ale fakt je ten, že ten zvuk, kterej se vydává, když se napodobuje to autíčko, tak je podobný, jako se musí udělat do nátrubku. Takže když šel na první hodinu a dostal trumpetu, hned se ozval krásný tón.

Vy jste všichni doma muzikanti, vy jste celá rodina muzikantská.
My jsme trošku praštění hudbou, celá rodina. Kromě tatínka. Ten je inženýr.

Blíží se Vánoce a to musí být krásné, když se sejde celá rodina u vánočního stromečku a všichni si zahrajete. Máte nějakou ridinnou kapelu?
Rodinnou kapelu máme jazzovou. Ale ta představa, že se rodina sejde u vánočního stromečku a zamuzicíruje si, tak to u nás moc nefunguje. Ale máme jazzovou kapelu, kde maminka Petra hraje na housle, ona je teda houslistka v Pardubické filharmonii, ale hraje ráda i jazz, takže jim to spolu docela klape.

Jazzinec trio|foto: Miloš Šálek

Vy jste, Petře, celý život učil, nebo pořád ještě učíte na Základní umělecké škole?
Já už neučím, ale učil jsem mnoho let na Základní umělecké škole a mám s tím docela bohaté zkušenosti. Jednak s výukou těch žáků i s výukou vlastní dcery. Celá rodina hraje. Babička má také vystudovanou JAMU, je to cellistka. A maminka Péti je houslistka, ta má taky vystudovanou JAMU. Já jsem studoval hudební vědu.

Když jste učil talentované děti jako je třeba tady Petr. Říkal jste si, je to spíš o tom talentu, nebo o té dřině?
Musí se sejít víc faktorů dohromady. Lidi si často myslí, že to půjde nějak samo, jako zábava. Ale bohužel cesta k tomu výsledku je dost trnitá. Musí se tam sejít talent, ta práce a hlavně se tam musí ještě k tomu přidat zájem rodičů. Opravdu nasazení rodičů, protože to není lehká cesta.

Říkám si, není na osmiletého kluka ta trumpeta hodně těžký nástroj? Začíná se na flétničky na těch Základních uměleckých školách. Je to těžké, Péťo?
Ani ne.

Co na to řekne děda?
My jsme ty flétničky přeskočili. Péťa začal hrát, když mu bylo asi pět let. A šlo to docela rychle, ze začátku používal kornet, takový menší nástroj. Pak už přešel na normální trumpetu. Fakt je, že ta trumpeta je dost těžká na to malé dítě. Takže ho neustále jeho učitel pan Jaroslav Rejdák z trutnovské Základní umělecké školy, výborná učitel a člověk, musí napomínat, aby tu trumpetu zvedl. Aby ho netížila.

Musíme říct našim posluchačům, že ty Péťo zrovna nemáš přední zuby, ty jedničky, ale už ti rostou dvojky. To je samozřejmě strašně těžké hrát na trumpetu bez zubů, když to není o co opřít.
Právě nastala taková situace, že Petřík má báječné jazzové trio ze dvou dvanáctilých kluků. Jmenují se Jazzinec trio a mají docela úspěchy. Hráli na jazzových festivalech a byli pozváni do Polska na jazzový festival. Jenže krátce před tím právě vypadly Péťovi ty horní dva zuby. Když vypadly ty spodní, tak to ještě jde, ale bez těch horních, trumpetisti tvrdí, že se nedá vydat vůbec tón. Ale nakonec to docela zvládli. Pokud se někdo chce podívat, tak si může na YouTube Jazzinec trio najít a uvidí, jak to dopadlo.

Petr Stránský hraje ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Baví tě Petře ještě něco jiného kromě té trumpety?
Děda mě ještě učí na klavír. A trošku na kytaru. A sportuji. Chodím na fotbal, do Sokola. Taky na Skaut, jezdím na kole.

Tedy Jazzinec trio. A kromě toho máte tedy ještě onu rodinnou kapelu?
Tam hraji já na klávesy, můj bratr hraje na kontrabas, Petřík na trumpetu, jeho maminka na housle a jediný nečlen rodiny je bubeník. A jinak Péťa má především to své Jazzinec trio. Ten název vznikl z poměrně významného jazzového festivalu Jazzinec v Trutnově, který organizuje Tomáš Katschner. Ten se také podílí na výuce tria.

Kluci jezdí po celé republice i do zahraničí, vy jste mluvil o Polsku, kde kluci hráli a byli hodně úspěšní. Sbírají jednu cenu za druhou.
Musím tedy říct, že opravdu ano. Loni se zúčastnili soutěže Základních uměleckých škol jazzových souborů, krajské kolo se konalo v Hradci Králové a kluci se stali absolutními vítězi. Takže měli obrovskou radost. Ještě připomenu, že hrají ve složení trumpeta, potom Jiří Matyska z Trutnova hraje výborně pozoun v 11 letech a na baskytaru s nimi hraje Samuel Janko. To je vynikající kluk, zase z hudební rodiny, který je tak dobrý na tu baskytaru, že dokonce kdykoliv si může zahrát s kapelou ETC, má tam otevřené dveře. Hraje nazpaměť všechny desky ETC na tu baskytaru.

Petr Stránský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Máš někdy, Péťo, trému, když máš vystoupit před publikem?
Ani ne.

Ty už jsi otrkaný muzikant.
Já bych do toho vstoupil. To je právě výhoda jazzu, že přeci jen v jazzu je ta tréma mnohem menší, možná dokonce žádná. Protože tam když se stane malý kiks, tak se z toho udělá výhoda.
Jak říká Jiří Stivín, z každé chyby se má udělat vlastně výhoda. Kdežto ve vážné hudbě, tam teda to je opravdu vážné. Tam když je kiks, tak je to problém.

Řeknu jedno slavné jméno: Laco Déczi. Slavný trumpetista, který má prý přání zahrát si s Péťou na jednom pódiu. A to by se mělo nějak podařit, ne?
Mělo by se to podařit. Má to být tedy trošku překvapení k jeho osmdesátinám, kdy Laco pozval Petříka, aby si s nimi zahrál. Což by přeci jen asi byl problém. Takže spíš kluci teď trénují právě Décziho skladby. A až přijde ta příležitost, tak by mu zahráli jako předkapela. Jsou pozváni přímo od Laca Décziho, že si s nimi mohou zahrát.

Péťo, doufám, že mi to slíbíš, že až jednou budeš tak slavný jako ten zmíněný Laco Déczi, tak si na nás vzpomeneš a zase přijedeš k nám do Českého rozhlasu Hradec Králové. Slibuješ?
Jo.

Tak se na to moc těšíme. Ať se daří!

Jazzinec trio|foto: Patrick Marek