Jilemnice - historická zastavení. Město má pozoruhodně bohaté dějiny, říká autor knihy Jan Luštinec

O čem přesně je ona první zmínka o Jilemnici, jejíž výročí si letos připomínáme? Pokud jsem to správně spočítal, mělo by jít o rok 1350.
Je to rok 1350. A my dokonce máme i přesné datum 21. července. V té době totiž kanovník Bohuněk Předslavův z Jilemnice, jenž jako „familiaris domesticus" sloužil biskupu Quidonovi z Portna, cestoval v diplomatických službách biskupa. A právě tam se poprvé Jilemnice objevuje v české podobě. Je to velice zajímavé a pro nás nesmírně důležitý moment. Dá se říci, že je to takové narození Jilemnice, i když ona už předtím určitě nějaký čas existovala.

Jan Luštinec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Kteří páni byli v Jilemnici za těch 675 let? Harrachové jsou asi vaši nejmilejší.
Harrachové jsou nejmilejší, ano, ale oni také po sobě nechali obrovskou stopu. Z těch dalších bych připomenul samozřejmě Valdštejny. Potom Křinecké z Ronova. A málokdo ví, že u nás byli také Harantové z Polžic a Bezdružic. A že Jilemnici si koupil syn Kryštofa Haranta popraveného na Staroměstském náměstí Jan Vilém. Takže velmi zajímavá osobnost. A když se podíváme, co on tam prožíval, jak si ho hlídala i Vídeň. Tak to je docela dobrodružný příběh.

Je to už druhé vydání, ale velmi rozšířené a přepracované. První vznikalo chvatně před 25 lety, teď je kniha mnohem ucelenější.
Jan Luštinec, historik

Našel jsme, že Jan Vilém Harant z Položic a Bezdružic v roce 1637 koupil panství za 64 tisíc kop míšeňských grošů.
To byla obrovská částka. Ale on měl trošku výhodu, protože on si vzal tehdejší majitelku panství Barboru Křineckou z Ronova. Takže tam byla trošku sleva. A samozřejmě to pro ně bylo jistě velice lákavé, protože navíc se tak dostal do Jilemnice, což bylo nedaleko Pecky, ke které měl velmi úzký osobní vztah.

Čtěte také

Jakým pevným opěrným bodem může být v osudech města jeho fara potvrzuje krkonošská Jilemnice

Jeho život byl tedy hodně dobrodružný?
Byl dobrodružný v tom, že ho neustále někdo hlídal. Když se měl ženit, tak přišel přípis z Vídně od císaře, ať jej hlídají, aby to bylo opravdu katolicky. A pak přijel ještě další inspektor a měl sledovat, jestli jsou opravdu jeho děti vychovávány v tom správném duchu. Ale tady zasáhl kardinál Harrach, arcibiskup pražský. A vyřešil to tak, že tam poslal jeho bratra, Václava Rudolfa Haranta z Polžic a Bezdružic. Ten tedy přijel a bylo jasné, že nechtěl dělat žádnou velkou paseku a vše proběhlo velmi příznivě a klidně. Je tak vidět, že i kardinál Harrach, protože to byl vlastně jeho soused, měl zájem na tom, aby žádné bouřlivé události nebyly. Aby to bylo v pořádku.

Čtěte také

Jan Harrach už v roce 1904 zřídil první krkonošskou přírodní rezervaci - Strmou stráň v Labském dole

Rod Harrachů tedy stál za největším rozmachem Jilemnice?
Určitě, protože za nich tam dochází k velikým událostem. Bylo pozdviženo především plátenictví, které dosáhlo opravdu světové úrovně. Dodnes nepřekonané. A díky tomu Jilemnice nesmírně zbohatla. To je jedna věc. Druhá věc, oni měli úžasnou sociální politiku. Nesmíme zapomenout, že pamatovali na ty nejslabší. Mají také prsty v obrovském rozvoji sklárny v novém světě. A tak bychom mohli jmenovat dál. Ale připomenul bych ještě jednu věc. Jan Nepomuk, František Harrach byl nejslavnější z Harrachů. A kdybychom dali na papír seznam toho, co pro Jilemnici udělal, tak by jeden papír jistě nestačil. On tam má zásluhu na rozvoji hudebního života, turistiky, lyžování a tak dále. Však Jan Buchar, veliký propagátor turistiky, říká, kdyby nebylo jeho osvícenosti hraběte Jana, tak bychom mnohé věci v turistice měli zpola a některé vůbec.

Vy jste mi také říkal, že Jan Nepomuk František, hrabě Harrach byl podle vás takový Jára Cimrman 19. a začátku 20. století.
Je to pravda, protože on tvrdil, že člověk musí mít ideály, které musí nějakým způsobem naplňovat. A to celý život dělal. A on je nejen naplňoval. Vycházel z toho křesťansky, víceméně bylo dáno, víc musím odevzdat. A tak štědrou rukou podporoval, co se dalo. Také má zásluhy na rozvoji železnice, která je dnes zčásti památkově chráněná, a je dodnes obdivovaná. Rokytnice, Martinice. O tom by se dalo dlouho a dlouho hovořit. A v Jilemnici velmi rád pobýval. Jen tak mimochodem, jilemnický zámek si nechal kvůli tomu rozšířit.

Celé historické jádro Jilemnice je velice krásné. A pak samozřejmě zámecký areál. Ale máme i krásné náměstí se Zvědavou uličkou.
Jan Luštinec, historik

Vaše kniha se jmenuje Jilemnice - historická zastavení a vyšla k letošnímu 675. výročí od první písemné zmínky o městě. Tak ji pojďme představit.
Je to už druhé vydání, ale velmi rozšířené a přepracované. Protože to první vznikalo před 25 lety v nepředstavitelném chvatu a nebyl na něj dostatek času. Doufám, že jsem těch 25 let úplně nepromarnil a našla se spousta dalších materiálů. Ta kniha je dnes mnohem ucelenější.

Čtěte také

Z Jilemnice dohlédneme až k jedné přírodní zajímavosti, tajemnému horskému hřbetu s názvem Kozinec

Co nového jste vybádal a vypátral o Jilemnici?
Je toho nesmírně mnoho. Rozšířil jsem třeba osudy těch rodů. Zejména Harrantů z Položic a Bezdružic, přidal jsem celé nové kapitoly. Takže tam je třeba kapitola o bruslení, pak o automobilismu, který byl velmi zajímavý. A rozšířil jsem kapitoly o kulturním životě města. Jilemnice byla nesmírně kulturně živá, protože stála na hranicích česko-německého obyvatelstva. A to soupeření tam samozřejmě hrálo v tomto případě velmi pozitivní roli. Jmenovat bychom měli také příspěvky jilemnických do sportu, jako byl rozvoj turistiky a lyžování. Právě v lyžování stojí Jilemnice naprosto na špičce. Protože měla první spolek, první mezinárodní závody. To je potřeba připomínat. Jilemnice dala také světu spoustu vynikajících osobností. Málokdo ví, že v Jilemnici studoval Jiří Šlitr a získal tam základy svého hudebního vzdělání. Máme je spojeného s Rychnovem nad Kněžnou, ale v Jilemnici to začínalo. V roce 1938 musel odejít, protože jeho obec, kde bydlel, Dolní Branná, byla v této době zabraná. Pak tam máme třeba i herce Stanislava Zindulku, ten měl mimochodem úžasnou vazbu na Hradec Králové. Ale těch osobností byla celá řada. A pak, abychom knihu oživili a dozvěděli se, jak vypadal běžný život, tak jsem tam dal po dvou příbězích, které byly autenticky dochovány pro 16., 17., 18. a 19. století. Jsou to zajímavé příběhy, ne vždy dramatické, někdy spíše úsměvné.

Jan Luštinec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Která místa v Jilemnic máte vy, jako rodák, nejraději?
Celé to historické jádro města je velice krásné. A pak samozřejmě zámecký areál. Ale máme krásné náměstí se Zvědavou uličkou a tak dál. A jen tak mimochodem, v knize je také kapitola o jilemnických hřbitovech. Málokdo ví, kolik uměleckých děl je na jilemnickém hřbitově, kde mimo jiné také odpočívá Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Té tragédii také v knížce věnuji prostor.

Jan Luštinec, historik, emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici a také autor knížky Jilemnice - historická zastavení byl dnes naším hostem. A já moc děkuji, že se u nás zastavil na kus řeči. Bylo to moc milé, příjemné a také objevné, ostatně jako vždy.