Co je nejkrásnější? Když děti baví dělat muziku. Týniště nad Orlicí je líheň našeho jazzu a swingu
Dnes budeme hodně mluvit o swingu, o jazzu a taky o jednom legendárním týnišťském swingovém festivalu, který v pátek 2. a v sobotu 3. června 2017 potěší každého, kdo má tuhle skvělou muziku rád. Pozvat nás přišli muzikant, klarinetista, saxofonista, kapelník Mladého týnišťského big bandu a ředitel Základní umělecké školy v Týništi nad Orlicí Pavel Plašil a jeho žačka Eliška Milá.
Eliško, na jaký hudební nástroj hraješ?
Na saxofon. Hraji od čtvrté třídy, takže od deseti let. Tedy to je šest let. Protože teď mi je šestnáct.
A proč sis vybrala právě saxofon? Protože já bych tipoval dívku spíš na klavír nebo na housle.
Na klavír hraji taky. Ale saxofon jsem si vybrala hlavně proto, že jsem hrála na flétnu a ten saxofon mne lákal a chtěla jsem to zkusit. Jednou, když byl můj pan učitel na flétnu nemocný, tak jsem měla na suplování právě tady Pavla Plašila. On mně zkusil dát do ruky saxofon, já jsem do toho nějak foukla a začalo mě to bavit a od té doby na něj hraji.
A vy jste prý pane Plašile začínal na ty housličky kdysi dávno v Opočně na základní umělecké škole.
Ano, to už je hodně dávno. To byla tenkrát ještě lidová škola umění a já na ty žákovské časy v Opočně strávené v tamější lidušce vzpomínám strašně rád. Rozhodoval jsem se, co se střední školou. A zvítězila konzervatoř. Ale je pravda, že jeden týden jsem byl na konzultaci na housle a druhý týden na klarinet. A nelituji toho, že nakonec vyhrál ten klarinet.
Jací jsou žáci u vás na Základní umělecké škole v Týništi? Kdybyste se měl pochlubit, protože vy si často vozíte pěkná umístění z nejrůznějších soutěží.
Abych řekl pravdu, ty soutěže pro mě nejsou to nejdůležitější. Nejdůležitější pro mě je, že tam chodí děti, viz Eliška, kteří tam chtějí chodit, kteří tam nemusí chodit, ale kteří tam chtějí chodit. A už jen příklad Elišky, která těch aktivit má ve svém věku samozřejmě strašně moc a hraje na klavír, hraje na saxofon, chodí do orchestru, vím, že ji baví tancování. Takže to je asi to nejkrásnější, co může být. Když jste mluvil o těch soutěžích, tak za čtrnáct dní pojede Jazzové trio, protože jazzu a swingu se snažíme hodně věnovat. Jazzové trio, které vzniklo letos z kluků, kteří hrají už v tom dospělejším big bandu, jede na ústřední kolo soutěže jazzových kapel do Litvínova.
Jinak Eliška hraje v Bigbanďatech, což je jazzový orchestr, to jsou ti menší žáci.
Ano. To je právě ten potěr, protože samozřejmě Mladý Týnišťský Big Bang, který oslavuje pětadvacáté narozeniny letos, tak už není tak mladý, jak by se podle názvu mohlo zdát. A je potřeba ho doplňovat. Jedinou cestou je výuka téhle muziky na škole. A já jsem rád, že kolega Honza Pírko se této role ujal a druhým rokem existuje tenhle big band, který obsadil první místo v kraji ve své kategorii letos na soutěži vyhlašované ministerstvem školství.
Když jsem slyšel váš Mladý týnišťský big band hrát, tak jsem měl ohromnou radost a dokonce mi spadla brada. Protože musím říct, že předvádíte skvělé výkony. Ty bych od školní kapely vůbec nečekal. Jak to vlastně v tom orchestru funguje?
Začalo to velkým zájmem generace kluků, která tam vyrostla. A v té době před těmi pětadvaceti lety se dala do kupy a řekla si, že půjde do muziky, o které tenkrát z nás nikdo moc nevěděl, nikdo jsme jí nestudoval, ani nebyly takové možnosti. Bylo to víceméně ryzí nadšení. Teď už jsou ty možnosti daleko větší, kluci jezdí v létě na jazzovou dílnu třeba do Frýdlantu, která jim dává strašně moc. Tíímhle ta kapela šla nahoru a já jsem strašně rád, že všechno to jsou muzikanti, kteří vyšli ze základní umělecké, potažmo lidové školy umění v Týništi. O to větší je to radost.
A vy jim tam ale ten potěr doplňujete. Vždycky je v kapele tahoun, ten lídr.
Ano, přesně tak. To je záležitost veškeré muziky. Vždycky se snaží ti mladší dotáhnout se na své vzory v uvozovkách, na ty lídry, kteří třeba už ze základní umělecké školy odešli, jsou studenty konzervatoře, ale přesto ještě hrají v téhle kapele. A pro ty mladší je to velice motivující.
Eliško, když hraješ na ten saxofon, jakou hudbu posloucháš? Je to swing a jazz i něco moderního?
Je mi to asi docela jedno, poslouchám i normální písničky. Ale mám ráda electro swing.
Co se snažíte, Pavle, jako učitel do dětí dostat? Protože asi není, jak jste říkal, důležité, jestli se tou muzikou možná budou jednou živit, ale důležité je, aby je to bavilo, aby si třeba jednou jenom tak u klavíru sedli a mohli si zahrát pro dobrou náladu.
Já to chci předvést na dceři Terezce. Protože ta kdysi chodila na základní uměleckou školu na Střezině tady v Hradci Králové. A vždycky když přišla návštěva, tak ukázala na klavír a všem říkala, tak to je můj úhlavní nepřítel. Ale později si sama k tomu došla, že ta muzika by měla přinášet především radost. A když vystudovala vysokou školu, tak projevila přání, jestli bychom jí mohli za to koupit elektrické piáno, že si chce doma zahrát.
Že se k němu chce vrátit. To je úžasné.
Takže si myslím, že je asi nejdůležitější, děti nemusejí studovat střední školy, vysoké školy, oni si k tomu dojdou. Pokud jsou inteligentní, jako třeba tady Eliška, tak si cestičku k té muzice najdou. Muzika je buď dobrá nebo je muzika špatná. A dětí, které hrají v těchto kapelách, v big bandu třeba, tak se určitě nikdy nedostanou ke špatné muzice.
O dobré muzice a taky o velké radosti ze swingu to bude v pátek 2. i v sobotu 3. června 2017 u vás v Týništi. Protože to bude opět ve znamení vašeho tradičního a legendárního swingového festivalu. Tak nám ho představte.
Stejně tak jako jsme šli do neznáma, když jsme zakládali Mladý týnišťský big band, tak před těmi dvaadvaceti lety jsme si říkali, že je potřeba něco udělat pro tyto školní kapely ZUŠkového typu. Protože těch festivalů, kde ony si mohly zahrát, je strašně málo. Byly festivaly velké, kde se tyhle kapely prostě neměly šanci dostat. Tak jsme si řekli, zkusíme udělat festiválek, pozveme studentské a žákovské kapely tady z kraje, plus hosta, který tomu festivalu dodá jméno. Tuším, že na prvním ročníku to byla Jana Koubková s Klarinet Factory. Začínali jsme v menších podmínkách na zahradě u nás v základní umělecké škole. A potom ten zájem byl čím dál větší jak ze strany publika, tak i ze strany orchestrů. A teď se mi po celý rok hrnou doslova nabídky kapel. Člověk má z toho radost, že může pro ty posluchače, kteří mají rádi tuhle muziku, udělat snad dobrou věc.
Festival je dvoudenní, bude tedy v pátek i v sobotu od 18 hodin na Tyršově náměstí v Týništi nad Orlicí. Budou tam Bigbanďata Základní umělecké školy Týniště nad Orlicí, Zakoplaho dixieland Týniště nad Orlicí, pak JH Big band Hradec Králové.
My se snažíme vždy dodat té akci i punc mezinárodního festivalu. A tak jsme si letos vybrali nabídku Oto Hejnice, což je vynikající bubeník, který nám nabídnul trio s asi největší hvězdou letošního festivalu, což je americký zpěvák Chuck Wansley, který bude vystupoval jednak v tomhle triu a jednak i na závěr festivalu, protože my jsme měli velkou touhu si s ním zahrát. Viděli jsme na YouTube nahrávky, které tam má se svým big bandem a velmi jsme stáli o to, aby si s námi zazpíval na závěr festivalu. Protože vždycky festival končí vystoupením našeho big bandu plus hosta, který přiláká návštěvníky. To se nám povedlo a už se těšíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.