Mráček je jak pěna na pivu, usmívá se mistryně světa v bezmotorovém létání Jana Vepřeková

Jana Vepřeková, učitelka ze Dvora Králové nad Labem, je velkou osobností bezmotorového létání. Začínala ve čtrnácti, je mistryní světa, může se pochlubit největším počtem účastí na MS a ME ze všech žen na světě. A letos v Anglii byla na mistrovství světa v létě třetí, podařila se bronzová medaile.

V Police nad Metují máte dnes přednášku, o čem budete povídat lidem, kteří přijdou?
Rozdělila jsem to povídání do dvou částí. Nejdříve asi řeknu něco o tom, co to bezmotorové létání vlastně je a jak funguje. Jak je možné, že větroň doletí třeba 300 nebo 500 i víc kilometrů. V druhé části potom zmíním Austrálii, kde jsem reprezentovala Českou republiku v roce 2020. A potom uvidíme, k čemu všemu se dostaneme.

Plachtění je úžasné, říká mistryně světa v bezmotorovém létání Jana Vepřeková|foto:archiv Jany Vepřekové

Chtěl bych zdůraznit, že jste mistryní světa v bezmotorovém létání, můžete se pochlubit také největším počtem účastí na mistrovství světa a mistrovství Evropy ze všech žen na světě. Platí to?
To je pravda a těžko to asi někdo překoná. Protože je to hrozné, když to tak řeknu, ale jsem v reprezentaci od roku 1981, což je neuvěřitelné.

Využíváme vzduch jako ptáci. Je umění co nejrychleji najít další nejsilnější stoupavý proud, který vás opět honem vynese nahoru.
Jana Vepřeková, pilotka bezmotorových letadel

Jak jste se k létání dostala? Pocházíte ze Dvora Králové nad Labem, takže tam jste na letišti začínala?
Letiště je hned vedle města, v Žirči. A dostala jsem se k tomu úplně náhodou, protože s plachtěním začala moje starší sestra Iva, která se k tomu dostala také náhodou, protože v tanečních tancovala s klukem, který zrovna začínal létat. Ten ji tam přivedl a ona potom přivedla mě.

Čtěte také

Pořád s hlavou v oblacích. Mladý pilot bezmotorových letadel Jaromír Macoun slaví velké úspěchy

Kolik vám tenkrát bylo, když jste začínala?
Na letiště jsem začala chodit ve 14 letech. V 15 jsem začala létat a od 16 se může létat sólově na bezmotorovém letadle.

Jaký to byl pocit, když jste si poprvé sedla sama do letadla a letěla už bez instruktora sama za sebe?
Docela dlouho jsem na ten sólo let čekala, právě na onu věkovou hranici. Takže jsem už měla nalétáno strašně moc, než mě pustili samotnou. Tedy opravdu jsem cítila jistě, že to zvládnu, nebyl to pro mě žádný šok. A pocit to byl krásný. Plachtění je úžasné.

Vy jste už jednu krásnou otázku nakousla, jak je možné, že kluzák nebo větroň bez motoru dolétne stovky kilometrů daleko?
Využívá vzduchu jako ptáci, jako dravci. Existují stoupavé proudy, které vznikají nerovnoměrným ohříváním zemského povrchu, takže v tom stoupavém proudu větroň krouží, tím se dostane nahoru a pak klouzavým letem k dalšímu stoupavému proudu výšku ztrácí, vyklesává. A je právě umění co nejrychleji najít další nejsilnější stoupavý proud, který vás opět rychle vynese nahoru.

Čtěte také

Procházka vzduchem s hadrem na zádech. Díky paraglidingu mám zdravý respekt a pokoru k přírodě

Jakou nejdelší vzdálenost jste takto uletěla?
778 kilometrů za 9 až čtvrt hodiny. Bylo to takové kolečko kolem republiky. Startovala jsem v 9 ráno a ve čtvrt na 7 večer jsem přistávala.

Vy tedy poznáte, kde jsou ony stoupavé proudy. Oblačnost vám to naznačí, nebo jak poznáte, kam letět za stoupavým proudem, který vás vytáhne zase zpátky nahoru?
Když je dostatečná vlhkost vzduchu, tak je stoupavý proud nahoře označen mrakem. Mráček dělá jakoby pěnu na pivu. Prostě pod ním to stoupá. Horší je, když je vzduch suchý, mraky žádné nejsou, tak to už musí mít člověk trošičku štěstí, ale dá se letět i podle terénu. Už víme, kde se stoupavé proudy tvoří častěji, kde jsou silnější. Takže je to hodně i o zkušenostech.

Co všechno jste už ve vzduchu zažila? Byly to někdy i horké chvilky?
Vzhledem k tomu, že létám opravdu 40 let, tak občas se nějaká horká chvilka našla. Ale pokud pilot dodržuje všechny předpisy, tak by k tomu nemělo docházet. A nemůže se stát, že bych si někdy nevěděla rady. Jsem tady, takže se to vždy nějak vyřešilo.

Čtěte také

Rekordman ve vlnovém létání David Mach startuje s východem a přistává se západem slunce

Jste mistryní světa v bezmotorovém létání. To je možná nejvyšší meta, které asi můžete v tomto sportu v uvozovkách dosáhnout.
Ano, mistrovství vesmíru se ještě nelétá. Jsem mistryně světa, což je tedy to nejvíc. Podařilo se mi to v roce 2005 v Německu. A letos v Anglii jsem byla na mistrovství světa v létě třetí, podařila se bronzová medaile.

Jak se vám létalo v Anglii?
Anglie má svoje specifika. Počasí bylo hodně proměnlivé, takže jsme létali i v takovém počasí, ve kterém bych tady vůbec do letadla nesedla. A kupodivu jsme i většinou dolétli v takovém počasí, že bych řekla, že se ani letět nedá. Zataženo, mrholilo a my jsme v tom absolvovali přelet. Spala jsem ve stanu, v noci bylo kolem 10 stupňů, ale když jde elektřina, tak se to dá vyřešit.

Mistrovství světa v roce 2020 se konalo v daleké Austrálii. Jak se létalo tam?
Tam je všechno úplně jinak. Začíná to tím, že se tam jezdí na silnici vlevo, potom studený vzduch fouká od jihu, teplý od severu, vše obráceně. Sluníčko je úplně nad hlavou, tedy nějaká orientace podle slunce vůbec nepřichází v úvahu.

Čtěte také

Hledáme prohřáté bubliny vzduchu. Stoupáme, koukáme na svět z výšky a potom v tichu letíme

Tady u nás stále přibližně víte, kde je sever a jih, podle slunce. Tam je to pro nás hodně nezvyklé. Létali jsme na hranici pouště a tam mnoho obydlí není. Radili nám, pokud bude nutné přistání do terénu, tak vždy někde poblíž farmy. Ovšem nemyslete si, že když u farmy stojí auto, tak je obydlená. Museli jsme koukat, kde vlaje prádlo. Podle toho se pozná, že tam žijí lidé.

Prý tam ani mobilní signál není moc stabilní a silný.
Doporučovali nám, napište zprávu, kde jste přistáli. A když zpráva neodejde, tak zkuste mobil vyhazovat do vzduchu, ono se to někdy chytne.

Co vám na bezmotorovém létání nejvíc učarovalo, paní Jano?
Já se přiznám, že jsem soutěžní typ. A myslím, že každý, kdo se dostane už na tuhle úroveň, tak ho musí hlavně bavit to závodění, to srovnávání se s někým. Prostě je to hra a to mě hodně baví.

Jana Vepřeková, jedna z našich nejlepších pilotek bezmotorových letounů, byla dnes naším vzácným hostem.
Já bych ještě poděkovala i Královéhradeckému kraji, který mě finančně podporuje v tomto sportu. Protože plachtění je opravdu hodně o penězích, je to náročné.

Tak kolik startů, tolik přistání, jak se říká, paní Jano. Mějte se hezky. Na shledanou.