Ladislav Fišer přes 50 let fotí Hradec Králové: Nová knížka je to nejlepší, co jsem pro město udělal

Tahle krásná knížka vypráví jedinečný osmisetletý příběh města na soutoku Labe a Orlice. Tak si ji představíme. Jak jste se vůbec dostal k fotografování?
Když byla nově opravena v roce 2015 Bílá věž, tak jsem si říkal, tolik let už fotografuji město a teď je vše opravené, vypadá to pěkně, tak využiji toho, že je nová věž, a celé to udělám znovu. Udělal jsem takovou brožurku, asi třetinu té velké knihy, ale lidé to nepřijali. Tak jsem si řekl, že musím udělat tlustší knihu.

8 fotografií

Dal jsem si název Krásné město Hradec Králové, začal jsem fotografovat, ale snímků neuvěřitelně přibývalo a začal jsem se v tom ztrácet. V počítači jsem si udělal adresáře, každou stavbu jsem datoval rokem vzniku a dal jsem fotky do adresáře. Přibývalo toho, tak jsem ještě seřadil adresáře do podadresářů, do období a najednou jednoho dne koukám, že to dává smysl a další rozměr knížce. A přejmenoval jsem ji na Příběh města. Když jsem zjistil, že se blíží 800 let výročí, tak jsem se do toho dal, lidé mě přemluvili, abych to dodělal, že je škoda, aby to leželo v šuplíku.

Mám diapozitivy, negativy, je toho asi 6 kufrů a potom samozřejmě od roku 2000 fotím digitálně. Takže to se nedá ani spočítat.
Ladislav Fišer, fotograf

Hradec fotíte už 50 let, takže musíte mít pořádný archiv. Kolik tam je v něm asi fotek?
Mám diapozitivy, negativy, je toho asi šest kufrů a potom samozřejmě od roku 2000 fotím digitálně. Takže to se asi nedá ani spočítat. Jakmile se začalo fotit digitálně, tak jsem si zřídil archiv, který mě nakonec přivedl ke koncepci knihy.

Čtěte také

Fotograf Jaroslav Klinský: Při pohledu shora si teprve uvědomíte, jak geniálně byl Hradec navržený

Kdy jste tedy začal Hradec fotografovat? V knížce jsem se dočetl, že první fotografie je z roku 1970.
V páté třídě základní školy jsme jako třídního učitele dostali Milana Michla, což byl v té době jeden z předních amatérských fotografů v republice. Jako kluci jsme mu dělali naschvály, nosili jsme mu fotografie a on se toho chytil, protože si mohl udělat fotokomoru ve škole, udělal fotokroužek a chodili jsme spolu fotografovat. Potom už se to vezlo. Dostal jsem od rodičů docela moderní fotoaparát, dostal jsem k Vánocům zvětšovák a obsadil jsem koupelnu. V deváté třídě už jsem byl dvorní fotograf, měl jsem hromadu diplomů z celostátních soutěží, tak jsem to zkusil na Střední uměleckoprůmyslové škole na oboru fotografie, kam mě vzali. Po absolutoriu jsem pokračoval na FAMU, fotografoval jsem a stal jsem se členem Svazu výtvarných umělců. Po revoluci jsem se pak samozřejmě stal živnostníkem.

Pracoval jsem pro firmy, takže jsem si odpočinkově fotografoval město. Dům vám neuteče, můžete si vyhlídat světlo i situaci.
Ladislav Fišer, fotograf

Živil jste se tedy fotografií?
Byla to reklamní a dokumentární fotografie, nedělal jsem ateliér. Pracoval jsem pro firmy, v té době téměř pro všechny firmy v Hradci, pro hotely, pro Quelle jsem dělal snímky do katalogu, pro Magnet. Byl to šílený kalup, Takže jsem si odpočinkově fotografoval město, protože dům vám neuteče. Můžete si vyhlídat světlo, situaci, když je barák opravený a krásný. Tak jsem ho vždy vyfotografoval. Za celou éru jsem vlastně vyfotografoval skoro všechny domy úplně nové.

Čtěte také

Fotograf Petr Kleiner: Existují jen dva druhy snímků, dobré a špatné. A je jedno, čím byly pořízeny

Existuje vůbec v Hradci nějaké místo, které jste nefotil? Když jsem měl v ruce vaši knížku a chtěl jsem najít nějaké konkrétní místo, tak jsem ho tam našel.
Výhoda je, že se to dá najít podle času. Vydal jsem tuším v roce 2009 knihu s názvem Hradec Králové: kolem Bílé věže a tam jsem udělal takovou šipku od soutoku, kolem Hradce, zase zpátky k soutoku. A to se nepovedlo. Myslím si, že koncepce podle času je daleko lepší a že se tento záměr povedl. Jsou tam nejen hezké fotografie a perfektně technicky udělané, ale knížka tak má i další rozměr, je to historie Hradce v souvislostech.

Jakým způsobem Hradec Králové fotíte? Protože vy chodíte po městě i se žebříkem.
Mám rád, když má pohled hloubku, když je vidět i spodní perspektiva, což výšky zhruba 1,5 metru, co člověk fotí, není možné dosáhnout. Takže si nosím žebřík. Nosil jsem dvoumetrový, ale to bylo málo, ideální je pětimetrový. Problém je, že mám zlomenou páteř, takže se to dá těžko tahat.

Největší sílu má elektrárna Hučák a její okolí. Tam už jsem si zakázal chodit, protože už tam odtud mám spoustu snímků.
Ladislav Fišer, fotograf

A nastávají kuriózní situace, když jsem třeba fotografoval akci při výročí války roku 1866, tak jsem postavil žebřík na kraji náměstí a najednou tam byl dav lidí, začali mi na žebřík lézt a já jsem málem spadl i se žebříkem do davu. Jednou jsem taky spadl málem do Labe a foukl vítr. Na žebřík jsem si přidělal tyč, aby to mělo větší stabilitu, ale i tak. Když je člověk ve výšce pěti metrů a foukne vítr, tak je to nebezpečné. Ale nespadl jsem naštěstí ani jednou.

Čtěte také

Okamžik se stává cenným, jen pokud si ho všimneme, usmívá se fotografka Dana Ludvíčková

Taky jste si prý koupil dron?
Postavil jsem si dron. V té době to byl úplný začátek, roky 2013 a 2014. Nechal jsem si postavit dron od firmy, jenže oni ho postavili tak, že sotva vzlétl, jak byl těžký. Tak jsem si ten gimbal udělal z plastu a lehčí, protože jsem tam pověsil profesionální zrcadlovku a měl tak kvalitní záběry. I dnes optika v dronu, když to není úplně drahý přístroj, není příliš dobrá. Takže jsem používal i teleobjektiv, širokoúhlý a normální objektiv. Když dělám širokoúhlý záběr, tak ho nedělám širokoúhlým objektivem, protože zkresluje, ale vyfotím situaci třeba šestkrát a pak to v počítači dám do kupy do jednoho snímku. Fotografie v knize jsou softwarově upraveny, je tam zvýšená kresba ve světlech a ve stínech speciálním programem. A potom tam vnáším svoji strukturu, kterou používám už odjakživa v chemické fotografii. Udělal jsem si ve photoshopu makro, které simuluje tento proces digitálně.

Které místo v Hradci máte jako fotograf nejraději, které je podle vás nejfotogeničtější?
Myslím si, že největší sílu má elektrárna Hučák a její okolí. Tam už jsem si zakázal chodit, protože už tam odtud mám spoustu snímků. Ale je zajímavé, že jsem asi v roce 2001 udělal s mým prvním digitálním foťákem, který ještě nebyl vybavený rozlišením, krásnou fotografii, kterou, ač jsem se o to pokoušel asi padesátkrát znovu, se mi tak hezky už udělat nepodařilo.

Úžasná knížka je tedy na světě. A nádherná je i výstava, kterou můžete během dubna spatřit v infocentru v Hradci Králové na Eliščině nábřeží. Navíc Ladislav Fischer tam bude každý čtvrtek v dubnu mezi 15 až 17 hodinou přítomen a můžete se s ním potkat. Přeji všem, kterým se dostane ta krásná kniha do ruky, ať se jim líbí.
Je to to nejlepší, co jsem pro Hradec udělal.

Ladislav Fišer ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas