Paříž je nejkrásnější při modré hodince. Když ještě není úplná tma, tak se nejlíp fotí

Paříž
Paříž

Nejhezčí víceobrázkovou pohlednici pro rok 2018 mají Hořice na Jičínsku. My jsme samozřejmě pyšní nejen na toto krásné východočeské město, ale hlavně na autora fotografií, které jsou na pohlednicích, fotografa Roberta Průchu, rodáka z Hradce Králové. 

Roberte, nejdřív obrovská gratulace.
Děkuji.

Ono je ale vašich pohlednic Hořic víc, které zaznamenaly velký úspěch na veletrhu GO - Regiontour v Brně,
Tak. Pohlednice, která je složená ze 4 fotek, získala ocenění jako nejhezčí víceobrázková pohlednice České republiky pro letošní rok. A pak ještě pohlednice, která je devítiobrázková, kde jsem se snažil opravdu, aby lidé, když si už pohled kupují, měli za málo peněz hodně muziky. Dal jsem tam 9 fotek. A ta získala zvláštní cenu Asociace turistických informačních center České republiky.

To jsou Hořice. A potom ještě jedna pohlednice Hradce Králové?
Samozřejmě Hradec, to mi udělalo obrovskou radost. Protože s Hradcem jsem se pokoušel v soutěži prorazit už minulý rok, ale to se nepovedlo, protože ta konkurence tam je docela kvalitní. Tak jsem rád, že se mi to letos povedlo a Hradec získal třetí místo jako nejhezčí pohlednice republiky.

Robert Průcha ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ta úspěšná hořická pohlednice je za nočního svitu. Totéž královéhradecká. A druhá hořická je za denního světla. Kdy vám fotí nejlépe?
Tak, kdybych to vzal z lidského hlediska, tak nejlépe je fotit, když už je člověk úplně vzhůru, krásně si jít v poledne fotografovat. Ale to právě není vůbec dobré světlo, takže takto se nefotí. Fotografové většinou spí anebo upravují fotky, které udělali ráno. Protože nejlepší je vstávat před svítáním a pak zase večer během západu slunce.

Koho focení baví, tak doporučuji si přivstat. Nebo fotit po západu Slunce, kdy je nejkrásnější modrá.
Robert Průcha, fotograf z Hradce Králové

Ještě se zastavím u té vítězné pohlednice. To je modrá hodinka, je to foceno po západu Slunce, kdy se krásně vybarvuje modrá obloha.
Do toho se rozsvítí pouliční lampy a má to takovou zvláštní atmosféru. Přesně, jak říkáte, je vidět, že jste si to nastudoval. Část dne po západu Slunce, která trvá ale jen chvíli, ta modrá hodinka trvá třeba hodinu, ale ideální doba na focení je třeba 5 minut, kdy je nejkrásnější modrá. Není to ještě úplná tma.

Trutnov

To je možná doporučení i pro posluchače. Když budete na dovolené, třeba v Paříži, tam každý fotí Eiffelovku, tak možná nejkrásnější je právě v té modré hodince. Když se rozsvítí a těsně po tom, co zapadne slunce. Když se za ní objeví ta nádherná modrá obloha.
Určitě. Koho to trošku baví, tak doporučuji si klidně i přivstat. Nebo komu se nechce vstávat, tak má možnost při tom západu slunce. U Eiffelovy věže, tam je krásné, že je tam kus od ní mrakodrap Montparnasse, který má vyhlídkovou plošinu. Tam se můžete dostat a být tam právě během západu slunce. Vidíte Eiffelovku, za ní zapadá slunce, takže to máte jednu fotku, kterou můžete udělat. A ta druhá je právě při modré hodince, kdy se Eiffelovka rozsvítí. To rozhodně doporučuji, byl jsem tam a stojí to za to.

Proč se dívat při focení pod nohy? S Robertem Průchou o pohlednicích i plánech do budoucna

Robert Průcha ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Nejhezčí víceobrázkovou pohlednici pro rok 2018 má město z našeho kraje a jsou to Hořice na Jičínsku. Toto ocenění získala na brněnském turistickém veletrhu pohlednice, kterou vytvořil fotograf Robert Průcha. 

Fotíte raději v Hradci Králové, nebo ve světě?
Dá se říct, že všude, tohle se nedá úplně srovnávat. Hradec Králové je město na světové úrovni, co se týče architektury z dob Josefa Gočára a Jana Kotěry. Ale každé místo má co nabídnout.

Roberte, jedna vaše fotografie Hradce Králové je dokonce součástí některých mobilních telefonů.
Ano, jisté značky, kterou tady nebudeme jmenovat. Což je škoda, protože pro mě by to bylo dobré, že by si lidé hned vzali telefon. Ale jedna značka mobilního telefonu má galerii, oni to nazývají magazín fotek, to jsou fotografie, které jsou v tom mobilu přednastavené, aby si každý mohl nastavit třeba plochu, která se mu líbí nejvíc, nějaký podzim nebo nějaké město. Jsou tam fotky ze zahraničí, takové významné stavby, budovy z Los Angeles a Francie, Normandie a podobně, chrám Mont-Saint-Michel. No a mezi nimi jedna nenápadná fotka z České republiky, jedna jediná z České republiky. A přímo z Hradce Králové. A to je labská elektrárna Hučák na podzim.

Tábor

No, to je neuvěřitelné.
Já když jsem to v obchodě objevil, tak jsem nevěřil vlastním očím.

Vy jste to objevil náhodou?
Já jsem o tom věděl, že se ta fotka prodala, ale nevěděl jsem komu. Šlo to přes fotobanku, tam si ji může koupit dá se říct kdokoliv. A tak jsem pátral, pátral a nějak se mi nedařilo. Pustil jsem to z hlavy. A pak jsem byl jednou v obchodě a tam to na mě vyskočilo. Vedle Evy Samkové, která je tváří té značky, tak tam byl Hučák ode mne.

Každá fotografie má nějaký příběh. Mě se moc líbí jedna vaše zkušenost z poslední doby, to bylo ze letošní zimy?
Letošní zima to byla v Peci pod Sněžkou. Bylo zadání, jelikož spolupracuji s firmou, která vydává turistické magnety, a oni mě oslovili, jestli bych nenafotil něco nového a pokud bych stihnul ještě zimu. To je docela náročné, protože známe to s tou zimou, jak to chodí. Ona moc dlouho nevydrží a není úplně taková, jaká by měla být. Do toho ještě musí samozřejmě zasvítit sluníčko. A to už chcete moc po té zimě.

Pec pod Sněžkou

Ale vy jste si tohle všechno prostě dopředu ověřil, v kolik tam vychází ráno slunce, z jakého úhlu, z jaké perspektivy byste to chtěl vyfotit. To jste si dopředu zjistil na mapách.
Ano, dnes je doba v tomto jednodušší, že jsou virtuální prohlídky. Takže se přenesete na místo, kdekoliv na světě. Takže já jsem se přenesl do Pece pod Sněžkou a pátral jsem, lezl jsem tam virtuálně po kopcích. Pec i trochu znám, takže jsem věděl zhruba, kam se podívat a našel jsem si krásné místo. A podle toho jsem si už jen zjistil, kdy tam vychází sluníčko, kdy se vyšplhám na horizont. A zjistil jsem si počasí, jaké bude druhý den. Měl to být jeden z nejhezčích dnů letošní zimy. A tak už stačilo jen vstát brzy ráno, kolem třetí, a vyrazit.

Pak jste tedy šplhal do kopce po sjezdovce.
Po sjezdovce, která je dost prudká.

České Švýcarsko

Pak jste si nastavil fotoaparát, začalo vycházet slunce, ale do toho přišla mlha, která tam vůbec neměla být. Nicméně jste fotil, fotil, fotil a pak vyšla nádherná fotka, která je na ty magnety použitá.
Na magnety se dostala také. Ale čistě krajinář bych tedy být úplně nechtěl. Spíš se pohybuji v městech. Protože krajináři to mají opravdu v tomto těžké. Oni lezou na nějaký kopec, mají vytipované dobré podmínky, ale ono to zkrátka nevyjde. Tomu počasí neporučíme. Tak musí slézt dolů a zkusit to další den znovu. Třeba jdou takto dvacetkrát na to místo, kvůli jedné fotce. O to je ta práce pak složitější.

Vaše práce pokračuje teď i v Chlumci nad Cidlinou.
Dá se říct, že už skončila. Protože pohledy jsou v tiskárně. Fotil jsem tam městské koupaliště a samotný Chlumec. Dokončil jsem to nedávno. Pohledy se právě teď tisknou a o prázdninách už by mohly být na pultech informačního centra.

Takže budou další ocenění?
Já doufám. Doufám, že se to zase povede.

Robert Průcha ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

My držíme moc palce. Kdybyste se chtěli podívat na tvorbu Roberta Průchy, nějakou výstavu chystáte?
Výstava probíhá tak nárazově tady v hradeckém informačním centru na nábřeží. Když se nikdo nepřihlásí na nějaký termín, tak tam automaticky dávají mé fotky. To mě těší, že jsem tam vždycky tak jako v záloze. Kdo bude mít štěstí, tak se tam může podívat a třeba uvidí moje fotky.

Tak, Roberte, přejeme dobré světlo, bez toho by to nešlo.

Spustit audio

Související