Rád používám termín krásně hnusně. Skotsko je pro fotografa fantazií. Jen koukáte a cvakáte

Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál. Pozvánka do Skotska
Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál. Pozvánka do Skotska
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes člověk, který snad fotí úplně všechno a všude. Mě si tady, vzpomínám si, při našem setkání asi před rokem taky fotografoval. A tak jsem moc rád, že tady opět mohu u nás přivítat skvělého trutnovského fotografa, cestovatele a taky velkého showmana Ctibora Košťála.

Mě už před rokem zaujalo, že vy opravdu neváháte a jakmile můžete, tak fotíte. I když je dnes takové selfie fenoménem dnešní doby, kdy se všichni fotíme mobilem, tak ale vy už jste to dělal dávno předtím.
Mně vůbec název nebo pojem selfie, úplně naskakuje a naskakuje mi husí kůže. Protože máme takových krásných českých slov. Takže já už desetiletí tomu říkám dlouhá ruka, tedy vzhledem ke své postavě a délce rukou. A vždycky se i na tu ruku tam vejdete.

Fotka je dílem náhody i perfektní přípravy. Musíte mít obojí. Kliku a zároveň taky trošičku o tom něco vědět.Ctibor Košťál, trutnovský fotograf a cestovatel

Já jsem vás při jednom selfíčku viděl i v novinách. A to jste se fotil se starostou Trutnova panem Adamcem, když vám předával jedno ocenění. Tak se pochlubte, co to je za cenu?
To je věc, které si nesmírně vážím, protože každoročně je udělována Kulturní cena města Trutnova a v loňském roce jsem ji obdržel já. Přál bych si, aby to bylo za moji kulturní činnost, ale v loňském roce jsme oslavil jakési kulatiny, takže to bylo asi tak spojeno jedno s druhým. Ale je to věc, které si nesmírně vážím a tam jsem se samozřejmě musel taky nějakým způsobem fotograficky předvést.

Vy jste původní profesí stavební inženýr, ale srdcem i duší jste byl asi odjakživa fotograf. Vy jste prý už na základní škole prodával svým spolužákům fotky z výletů.
To je pravda. Fotím 50 roků, takže od nějaké čtvrtý třídy. A za 50 haléřů si to rádi tenkrát ode mě spolužáci kupovali. A myslím si, že to je, pakliže to mají, ojedinělá památka. Protože v té době to nebylo tak normální jako dnes, že by každý měl možnost jakýmkoliv způsobem fotografovat. Takže si myslím, že jsou dnes za to rádi.

Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál a moderátor Jakub Schmidt

Vaší velkou láskou jsou hory, krajiny a cesty. Začal jste jezdit po světě cíleně kvůli tomu fotografování, anebo to bylo tak jako u každého z nás, že když jste někam vyjel, tak jste si prostě chtěl ty zážitky zdokumentovat?
Teď řeknu takové klišé, to je velmi dobrá otázka, na kterou já v podstatě ani moc dobře neznám odpověď. Protože ono to je tak spojené, nedovedu si představit, že bych jel někam do světa a neměl s sebou foťák. A zase si nedovedu představit, když fotografuji, abych nejel do toho světa a nechtěl něco poznávat. Takže nedělal bych tam mezitím rozdíl.

No a kdy jste poprvé vyjel do světa?
Do světa rozumějme jako vážněji, to znamená v roce 1985. A bylo to do Fanských hor, to byla Tádžická a Uzbecká republika v té době, respektive v té době Sovětský svaz. Ale já bych to převedl do současnosti. A to byly pětitisícové hory, měsíční pobyt v naprosto opuštěné přírodě, úžasná fantazie. A to nastartovalo to, co se pak dál odvíjelo.

A kde jste tedy už všude byl?
Jéjej, ono to zas není toho tolik, je to nějakých 42 zemí. Což z pohledu dnešních mladých lidí a toho, co prožívají, tak je to opravdu titěrné. Kam jsem se hlavně vydával nebo jestli to můžu takhle říct, tak to bylo východním směrem, do Asie, do Indie, do Nepálu, Turecko. Z Afriky to bylo pouze Maroko, no a pak směrem západním, severním, Skandinávie, Skotsko, Anglie, Island, Amerika.

Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál. Pozvánka do Skotska

Skandinávie, ta je hodně fotogenická.
Skandinávie je skvělá. Vůbec celý sever je, ono to má všechno fotogenické. Musíte vědět proč, kvůli čemu tam jedete, takže nepojedete do Itálie kvůli Keltům, kvůli starým hřbitovům a nepojedete se opalovat do Skotska.

Je na světě ještě nějaké místo, které nikdo nikdy nevyfotil?
To je velmi těžká otázka. Určitě není všechno poznané. Jsou odlehlá místa na Zemi. Ale jestli by měla následovat otázka, jestli mám ambice něco takovýho nalézt, tak absolutně ne.

Vy jste kromě přírody a lidí také fotografoval i reklamní záležitosti do reklamních katalogů, je to tak?
Pochopitelně, že v momentě, kdy se chcete fotografií živit, tak bylo by ideální, kdybyste se uživil jen tou takzvanou volnou fototvorbou a tím, co vás prvotně baví. Díky tomu, že už čtvrt století se tou fotografií opravdu živím, nerad bych používal termín profesionální fotograf, protože pro mě to je, ten význam profesionální je trošku někde jinde. Zkrátka je to moje profese a tím pádem jsem opravdu fotografoval, nechci říct vše, ale, ale téměř vše nebo spoustu.

Jak se fotí boty do katalogu?
Jak jste zrovna na boty narazil? Protože boty mohou za moji první cestu do Nepálu nebo mně hodně pomohly při mé první cestě do Nepálu v roce 1995. Ještě v noci před odletem jsem dofotografovával do nějakého katalogu boty a bylo to velmi pěkně honorované. Takže mně to ty letenky v pohodě zaplatilo. Tedy boty se fotí pěkně.

Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál. Pozvánka do Skotska

30. března budete v Polici nad Metují vyprávět o Skotsku. A když se řekne Skotsko, tak první, co člověka napadne, tak to je whisky a pak chlapi v sukních.
Jasně. Ani s jedním jsme se tam pořádně neseznámili, protože těch chlapů v sukních tama zase tak moc není. A co se týče whisky, tak ta dobrá whisky, ta je zase tak strašně cenově nákladná, že si ji tam člověk moc nekoupí. Co ale musím říct k tý whisce, to jsem se někde dočet a to mě úplně z toho mrazí, kdy oni jí mají takové stálé zásoby, jako my máme ty naše nějaké energetické. Každý stát má nějaké stálé zásoby, tak oni mají tři miliardy litrů whisky. Ale jestli je to pravda, tak ze sudů se jim ročně vypaří 160 milionů lahví. A to je něco strašného.

Tak pojďme od whisky k přírodě, protože ta je tam famózní. Co světlo ve Skotsku? Já bych jako laik fotograf řekl, že tam to světlo není vůbec zajímavé, že je tam pošmourno, pořád tam je zataženo.
Tak to jsou dvě věci, světlo a pak ta nálada na to fotografování, která k sobě to světlo samozřejmě potřebuje. Ale já používám rád termín krásně hnusně. To znamená, i když je totálně zataženo, tak se dají fotografovat věci, které jsou nejhezčí právě při takovýmhle počasí. Jinak světlo tam je úžasné díky tomu, že tam poměrně fouká a ta oblačnost se nemá kde zdržet. Tak se během dne několikrát změní počasí. Zažijete liják a zároveň vám tam svítí slunce, krásné mraky, dramatické okamžiky. Nádhera, pro fotografii úplná fantazie.

Trutnovský fotograf a cestovatel Ctibor Košťál ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tedy takové dramatické fotografie slunce vepředu a vzadu zelené hory a nad tím tmavá mračna. To je Skotsko.
To je přesně ono. To samozřejmě není nej Skotsko. Tohle jsme schopni vyfotit i v Krkonoších. Ale dá to větší práci vyčíhat to, chodit nebo mít kliku. Ale zatímco ve Skotsku jedete a jen koukáte doleva, doprava, dopředu i dozadu a cvakáte.

Fotil jste i tu starověkou keltskou kulturu?
To bylo to hlavní, kvůli čemu se tam jelo. Já jsem to moc nahlas neříkal před manželkou, ale já mám rád staré hřbitovy, a protože pro mě to jsou vlastně města. A tak to mě strašně lákalo, ty keltské a mechem obrostlé kříže a torza různých sídel. A to na stovkách záběrů mám. Ale je to víceméně neprezentovatelné, protože bych lidi uvedl do nějakého splínu.

Na závěr ještě jedna věc by mě zajímala jako fotografa amatéra. Jsou fotky dílem náhody anebo naopak perfektní přípravy a promyšlenosti?
Obojí. Musíte mít kliku a zároveň samozřejmě musíte taky trošičku o tom něco vědět.