Partneři na zemi i v oblacích! Lindu Miškovou a Josefa Rýdla spojila láska k létání a paraglidingu
Proletíme se s Lindou Miškovou a Josefem Rýdlem z Lázní Bělohradu, kteří jsou partnery nejenom na zemi, ale i ve vzduchu. Kromě společného života je spojuje i společná vášeň pro létání. Linda je dokonce předsedkyní Českého svazu paraglidingu, Josef zase létá jak na padáku, tak i v letadle a na ultralightech.
Kdy jste si naposledy zalétali? A létá se vůbec na paraglidu i teď v zimě?
Linda Mišková: Na paraglidu se létá i v zimě, ale ne v našich zemských šířkách. Proto spousta českých padáčkářů směřuje v zimním období do Kolumbie či Brazílie a podobných oblastí, kde mohou létat celý rok. Takže já jsem na paraglidu letěla naposledy tak před půlrokem.
Josef Rýdl: Já v říjnu. Ovšem v letadle to jde stále. To je pohoda. Když tedy není na přistávací dráze hodně sněhu.
Jak jste se k létání dostali? Byl to váš sen, nebo spíše náhoda?
Linda Mišková: U mne to byla náhoda. Studovala jsem v Praze na vysoké škole a seznámila jsem se tam s takovou partičkou lidí, kteří se věnovali outdoorovým sportům, lezlo se, jezdilo se na vodě. A jeden kamarád řekl, že létá padákem. To mě to zaujalo, udělala jsem si kurz a začala létat také. V tom nějak vyústila má láska k přírodě.
Potkali jsme se na závodech české ligy v Itálii. Začali jsme spolu randit, létat a pak žít. Obrazně řečeno spolu létáme i ve skutečnosti.
Linda Mišková, předsedkyně Českého svazu paraglidingu
Ale prý jste to zprvu trošku tajila před rodiči.
Linda Mišková: Rodiče to úplně nepodporovali. Přeci jen je to pořád mnoha lidmi vnímáno jako nebezpečná zábava. Že to je adrenalin, ale nebezpečný. A k veřejnosti se dostávají jen negativní zprávy, když se něco stane. Myslí si ale, že když se to člověk dobře naučí, dobře se vyhodnotí situace, tak to zase tak nebezpečné není.
Čtěte také
Vy jste prý létala také v Itálii, kde jste studovala obor restaurování a konzervování památek?
Linda Mišková: To bylo v rámci programu Erasmus, ano. Dostala jsem se do Itálie a bylo to i blízko známého paraglidingového místa, takže jsem mohla spojit studium s tímto koníčkem. Když je člověk mladý, může dělat různé věci.
A jak se dostal k létání Josef? Slyšel jsem, že tady to bylo tak trošku už v rodině.
Josef Rýdl: Jasně. Začal jsem modelařit, ale vzorem mi byl táta. Ten modelařil o trochu déle. Takže od modelařiny až na paragliding až k letadlům.
Vy vlastně potřebujete k létání jen nějaký kopec a rozeběhnete se.
Josef Rýdl: Je to tak. Kopec máme za barákem. Buď Brtev, to je taková místní loučka, nebo pak jezdíme na Zvičinu. Tam je takový náš ráj. Zvičina je prostě nejlepší.
Čtěte také
Jak jste se pak dostal pak k létání ve skutečném letadle?
Josef Rýdl: Za tím byl zase táta. On to v roce 1992 začal dělat tady v Hradci Králové s panem Tučkem, ten ho naučil létat. My jsme pak vybudovali letiště Choteč, což je vedle Bělohradu, a tam působíme. Takže se dá říct, že jsem létání jakoby podědil.
A jak jste se dali potom vy dva dohromady? Bylo to přes létání a paragliding?
Linda Mišková: Určitě. Potkali jsme se na závodech české ligy, který pořádali kamarádi v Itálii. To byla populární událost mezi padáčkáři. Tam jsme se potkali a seznámili. Různě jsme se potom potkávali na kopcích až to vyústilo tak, že jsme se potkali i životně. Začali jsme spolu randit, létat a pak žít. Obrazně řečeno jsme spolu začali létat i ve skutečnosti.
Slyšel jsem, že prý máte dokonce vrtuli i doma v obýváku?
Linda Mišková: Pepa ji dostal jako dárek. A v rámci rekonstrukce domu se nám teď konečně podařilo najít důstojné místo pro vrtuli. Protože to není žádná malá vrtule, má na délku asi 2,5 metru, takže v obýváku je to hodně zajímavé.
Výhodou paraglidingu je, že člověk nemusí mít hangár pro letadlo. Padák mám doma ve skříni a kdykoliv chci, vezmu ho a jdu.
Josef Rýdl, letec
Pojďme říct něco o paraglidingu jako takovém. Jak to, že se paraglidista vznese nahoru do vzduchu a nepadá dolů jako na padáku? Jak je to možné?
Linda Mišková: To je vztlak a fyzika. Paraglide je vlastně takové křídlo, které si složíte do batůžku, Má to profil pevného křídla letadla, takže tam funguje vztlak a využíváte stoupavé teplé proudy, které vás posouvají nahoru. A snažíte se udržet ve vzduchu co nejdéle.
Čtěte také
Takže vy jste vlastně takoví hledači stoupavých proudů, je to tak?
Linda Mišková: Přesně tak. Je to o tom, že musíte umět číst terén, musíte vědět, kde se tvoří mraky. Tam právě teplý vzduch stoupá vzhůru. Je to takový mix alchymie, meteorologie, náhody a štěstí.
Stala se vám někdy i nějaká svízelná situace ve vzduchu?
Linda Mišková: Občas se to stává.
Josef Rýdl: Ale samozřejmě člověk si většinou vyrobí problém sám. Když si někde říká, tam to bude a ono to tam není. Pak už není kam pokračovat. Podle mne pouhých 10 procent tvoří náhoda. Většinou si opravdu člověk vyrobí sám problém dopředu, že se na něco nesoustředí a pak už je pozdě.
Čtěte také
Kudy vede cesta k tomu, aby člověk mohl létat s paraglidem? Co všechno musí splnit?
Linda Mišková: Minimální věková hranice je 15 let, ale tam to musí samozřejmě odsouhlasit i rodiče. Musíte mít tedy chápající rodiče a můžete začít od 15 let. Najdete si instruktora nebo nějakou školu, absolvujete týdenní kurz, oni vám půjčí výbavu, vše vám vysvětlí. Ze začátku investujete jen do toho kurzu, a když se rozhodnete, že to není pro vás, tak si nemusíte nic vlastního kupovat. Pokud se rozhodnete dál pokračovat, tak si pořídíte výbavu a školy pořádají různé výlety a pokračující kurzy. Díky sociálním sítím se můžete seznámit s dalšími fanoušky paraglidingu, ti vám třeba poradí s počasím. Je to dnes už docela rozšířený sport, takže kdo chce, může se ho chytit. A když mu věnujete čas, tak se stanete dobrým paraglidistou.
Co vás na tom nejvíc baví?
Linda Mišková: Svoboda a ticho, vzduch, příroda, sbalíte se a můžete vyrazit kam chcete.
Josef Rýdl: Výhodou paraglidingu je, že člověk nemusí mít hangár pro letadlo. Tam musíte stroj ukládat. Ale padák mám doma ve skříni, vezmu ho a jdu.
Kde to je tady u nás v kraji nejhezčí ze vzduchu?
Josef Rýdl: Pro mne je to už zmíněná Zvičina. A pak Kozákov a Český ráj. Ze Zvičiny se dá letět třeba až do Karlových Varů. Člověk se prolétne přes republiku úplně v pohodě.
Linda Mišková: Pro mne to jsou Krkonoše.
Našimi hosty byli Linda Mišková a Josef Rýdl z Lázní Bělohradu. Díky, že jsme se mohli společně krásně proletět. A přeji vám, jak se říká, kolik startů, tolik přistání.
Související
-
Balónové létání jako náš nejvznešenější pohyb vzduchem. Má to být krásný zážitek, nikoliv adrenalin
Podíváme se do vzduchu a do velké výšky. Povíme si podrobnosti o balónovém létání. Jak se takový balón řídí, co by si měl člověk obléci na sebe. Máme se bát?
-
Pilot Martin Šonka: Ve vzduchu je člověk sice jen na návštěvě, já se tam ale cítím doslova jako doma
Akrobatický pilot Martin Šonka, který zvítězil v internetovém hlasování ankety Šarmantní osobnost roku, je v pátek 4. prosince po 10 hodině hostem Lady Klokočníkové.
-
Dvorní fotograf Sněžky Petr Toman: Létání a fotografování, to je droga, bez které už nemohu žít
S Českým rozhlasem Hradec Králové a jeho dnešním hostem se teď proletíte nad Krkonošemi. Fotograf Petr Toman naše nejvyšší hory dobře zná. A to hlavně z výšky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.