Vladimír Burjánek: Po Dušičkách
Je poslední den listopadu a rok má už „nakrátku". Vlastně vstupuje do závěrečné dvanáctiny. Listopad začal Dušičkami a končí dnes první adventní nedělí. Obojí má společné mihotavé světlo svíček. V prvém případě na hrobech zemřelých, v tom druhém na adventních věncích lidí, kteří ještě jdou životem.
Čtěte také
Jestliže den Památky zesnulých je spojen s tichou vzpomínkou, k adventnímu času patří také pozastavení, zamyšlení se v bláznivě uspěchané době a rozjímání, alespoň v krátké nedělní chvilce, kdy zapalujeme první svíci a později ty další.
Pokaždé když jdu o Dušičkách na hřbitov, postojím u našeho hrobu, zapálím svíčku a zavzpomínám. Potom projdu hřbitovem a přidám vzpomínku na známé, příbuzné i své vrstevníky, kteří mají místo odpočinku už tady.
Třeba téměř naproti našemu hrobu leží příslušník legendární 312. perutě Gustav Kopal. Kamarád mých rodičů i parťák mého dědy v hospodských sedánkách, když se vrátil po válce domů z Anglie.
Čtěte také
Jako řada dalších prošel si těžkou dobou persekuce. Jezdil jsem k nim o prázdninách na mělnickou Vodostavbu, kde pracoval.
O kus dál v monumentální hrobce továrníka Kopala je další významná osobnost. Armádní generál Vojtěch Vladimír Klecanda, legionář, manžel sestry pana továrníka. Neslušným dědicům z řad příbuzenstva nezbylo o Dušičkách už poněkolikáté ani na svíčku a pár květin.
Dvakrát za rok se náš vesnický hřbitov navlékne do světelného šatu. O Dušičkách a o Vánocích. Z přemnoha příběhů lidí odpočívajících za branou, připomínají už jen kmitající světla jejich minulost. Zatímco současnost i budoucnost čekají dole pod kopcem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
