Vladimír Burjánek: Most
Téměř 120 roků sloužil u nás most přes řeku. Říkáme mu velký, protože před ním je ještě most malý, který se opravoval asi před pěti roky. Tehdy obec postavila přes náhon od turbíny dřevěnou lávku, neboť část vesnice se rozprostírá na poloostrově a lidé by se vlastně do vsi nedostali. Lávku přes vodu u velkého mostu tentokrát nepostavili, byla by moc drahá.
Čtěte také
Všichni předem věděli, že most bude končit, ale když došlo k okamžiku, kdy stavba začala, bylo u mnohých překvapení veliké. Nejvíc to postihlo děti z vedlejší vesnice, které chodí k nám do školy. Místo ranní pětiminutové cesty autobusem, objíždějí přes město a musejí do školy vstávat dříve. Po dobu stavby mají i lidé ze sousední vesnice smůlu s nákupem.
Ti, kteří chodili nakupovat k nám, musejí nyní jezdit do města, protože u nich obchod není.
A ještě jedna skupina místních od nás má smůlu. Pivaři. Naše ves byla vyhlášená tím, že vždycky tu byly dvě hospody. Obvykle naplněné k prasknutí. Potom tahle výhoda zmizela a zůstala jen jedna a nakonec žádná.
Čtěte také
Až jeden podnikavý člověk udělal hospodu z autobusu. Tím domácí pivaři dostali alespoň v létě možnost, posedět si u řeky při pivečku.
Doplňují je cyklisté, neboť pivní autobus je na trase milovníků kol, a také vodáci splouvající Jizeru. Rozbořením mostu se našim milovníkům pěnivého moku cesta k pivnímu autobusu uzavřela. Ovšem jen na chvíli. Brzy našli řešení. Brodí se řekou na druhý břeh ke splavu. Mají dokonce přesný itinerář cesty. Pět kroků od máchadla přímo, dvacet vpravo, deset rovně atd.
Cesty vodou a brodění k autobusu jsou zábavné. Horší je návrat, při tmě a po požití.A brodí čím dál víc lidí. Lávka tedy není, ale řešení se našlo. Jen aby nepřišla velká voda, To by seděli doma u lahváče.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
