Vladimír Burjánek: Zázrak

22. září 2024

Nedělní káva

Prožili jsme letos úžasné léto s rekordními teplotami. Nějak se mu nechtělo skončit a ukouslo si ještě kousek září, kdy už ho školáci pozorovali ze školních lavic. Ne všichni, ale byli s průběhem prázdninové části roku nadšeni. Žiju ve vesnici, která leží u řeky. Na všech pohlednicích nechybí od nepaměti snímek s tekoucím jezem.

Před pěti roky nám bezohlední podnikatelé zničili nejen odvěký kolorit vesnice, ale i krásné letní koupání. Využívali ho milovníci vody ze širokého okolí. K jedné staré turbíně přistavěli druhou. Aby se dosáhlo na evropské dotace s rybím přechodem. Od té doby jsme měli suchá léta.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Most pro jednoho

Ráno se jez zavlažil, aby se neřeklo a potom byl celý den suchý. Vodní dílo, které je na suchu, chátrá, to dá rozum. Při stavbě se majitelé zaklínali, že voda pod jezem bude kolovat. Jak jsme zjistili, platí to jen částečně plochy. V letošních teplech byla vzdálenější část pod jezem často nazelenalá. Jednoho srpnového dne se stal zázrak, začala téct přes jez voda.

Lidé se dohadovali, že zasáhli z životního prostředí, ozvali se rybáři, turbína měla poruchu, nebo že přišlo nařízení, zastavit všechny turbíny kvůli nedostatku vody. Ať už byl důvod jakýkoliv, majitelé nechtěně připravili rybám lepší prostředí a místním i okolním lidem milé překvapení a radost z koupání. Starousedlíkům se navíc vrátil letní obrázek jejich dětství.

autoři: Vladimír Burjánek , baj