Vladimír Burjánek: Kabelka

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Děti

Protože každá správná a slavnostní akce se má příslušně oslavit, zdržela se v místě konání v hlavním městě dost dlouho. Nutno předeslat, že oslavám a občasnému požití se nikdy nebránila. Když se tedy rozhodla, že už slávy a pitiva bylo dost, vypravila se na cestu domů - autobusem.

Našla si přímou linku z Prahy, nasedla s nadějí, že než dojede domů, klidně si pospí. Byl vlahý podvečer, z pootevřeného okénka autobusu ji ovíval příjemný proud vzduchu a ukolébána jízdou, spravedlivě usnula.

Jak už to bývá, najednou se její zažívací trakt začal poněkud bouřit. Naivně se domnívala, že to překoná, protože zažila už i naléhavější situace při svých výpravách. Ráda totiž cestovala po republice výhradně vlakem či autobusem a její znalosti míst, památek historických i přírodních krás byly úžasné.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Knihy

Na svých výletech se nijak moc nešetřila a dávala si do nosu, hlavně jako milovnice piva. Jela už asi hodinu, když se probrala. Nastala totiž naléhavá situace, kdy žaludek se vzbouřil tak vehementně, že došlo k nejhoršímu. Otevřela tedy kabelku a nechtěného se rezolutně zbavila.

Horší ovšem bylo, že kabelku i s obsahem vyhodila z okénka ven. Bohužel i s osobními doklady. Druhý den zastavilo odpoledne u firmy policejní auto. V hale se poptali po paní doktorce a za účasti několika spolupracovníků i návštěvníků kolem jí štítivě jeden ze strážců zákona podával její znesvěcenou kabelku.

Když to kolegové líčili ostatním, tvrdili, že ve chvíli předání měli zelenou barvu oba aktéři. Doktorka i četník.