Vladimír Burjánek: Zájezd

4. říjen 2026

Nedělní káva

V době přísného přidělování příslibů financí na cesty do kapitalistické ciziny se moje žena, společně s její maminkou, tetou a naším švagrem rozhodli vydat se škodovkou na cestu do Francie za strýčkem, bratrem tchýně. Ta pocházela ze sedmi dětí a jednoho dne se ozval z francouzského jihu bratr, o kterém si myslely obě jeho sestry, že už neexistuje.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Cestování

Dosud žijící trio sourozenců zatoužilo vidět se na stará kolena. Možná naposledy. Dodnes se o tomto zájezdu vypráví při rodinných sešlostech. Cesta do francouzského Draguignonu uběhla rychle a bez problémů. Projížděli brzy ráno cílovým městem a v ulici zastavili u pána, který zrovna vyhazoval u popelnice odpadky.

Moje žena vystoupila z auta a česky se ho zeptala, jestli neví, kde tady v ulici bydlí pan Bílý. „To jsem já, tetičko,“ vykřikl na neteř radostně a objal ji.

Téměř dva týdny ve slunné a létem provoněné Francii byly krásné a někdy plné humorných historek. Jako když je pohostinný strýček pozval do restaurace, kam sám téměř nikdy nechodil.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Děti

Objednal bohaté jídlo, přivezli ho, hostitel tvrdil, že je to jen předkrm, ať se nepřejedí. Tak si jen zobli, číšníci vozíky odvezli - a bylo po hostině. Místo hlavního chodu přišlo jen už zaplacení.

Nebo když strýček kupoval drahé víno, ale před cestou k vyhození láhví sloupával viněty, aby si prý sousedé nemysleli, že je nějaký boháč. Bral francouzský důchod a od Němců vojenské odškodnění z války. Chudý nebyl, moji ženu přemlouval, aby tam zůstala, že jí zařídí cukrárnu.

Švagrovi a mé ženě dal na cestu domů nějaké peníze, tchýně a teta měly takový strach z celníků, že to odmítly. Nedlouho po tomto zájezdu strýček ve Francii zemřel. Když se jeho sestry zajímaly, protože byl vdovec a děti neměli, o pozůstalost, napsal jim starosta města, že o veškerou pozůstalost se přihlásil z Německa jejich synovec, který před léty emigroval, nikdo o něm nevěděl a tetám do Čech neposlal ani pozdrav.

autoři: Vladimír Burjánek , baj