Vladimír Burjánek: Cestování

24. srpen 2025

Nedělní káva

Končí prázdniny, hlavní čas dovolených a zlatá žeň cestovních kanceláří. S blížícím se podzimem budou proti hlavní sezóně už jen paběrkovat, ačkoliv i tak to k životu stačí. Obložnost klientů se v oblíbených destinacích pozvolna tenčí. Citelně ubývá i těch, kteří cestují a vyznávají dopravu na vlastní pěst.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Nevratnost

Občas mě na podzim chytne cestovní horečka a prohlížím fotografie z cest. Přeci jen byly papírové momentky k něčemu dobré. Dnešní generace už je mají v mobilech a k prohlížení hromadících se záběrů nemají trpělivost, časem je i vymažou. Fotografie v albu ale zůstává a osvěží zážitky.

Třeba jak trháme zelené fíky na řeckém Kosu, pojídáme zmrzlinu na bulharském Slunečním pobřeží, než jsme potom jeli navštívit kamaráda do Kitenu. Záběr na velbloudí karavanu v poušti Tunisu působí poklidně, co se však dělo před nasedáním i vysedáním, to pochopí jen ten, kdo zažil, jak velbloud vstává a lehá si.

Navštívit Norsko a nevyfotografovat se u ledovce, to by nešlo.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Děti

Příjemnější chvíle a teploučko jsme měli v egyptské Alexandrii, kde jsme v sedmdesátých letech bydleli v zahradě plné pomerančů, v sousedství letního sídla někdejšího krále Farúka.

Ještě dnes mi je úzko, když si prohlížím záběr od jezera, když jsme zdolali Grand canyon du Verdon. Možná proto, že jsem to absolvoval v sandálech a klouzal po skalách. V cíli jsme se zcela vyčerpaní ponořili do chladivé vody.

Škálu vzpomínek vyvolá i fotografie z kapitánského můstku lodě při první cestě k moři, do rumunské Mamaie se studentským souborem. Zkuste si třeba s prvním padajícím listím udělat chvilku vzpomínek z cest. Možná vás to potěší.

autoři: Vladimír Burjánek , baj