Vladimír Burjánek: Promoce
Náš v pořadí druhý vnuk dostudoval a pozval nás do Velké auly Karolína, kde byl, společně s dalšími mladými pedagogy, promován. Na tom samém místě jsem sám před devětapadesáti roky i já přebíral doklad o úspěšné tečce za vysokoškolským studováním.
Domluvili jsme se, že pojedeme do Prahy s časovou rezervou, což pochopitelně neplatilo. Navíc dcera špatně odbočila na Černý Most a rázem jsme byli v časové tísni.
Čtěte také
Auto potom zůstalo na parkovišti a metro nás spolehlivě dovezlo na Můstek. Usilovný pochod na Ovocný trh už nemohl nic změnit na skutečnosti, že to máme na krev.
V Karolínu u šatny byli jen poslední opozdilci. Celá rodina mi zmizela uvnitř, já se opozdil a už začali zavírat dveře do auly. Protože jsem v řadách sedících nenašel nikoho od nás, sedl jsem si rychle do poslední řady. Mobil jsem dal do náprsní kapsy saka, kabelu pověsil před sebe a to už za zvuků varhan pochodovali budoucí učitelky a učitelé.
Protože jsem asi tři dny před tímhle slavnostním aktem vyměnil tlačítkový mobil za dotykový, neuměl jsem s ním ještě zacházet. Zmáčkl jsem tlačítko jako u předešlého přístroje s nadějí, že je vypnutý.
Čtěte také
Během proslovů představených omdlela první učitelka z několika viditelně těhotných dívek. Před mnoha lety jsem tam byl já, přede mnou stála tenkrát těhotná spolužákyně z ročníku, která mě prosila, abych ji chytil, kdyby omdlela. Za dva dny po promoci porodila dvojčata. Když byl slavnostní akt v nejlepším, rozezněla se z mého přístroje melodie z filmu Osobní strážce.
Protože nedoslýchám - naplno. Lidé se otáčeli, můj mobil vyhrával a já ho v leknutí nemohl najít. V tom zmatku jsem ho hledal v tašce, ale byl v saku. Jak mi později naši řekli, jediným spokojeným divákem byla v té chvíli moje dcera. Měla strach, kde jsem, že se mi něco stalo, ale melodie přístroje celé rodině prozradila, že jsem v sále. Tak jsem si ve staroslavné aule Karolina nechtěně zahrál.
-
Hradecké minuty
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
