Matyáš Novák představil v Carnegie Hall klavírní verzi Mé vlasti: Pocta pro celou českou kulturu
Teď nás čeká cesta do New Yorku, kde ve slavné Carnegie Hall na začátku dubna představil Matyáš Novák z Hradce Králové klavírní transkripci Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast.
Přední český klavírista je teď na Hudební akademii múzických umění v polovině doktorského studia hry na klavír a v prvním ročníku dirigování, zároveň je absolventem věhlasné klavírní akademie v italské Imole. Matyáš má kromě hraní na klavír i mnoho nehudebních koníčků.
Jak jste si užil New York?
New York byl úžasný. Já už jsem tam byl pošesté, ale v Carnegie Hall jsem vystupoval podruhé a poprvé v rámci plnohodnotného klavírního recitálu. Takže to mi udělalo velkou radost, celý ten pobyt byl nádherný, bylo i skvělé počasí, takže jsem si vše užil.
Kdy jste hrál v Carnegie Hall poprvé?
To byla odměna za výhru v soutěži. A měl jsem možnost si tam zahrát jednu delší skladbu v rámci vystoupení více pianistů. Kdežto teď už to byl plnohodnotný, samostatný koncert, v délce trvání asi hodinu a 20 minut i s přestávkou.
Nechci se vychloubat, ale jsem skutečně jeden z velmi mála českých umělců, který má umělecké vízum do Spojených států.
Matyáš Novák, klavírista
Ono to není jen tak, dostat se do slavné Carnegie Hall, protože ona si umělce, kteří v ní budou hrát, pečlivě vybírá.
Je to tak, člověk musí prokázat určité kvality a také, což je velmi důležité říci, musí mít přidělené umělecké vízum, aby mohl v USA oficiálně vystupovat. A bez toho do Carnegie Hall člověk vůbec nemůže vstoupit. Nechci se příliš vychloubat, ale jsem skutečně jeden z velmi mála českých umělců, který ono umělecké vízum do Spojených států má.
Čtěte také
Jel jste do New Yorku představit klavírní transkripci Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast. Můžeme přiblížit, o co jde? Cyklus Má vlast všichni známe v podobě orchestrální.
Ano, je to velkolepé, erbovní dílo české hudby o šesti symfonických básních, Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Jindřich Kàan z Albestů, což byl významný český pianista, skladatel a pedagog přelomu 19. a 20. století, vytvořil klavírní přepis celého cyklu. To znamená, že celé dílo přepsal do verze pro sólový klavír na dvě ruce pro jednoho pianistu.
Takže orchestr vynechal a hraje jen klavír.
On prostě to dílo vcucnul do klavírní podoby, což samozřejmě přináší celou řadu úskalí, protože orchestr má okolo 70 hráčů a klavírista je jen jeden. Takže do klavírního partu, do těch dvou rukou, on vměstnal zhruba 70 partů, a tím pádem je ten přepis nesmírně náročný pro hráče. Ovšem pan Kàan byl vynikající klavírista.
Čtěte také
Jak se vám tohle dílo zkoušelo? Vím, že jste na něm pracoval minimálně rok.
Více než rok jsem se tím usilovně zabýval, protože osobnost Jindřicha Kàana z Albestů je mým tématem disertační práce na pražské Akademii múzických umění. A jeho přepis Mé vlasti je vlastně stěžejní záležitost, kterou se v rámci disertačního studia zabývám.
Jak náročné to pro vás bylo tohle zahrát?
Je to nesmírně těžké. A je to těžké i v tom, že neexistuje žádná nahrávka, kromě Vltavy, kde je pár nahrávek. Ale ostatní symfonické básně nemají nahrávky. Onen přepis Kàana byl zcela zapomenutý a byly v něm tiskové chyby. Ne, že by je udělal pan Kàan, ale prostě vznikly nějakým záhadným způsobem, takže jsem musel každou symfonickou báseň podrobit revizi a některá místa lehce dotvořit, aby to celé dávalo smysl. Naštěstí jsem zahrál mnoho Lisztových klavírních přepisů, takže jsem měl s tímto druhem kompozic zkušenosti.
Pan Kàan se znal s Bedřichem Smetanou?
Velmi dobře se znal s Antonínem Dvořákem, protože oni si byli i věkově blíže. Bedřich Smetana byl starší. Ale i se Smetanou se Kàan znal a Smetana jeho přepis Vltavy velmi ocenil.
Zahrát Mou vlast v Čechách lidem, kteří ji mají takříkajíc v krvi, je úplně něco jiného, než ji představit publiku v New Yorku.
Matyáš Novák, klavírista
Jak se tedy povedlo představit ve slavné Carnegie Hall v New Yorku klavírní transkripci Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast? Jak na to posluchači reagovali? Jaké máte pocity?
Bylo to velkolepé a pro mě i nesmírně poučné, protože zahrát Mou vlast tady v Čechách lidem, kteří ji mají takříkajíc v krvi, je úplně něco jiného, než ji představit publiku v New Yorku, které je národnostně hodně pestré. Ti lidé jsou z různých koutů světa, takže i z tohoto pohledu jsem byl zvědavý, jak na to budou reagovat. Ale myslím si, že ohlasy byly veskrze pozitivní. Měl jsem radost nejen za sebe, ale určitě i za celou českou kulturu, za hudební sféru, protože představit tak velkolepé dílo na zahraniční půdě je vždy skvělé.
Čtěte také
Cítí ve slavné Carnegie Hall člověk něco jiného na koncertě než u nás v Čechách? Je tam nějaká aura?
Určitě tam člověk cítí velkou zodpovědnost. Větší než jinde. Stačí si představit, že tam vystupovaly úplně všechny velké hvězdy, ke kterým člověk odmalička vzhlíží. Takže v tomhle ohledu určitě chce podat co nejlepší výkon a jsem šťastný, že se mi to povedlo.
Na jaké piano jste hrál?
V Carnegie Hall samozřejmě jsou Stanwaye, což je německo-americká firma. Má tam své nejlepší nástroje.
A co mimohudební zážitky? Vím, že po koncertě byla i velká recepce v jednom mrakodrapu.
Ano, v šedesátém čtvrtém patře, takže to bylo skutečně velmi speciální. V takovém luxusním bytě jsme byli, takže to byl samozřejmě úžasný zážitek, na který pak člověk celý život vzpomíná. Byl jsem tam s rodinou, můj bratr a tatínek se mnou byli, i přítelkyně a stihli jsme navštívit dost ikonických míst, měli jsme velké štěstí, protože skutečně bylo úplně nádherně. Celkově to byl skutečně úžasný zážitek.
Čtěte také
Kdy jste vlastně kompletní Kàanovu Mou vlast premiéroval? Protože v New Yorku to nebyl samozřejmě první koncert.
První provedení bylo v lednu v Opavě v minoritském klášteře. Mou vlast jsem provedl i v Římě, v Rakouském kulturním centru. Také to byly skvělé zážitky, moc jsem si to užil.
Čekají vás ještě další zahraniční vystoupení?
Ano, Mou vlast provedu například v Madridu, v Košicích a v Bratislavě, v jednání je vystoupení v Norsku a příští rok bych se s tímto dílem měl představit v Dánsku a v Rakousku. Další místa jsou zatím v jednání. A co se týče českých příležitostí, tam si nesmírně vážím vystoupení na Smetanově Litomyšli v letošním roce. Ale koncert byl během 10 minut vyprodaný, takže tam už vás bohužel pozvat nemůžu.
Vedle klavíru studujete také dirigování, jak jste se k tomu dostal? To je váš sen?
Dirigování byl vždy můj sen. Už v pěti letech jsem prý prohlašoval, že chci být dirigentem, a nikdy mě to neopustilo. Říkal jsem si, že už je nejvyšší čas, mám-li v této oblasti něčeho dosáhnout, tak jsem se tomu začal aktivně věnovat. A měl jsem obrovské štěstí, že jsem narazil na skvělého profesora Leoše Svárovského, velké dirigentské jméno. On si mě vzal do své třídy na pražské Akademii múzických umění a ta spolupráce je vynikající.
Čtěte také
Co vás učí konkrétně?
Pracujeme přesně podle studijního plánu, abychom vypíchli to důležité z repertoáru symfonií, oper a sborového repertoáru. Letos se například věnujeme Rusalce Antonína Dvořáka v tomto semestru a hodně jsme se zaměřili na Beethovena. Dělali jsme dvě jeho symfonie.
Zbývá vám čas ještě na něco jiného než na hudbu a na studium? Protože vaší velkou láskou je také železnice, chcete projet všechny vlakové tratě v Česku, což je taky váš velký sen.
Na to se mě dost lidí ptá a já odpovídám, že mám splněno zhruba z 90 procent. Věřím, že to dotáhnu letos nebo nejpozději příští rok, projedu těch posledních několik tratí.
Chybí mi zejména tratě na Moravě, například u Kyjova, z Hodonína do Čejče, tu nemám projetou. A pak mi chybí například trať Protivec - Bochov, kde teď České dráhy zavádějí víkendové spoje, což mi udělalo velkou radost. Protože můj strýc tam projektoval železniční most, takže tam se moc těším. To jsou takové úseky, které mi chybí.
Co vás čeká dnes?
Teď cestuji na skok do školy do Prahy na akademii a potom přejíždím do Ústí nad Orlicí, kde večer vystupuji v rámci komponovaného pořadu Milí moji, který máme s Františkem Kinským. Letos s tímto pořadem objedeme republiku, čeká nás skutečně hodně vystoupení, na které se moc těším, protože to je zase něco jiného. Vzhledem k tomu, že se zaměřuji především na sólové recitály, tak spolupráce s někým dalším je velice osvěžující.
Naším hostem byl skvělý klavírista Matyáš Novák. Moc děkuji, že jste si našel čas na Český rozhlas Hradec Králové. Ať se vám daří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
