Vladimír Burjánek: Pouť
První červencovou neděli po Jakubovi, což je právě dnes, je u nás na vsi pouť. Kdyby to nepřipomněl v kostele pan farář a nevzpomnělo pár starých rodáků, mnoho lidí by už nemělo o pouti ani tušení. A jaká to byla za časů našeho dětství sláva. Přípravy probíhaly už v týdnu.
Čtěte také
Netrpělivě jsme sledovali, kdy se na hřišti objeví komedianti a kolik jich bude. Jestli jen houpačkáři, nebo i kolotoč, střelnice a další atrakce. Oba pekaři měli od čtvrtka před poutí fofr. Hospodyně pekly koláče. Nosily v košatinách potřebné suroviny a ingredience a výroba v obou pekárnách se po chlebu, kdy byly pece ještě teplé, rozjela na plné obrátky.
Vůně tvarohových, makových, povidlových sypaných a dalších koláčků se linula vesnicí Obléhali jsme s kluky střelnici, kolotoč i houpačky. Za tvrdě vyprosené korunky jsme pak stříleli, houpali se a točili na řetízáku.
Čtěte také
Starší výrostci kosili špejle a papírovými růžemi obdarovávali svá děvčata. My jsme nejčastěji mířili na kolo štěstí.
Jednou vyměnila mladá komediantka finanční krytí zábavné střelby za naturálie a nosili jsme místo peněz koláčky. Jen do chvíle nežli pekařovic Karlík způsobil malér, při střelbě šipkami do kola štěstí. Co udělal špatně on i komediantka, nikdo nevyšetřoval. Načesaná fešanda chtěla přejít na druhou stranu střelnice a Karlík ji napálil šipku do zad.
Principál nám vynadal, kleštěma, kterýma tahal šipky z terčů, dceři šipku vyndal a jelo se dál.
-
Hradecké minuty
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
