Vladimír Burjánek: Lidé
Lidé jsou různé a jiné, říkal obvykle starý mládenec Jiříček, když v naší místní osvěžovně, která byla jeho druhým domovem, konzumoval páté pivo. Byla to jediná souvislá filozofická věta, kterou za celou každodenní pivní směnu pronesl.
Čtěte také
Když mu ovšem jazyk rozvázal opojný mok, to se už plůtek čárek na tácku znásobil, dokázal jen dát dohromady větu, ze které nebyl nikdo moudrý. Skládala se obvykle z dlouhé řady slov nemajících význam a oddělených od sebe jen dramatickými pauzami.
Já bych, ale víš, co ti budu, nedovedeš si to, nechme to tak, ono by šlo, nemá to cenu, uvidíme a tak dále. Adresát slov marně hledal podstatu. Jiříček pracoval ve městě ve fabrice u stroje, nikdy neabsentoval, ačkoliv býval jeho stav po hospodských túrách všelijaký, ale zodpovědnost měl v tomto směru úžasnou.
Rád a hezky kreslil a místním ochotníkům dokázal namalovat pěkné kulisy pro divadlo. Žil v malém domku se starou a nemocnou maminkou a starším bratrem, oba byli svobodní. Moc toho spolu nenamluvili.
Čtěte také
Jak měl Jiříček rád pivo, někdy se na něho zastavil hned ve městě při cestě z práce.
Jeho spolupracovník vyprávěl, jak šli jednou domů a u nádražního kiosku si Jirka koupil pivo. Když mu prodavač podal značně podměrečný kelímek s pivem, Jirka se osmělil a opatrně se zeptal, myslíte, že to dojde.
Obchodník mu pohotově odpověděl. Nedojde, víš, kdyby to mělo dojít, tak nevydělávám tady, ale makal bych u vás v továrně na lince!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
