Vladimír Burjánek: Lidé

16. říjen 2022

Nedělní káva

Lidé jsou různé a jiné, říkal obvykle starý mládenec Jiříček, když v naší místní osvěžovně, která byla jeho druhým domovem, konzumoval páté pivo. Byla to jediná souvislá filozofická věta, kterou za celou každodenní pivní směnu pronesl.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Krmivo

Když mu ovšem jazyk rozvázal opojný mok, to se už plůtek čárek na tácku znásobil, dokázal jen dát dohromady větu, ze které nebyl nikdo moudrý. Skládala se obvykle z dlouhé řady slov nemajících význam a oddělených od sebe jen dramatickými pauzami.

Já bych, ale víš, co ti budu, nedovedeš si to, nechme to tak, ono by šlo, nemá to cenu, uvidíme a tak dále. Adresát slov marně hledal podstatu. Jiříček pracoval ve městě ve fabrice u stroje, nikdy neabsentoval, ačkoliv býval jeho stav po hospodských túrách všelijaký, ale zodpovědnost měl v tomto směru úžasnou.

Rád a hezky kreslil a místním ochotníkům dokázal namalovat pěkné kulisy pro divadlo. Žil v malém domku se starou a nemocnou maminkou a starším bratrem, oba byli svobodní. Moc toho spolu nenamluvili.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Nakupování

Jak měl Jiříček rád pivo, někdy se na něho zastavil hned ve městě při cestě z práce.

Jeho spolupracovník vyprávěl, jak šli jednou domů a u nádražního kiosku si Jirka koupil pivo. Když mu prodavač podal značně podměrečný kelímek s pivem, Jirka se osmělil a opatrně se zeptal, myslíte, že to dojde.

Obchodník mu pohotově odpověděl. Nedojde, víš, kdyby to mělo dojít, tak nevydělávám tady, ale makal bych u vás v továrně na lince!

autoři: Vladimír Burjánek , baj