Vladimír Burjánek: Lidé
Lidé jsou různé a jiné, říkal obvykle starý mládenec Jiříček, když v naší místní osvěžovně, která byla jeho druhým domovem, konzumoval páté pivo. Byla to jediná souvislá filozofická věta, kterou za celou každodenní pivní směnu pronesl.
Čtěte také
Když mu ovšem jazyk rozvázal opojný mok, to se už plůtek čárek na tácku znásobil, dokázal jen dát dohromady větu, ze které nebyl nikdo moudrý. Skládala se obvykle z dlouhé řady slov nemajících význam a oddělených od sebe jen dramatickými pauzami.
Já bych, ale víš, co ti budu, nedovedeš si to, nechme to tak, ono by šlo, nemá to cenu, uvidíme a tak dále. Adresát slov marně hledal podstatu. Jiříček pracoval ve městě ve fabrice u stroje, nikdy neabsentoval, ačkoliv býval jeho stav po hospodských túrách všelijaký, ale zodpovědnost měl v tomto směru úžasnou.
Rád a hezky kreslil a místním ochotníkům dokázal namalovat pěkné kulisy pro divadlo. Žil v malém domku se starou a nemocnou maminkou a starším bratrem, oba byli svobodní. Moc toho spolu nenamluvili.
Čtěte také
Jak měl Jiříček rád pivo, někdy se na něho zastavil hned ve městě při cestě z práce.
Jeho spolupracovník vyprávěl, jak šli jednou domů a u nádražního kiosku si Jirka koupil pivo. Když mu prodavač podal značně podměrečný kelímek s pivem, Jirka se osmělil a opatrně se zeptal, myslíte, že to dojde.
Obchodník mu pohotově odpověděl. Nedojde, víš, kdyby to mělo dojít, tak nevydělávám tady, ale makal bych u vás v továrně na lince!
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka