Vladimír Burjánek: Stavebniny

1. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cement
0:00
/
0:00

V sedmdesátých letech jsem, jako mnozí další u nás ve vsi, přistavoval patro na náš domek. Okresní úřad mi s povolením dal i materiálový list, na který jsem měl nárok v prodejnách Stavebnin čerpat potřebný materiál. Od cementu, přes dřevo až po obkladačky. Byl to obrovský problém něco tehdy sehnat. A nebýt kamarádů, kteří upozornili, že to či ono přijde, stavěl bych mnohem déle.

Čtěte také

V té době jsem byl logicky častým návštavníkem prodejen Stavebnin. Svalnatí muži si bez problémů poradili s vykládkou vagónů, s pytli cementu, vápna, betonovými překlady nad okna i dveře, zárubněmi a dalším materiálem. Se samozřejmostí sloužili stavebníkům a všechno tehdy nakládali, vozili a přenášeli hlavně ručně.

Elektrický vozík zvaný ještěrka byl tehdá největší vymožeností. Na kraji letošního léta jsem poznal, jak fungují současné prodejny staviva, vybavené nejmodernější technikou. A vzít něco „do teplých“, tedy ručně, to zde pojíždějící zaměstnanci téměř neznají.

Čtěte také

Potřeboval jsem dva pytle cementu. Zaplatil je v prodejně, list předal skladníkovi, otevřel jsem kufr auta a čekal, že mi to chlapík naloží Pytle na paletě přivezl vysokozdvižným vozíkem k úrovni kufru auta a nic. Vystoupil jsem a poprosil ho, jestli by mi zboží nenaložil, že jsem krátce po zlomené ruce.

Otráveně opustil mechanizaci a hodil cement do kufru auta. Kdo vám to vyloží doma?, otázal se ještě nakvašeně. Vnuk, odpověděl jsem. Tak jste si ho měl vzít i sem, aby to naložil. Poradil mi asi pro příště.

Spustit audio

Související

  • Vladimír Burjánek: Voda

    Vodu si lidé vždycky chránili, ať byla ve studánkách, studních či jinde. Znesvětit jakýmkoliv způsobem obecní, jak se u nás říkalo pumpu, bylo neodpustitelné.

  • Vladimír Burjánek: Poklady

    Každá rodina má své poklady, které se často dědí z pokolení na pokolení. Nemusí to být vždycky jen zlaté mince, sbírky známek či luxusní porcelán. Někdy to jsou maličkosti.

  • Vladimír Burjánek: Dobroty

    Moje babička byla výborná kuchařka. Když se mě tehdy na svatbě zeptala paní, co vařila, jak mi chutnala svíčková, odpověděl jsem hned. Naše babička vaří lepší. 

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová