Dagmar Ruščáková: Na kordy s vějířem
„Raz dva tři, přidáme ruce, vějíř rozevřít, teď! Váha na pravé přední, levá úkrok, dva… tři. Hrdý postoj, lokty nahoru! Výborně. Tak znovu…“ Stojím v tělocvičně proti zrcadlům a připadám si jako nešťastný čtyřnožec. Kam se za ty roky bez jakéhokoliv výcviku ztratila moje, kdysi tak úspěšně vypilovaná, koordinace rukou a nohou? Ach jo. A nejhorší je, že za všechno můžu já!
Čtěte také
Dát do nové hry flamenco byl skvělý nápad podporující téma i jistou filozofii příběhu. Napsané to parádně klaplo. Dokonce se mi podařilo získat profesionální podporu. Helena má v Hradci Králové a Pardubicích taneční školu a jako bývalá herečka rychle pochopila, o co mi jde. Přesto mě varovala: „Flamenco za tři měsíce nezvládnete, když se navíc musíte učit i text.“ Přikývla jsem. „Proto potřebuju choreografii, která bude jako flamenco aspoň vypadat.“
Dohodly jsme se na tříhodinové lekci. Helena je skvělá - vysvětluje, ukazuje, povzbuzuje. Je to pekelně náročné, ale všechny se bavíme. Když dokážeme aspoň základní kroky a pohyby rukou, zkomplikuje nám život vějíř.
Čtěte také
Netušili byste, jak potměšilá je to věc! Nejenže se to nechce na jeden pohyb zápěstím bleskově otevřít nebo zavřít. Místo toho to má tendenci vyletět z nešikovné ruky jako barevný projektil!
Když sleduju Heleniny elegantní a dramatické pózy, stejně jako strojově přesné klapání flamencových bot, je mojí jedinou útěchou fakt, že budeme hrát komedii. Tohle všechno přece nemůžu zvládnout! Navzdory tomu, že taneční boty jsou pohodlnější, než bych čekala.
Loučíme se s Helenou s tím, že máme videa, podle kterých se budeme učit. Skládám hrozivý vějíř do tašky, broukám si nakažlivou melodii z Carmen. Přitom mi bleskne hlavou, že v době vějířů a kordů, bylo nejspíš umění elegantně a mnohoznačně ovládat vějíř takřka rovno šermířskému výcviku.
Související
-
Dagmar Ruščáková: O změnách
Sedím v křesle, a s jistým zoufalstvím sleduju, jak dokonale jsou na podlaze v šikmých slunečních paprscích vidět spokojeně se povalující chuchvalce chlupů.
-
Dagmar Ruščáková: Budoucí nostalgie
Zavrtěla jsem s nevírou hlavou. Proč to ten člověk napsal zrovna takhle? Dívala jsem se na Facebooku na fotku malého krámku z dob minulých.
-
Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní
S těžko skrývaným znechucením zírám na předpověď počasí. Zase přes třicet stupňů! A ještě v ty dny budu muset být v Praze. Brr. Představím si nepříjemně vyhřátý byt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.