Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní
S těžko skrývaným znechucením zírám na předpověď počasí. Zase přes třicet stupňů! A ještě v ty dny budu muset být v Praze. Brr. Představím si nepříjemně vyhřátý byt, většinu dne zatažené závěsy a vzduch chvějící se vedrem nad rozpálenými ulicemi. Jak mám v tomhle existovat?
Čtěte také
Dobrá, existovat dokážu. Pořád se ještě nerozpustím a navíc, doma na vsi je vždy snesitelněji než ve městě. Potíž je v tom, že pouhá existence nezahrnuje bystrý mozek a aktivní přístup k životu.
Představím si k tomu ještě i teplé noci. Když ani to ráno není svěží, jak mohu být svěží já? Není divu, že mě při pohledu do počasové aplikace plné třicítek nejednou napadlo: nedaly by se tyhle strašně horké dny tak nějak… přeskočit?
Jako obvykle se ve mně okamžitě přihlásil o slovo můj druhý hlas, ďáblův advokát. „Vážně? To bys chtěla? A víš, o co všechno bys potom přišla?“ Chvilku mu to, pravda, trvalo, ale potom zaplavil můj mozek všelijakými obrazy.
Dlouhé teplé večery na terase, ať už s počítačem nebo bez něj. Zadostiučinění, když večer mohu zalít vyprahlou zahradu. Vůně pryskyřice v horkém jehličnatém lese. Koupání v přírodě, kdy se dokonce ani já nemusím dlouze osmělovat! Pozdní večery v Praze, kdy dole u Vltavy pozorujeme, jak se město rozsvěcí, zatímco pomalu chladne do snesitelna - doprovázeno studenými nápoji dle vlastního výběru.
Čtěte také
Úleva, jakou s sebou nese denní sprcha - zchlazení i očista zároveň. A nakonec - ta radost, když se počasí konečně změní!
Potom mi myšlenky sklouznou hloub. Opravdu bych kvůli horku obětovala své dny, když nevím, kolik jich ještě zbývá ani mně, ani lidem, které miluju?
Hm. Ne. Určitě ne. Dokonce ani když mám pocit, že se nemohu horkem pořádně nadechnout.
Nezbude mi, než se ukáznit. Přestat se děsit předpovědí počasí a zakázat si brblat. Konec konců, i s protivným horkem se dá pracovat. Třeba na to téma napsat fejeton.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Ten pes!!!
Našemu Rexovi, štěněti staroněmeckého ovčáka, bylo tento týden 7 měsíců. Je to čtyřiatřicetikilový halama s huňatým kožichem, veselou povahou a instinkty pasteveckého psa.
-
Dagmar Ruščáková: Hory v duši
„Vyšla z průjezdu a překvapeně se zarazila - tam, kde měly být zadní dvory městských domů se k nebi tyčily rozeklané vrcholky hor.“ Právě to jsem napsala ve svém románu.
-
Dagmar Ruščáková: Nepropást přítomnost
„Už zase! Jak ti můžu volat v devět, když v rádiu nikdy devět doopravdy není? Zase řekli… bylo devět hodin. Já vím, že se čas nezastaví.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
