Dagmar Ruščáková: Ouííí aneb když nestojíte o publikum

22. prosinec 2024

Nedělní káva

„Na to, že to jsou nesmysly, jste to četla moc hezky,“ pochválila mě zdravotní sestra poté, co jsem nahlas přečetla zadaný text. Tím ovšem skončila ta… důstojnější… část foniatrického vyšetření. Zvuky, jaké jsem musela vyluzovat v rámci dalších úkolů, neměly s důstojností nic společného.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Budoucí nostalgie

Je to tak. Po třičtvrtě roce léčení na hradecké foniatrii mé po nemoci takřka ochrnuté hlasivky zase kmitají! Byť zatím jen na padesát procent. Pokrok jsme s paní doktorkou oslavily tím, že mě poslala na hlasovou rehabilitaci. Už nebudu jen rozeznívat lícní kosti srdečným óm nebo bublat hadicí do vody. Můj repertoár se rozšíří!

Rehabilitační paní doktorka zkoumala moje hlasové možnosti. Poté mi zadala celou řadu domácích úkolů i s vysvětlením, proč mám ty divné věci dělat. Pochopení podpoří píli, že ano. Dala jsem se do práce. Je to svým způsobem legrace! Když třeba doma bublám hadicí do vody, a do toho kvílím jako hasičská siréna, smějí se i psi. Ale dnes se už přebublám přes tři oktávy!

Tuhle jsem si opět vyjela do trutnovského lesoparku Houska. Nikde nebylo ani živáčka. Napadlo mě: co kdybych vedle psů trénovala i sebe? Zastavili jsme se u jedné křižovatky.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: O důvěře

Psi nosili klacky, zatímco já posilovala hlasivky. „S š“ cvičila jsem bránici. Pak přešla na hlavové tóny. Následně jsem se s chutí pustila do stupnic. Nahoru a dolů, s různou hlasitostí, prokládaných hezkým dlouhým „í“, abych uvolnila hlasivkové vazy.

Najednou se na cestě z lesa vynořil starý pán s paní a dvěma malými pejsky. Byli velmi milí, leč zdáli se hodně nervózní. Proč? A sakra, slyšeli mě! V jejich očích jsem blázen, a ještě s velkými psy! Naladila jsem hlasivky do civilizované polohy a zdvořile pozdravila.

Nejistě se na mě usmáli a viditelně si oddechli. Možná jsem byla blázen, ale patrně neškodný. Poté, co jsme se rozešli, mě maličko zlomyslně napadlo: „A to mě ještě neslyšeli bublat!“

autoři: Dagmar Ruščáková , baj

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Dagmar Ruščáková: To nejsem já

Jaro u mě s sebou nese touhu po změnách. Člověk se vybalí z vrstev zimního oblečení. Příroda se mění, nabídne čerstvé barvy a vůně. Proč bych měla být pořád stejná?

Přehrát
Dagmar Ruščáková: Vyšší princip mravní

Lidové slavnosti Velikonoc jsou u nás vcelku pochopitelným souhrnem úkonů oslavujících jaro a nový život, přičemž křesťanská tradice tomu dodává určitý časový řád a...

Přehrát
Dagmar Ruščáková: Taktak

Je ráno a já vyndávám čisté nádobí z myčky. Jedu na autopilota, část mého mozku se ještě nestačila probudit. Dolní patro myčky už mám prázdné, jdu na to horní.

Přehrát