Dagmar Ruščáková: O rollapech a lidech
S jistými obavami se dívám na kovové pouzdro svého nového rollapu. Plakát, který bych z něj měla vytáhnout a připevnit, měří na výšku dva metry. Já metr šedesát. Pružina napínající srolovaný papír je mimořádně silná. Pořádně zatáhnu… ještě kousek… a prásk! Kovová hrana mi vyklouzne z natažené ruky a papír se s rachotem sroluje. Naštěstí se nepotrhá.
Čtěte také
S námahou spolknu kletbu. Nechci přece znectít budovu Moravské zemské knihovny v Brně, kde si právě snažím budovat svůj výstavní stánek. Ok, je čas uvažovat realisticky a poprosit o pomoc. Procházející vysoká knihovnice bez problémů rollap natáhne a odspěchá. Načež ta věc spadne na nos. Ach jo.
Moje osobní zkušenosti s literárními veletrhy začaly právě před rokem. Hodně jsem se naučila! Například, že nejlepším přítelem vystavovatele není kupodivu kafe, ale průhledná lepicí páska - pokud ovšem člověk neztratí její konec. Prošla jsem Brnem, Prahou, Havlíčkovým Brodem. Poznala jsem mnoho skvělých lidí a zjistila, že dobře navržený rollap stánek významně podpoří.
Ten můj dal spoustu uvažování a práce. Povedl se. Jenže když vám stojací plakát nechce stát, a vy ho musíte uvázat k zábradlí, je to prostě ostuda.
Čtěte také
Pokud vás ovšem nezachrání kamarádka, která je nejen suverénní vládkyní elektronových mikroskopů, ale, jak se ukázalo, i mistryní ve stavbě rollapů!
Zkušeně se na tu zarputilou věc podívala. Nahoře, dole. Pak se usmála. „Pokud dáš tyčku na tenhle špuntík, bude to fungovat,“ pravila s uspokojením. Dva metry vysoký a metr široký plakát se silnou pružinou se pod jejíma rukama neodvážil provést jedinou zlomyslnost! Deset vteřin a můj krásný rollap se hrdě vypínal za stolkem s knihami. A ještě jsem dostala školení, jak ho i se svojí psí výškou samostatně natáhnout.
Takže opravuji svoji tezi. Pořád stojím za tím, že bez průhledné lepicí pásky se na veletržním stánku neobejdete. Ale nejdůležitější jsou lidé, kteří tam jsou s vámi.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Budoucí nostalgie
Zavrtěla jsem s nevírou hlavou. Proč to ten člověk napsal zrovna takhle? Dívala jsem se na Facebooku na fotku malého krámku z dob minulých.
-
Dagmar Ruščáková: Od moravského vinaře
Dívám se na malý džbánek a pak na dědečka, který mi se zábleskem v očích nabízí jeho obsah k ochutnání. Prý burčák. Váhám, nevím pořádně o co jde. Pak se nechám přesvědčit.
-
Dagmar Ruščáková: Strniště
Kdykoliv kolem té kapličky jedu, vzpomenu si. Bylo to v srpnu, po žních. Mohlo mi být tak deset, jedenáct let. Vraceli jsme se s dědou z lesa a já se zadívala přes pole.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
