Dagmar Ruščáková: Strniště
Kdykoliv kolem té kapličky jedu, vzpomenu si. Bylo to v srpnu, po žních. Mohlo mi být tak deset, jedenáct let. Vraceli jsme se s dědou z lesa a já se zadívala přes pole. Vysoké neprostupné obilí nahradilo strniště a já dostala nápad. Nesmyslný, leč neodolatelný nápad. Poběžím přes pole až ke kapličce! Děda jen kývl, ať už si o tom myslel cokoliv.
Vyběhla jsem. Bylo horko, země byla tvrdá, suchá. Na holých nohách jsem měla jen sandály. Doteď si ten běh pamatuju. Tekl ze mě pot, nohy jsem měla do krve poškrábané - však strniště nemá své jméno nadarmo.
Čtěte také
Kaplička se přibližovala jen velmi zvolna, ale nezpomalila jsem. Ten úžasný pocit, když jsem se konečně dotkla rozpálené omítky!
„Proč mi vlastně celý ten nesmyslný podnik zůstal v paměti?“ napadlo mě, když jsem jela minule z Trutnova a za kapličkou u Dvora Králové bylo stejné strniště, jako před těmi moc a moc lety. Bylo to zbytečné, namáhavé a bolavé - škrábance se mi hojily několik dní. Napadlo mě: svoboda a úspěch.
Udělala jsem to, co jsem udělat chtěla. Hned a bez ohledu na cokoliv, i když to byla - objektivně řečeno - pitomost. A uspěla jsem! To je zatraceně dobrý, cenný pocit, ať už je vám jedenáct, sto nebo cokoliv mezi tím.
Čtěte také
Když nad tím přemýšlím, nedávno jsem provedla něco podobného, i když strniště v tom nebylo. Začala jsem psát příběh. Jen tak, protože se mi objevil v hlavě a já si ho chtěla přečíst. Nadšeně jsem v tom světě strávila celé tři roky. Jen tak, protože jsem chtěla. Nakonec jsem se dotkla kapličky - tedy kniha vyšla a nachází své čtenáře.
Víte, když je někdy život… drsnější, nebo naopak jednotvárnější, než se dá bez brblání snášet, je dobré vyrazit si novým směrem. Klidně doslova! Zkusit něco, co se vám zrovna dělat chce, i kdyby to byla maličkost. Už to je osvěžující. A pokud máte navíc úspěch, udělá vám to radost. S ní může přijít i síla snášet nebo někdy i změnit ty důležité věci v životě.
Tak co, vyběhnete si do strniště?
Související
-
Dagmar Ruščáková: Odpady a odpadky
Dívám se zamyšleně do kalendáře. Kruci, nebudu doma na popelnicový den! To je pořádná komplikace. Nad jejím řešením se musím zamyslet - a patrně požádat sousedy o pomoc.
-
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Kompot? Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
-
Dagmar Ruščáková: Když radosti není dosti
Ukláním se na jevišti, poslouchám potlesk, a v duchu si oddechnu - zase jedna premiéra úspěšně za námi! Vánočnice, hra o tom, co s ženami dokáže udělat příprava svátků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
