Dagmar Ruščáková: To nejsem já
Jaro u mě s sebou nese touhu po změnách. Člověk se konečně vybalí z vrstev zimního oblečení. Příroda se ze dne na den mění, nabídne čerstvé barvy a vůně. Proč bych měla být pořád stejná? Nejjednodušší způsob osobní změny nabízí nové oblečení. Nejtěžší pak změna myšlení. K lepšímu, samozřejmě. Někde uprostřed se nachází sezónní změna barvy vlasů a obměna obvykle používaných šperků.
Čtěte také
S jarem ožívám, takže se vrhnu do změn ve všech zmíněných kategoriích. Nové tričko potěší. Snahu o pozitivní myšlení mírně podpoří slunečné dny. Na jaře obvykle dělají život jasnější a v některých ohledech i snazší. Třeba psi nejsou zdaleka tak špinaví, jako v zimě!
Touha změnit barvu vlasů mě přepadá nejdřív na jaře, kdy chci změnu. Potom později na podzim, kdy dodávám vlasům ohnivější tóny ve snaze bojovat s tmou a z ní plynoucí depresí. Můj muž si už na tyto barevné výkyvy zvykl a reaguje jen na pokusy s extrémnějším výsledkem.
Vedena touhou po změně jsem se letos po velmi dlouhé době podívala na šperky, které jsem zdědila po babičce a mamince. Otevřela jsem malou šperkovnici a srdce se mi sevřelo návalem vzpomínek. Tentokrát jsem se ale odhodlala si některé z nich zkusit. Babiččin přívěšek a náramek, maminčiny prstýnky a náušnice.
Čtěte také
A víte co? Zjistila jsem, že nic z toho nosit nemůžu. Prostě nejsou pro mě. Barvy, tvary. Vlastně jsou v tom i ty vzpomínky. Milovala jsem je obě. Vím, že se jim nějakým způsobem podobám. Jenže já už jsem velmi dlouho já. V mnohém úplně jiná než ony.
Napadlo mě, jaké mám štěstí, že mohu pevně patřit do rodiny, ale přitom si zachoval svoji osobnost. Že jsem mohla jít za svými sny a cíli, ať už si o nich ostatní členové rodiny mysleli cokoliv. Však sami jistě víte, že to není samozřejmé.
Šperky jsem pečlivě uložila, vděčná za to, že je mám. Ale jen jako vzpomínku.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Tam kde přebývají míčky
Dvě ušaté psí hlavy mě sledují. Nejdřív šťouchám pohrabáčem pod kamny. Potom pod sporákem. V jídelně odsunuju od stěny křesla. Vždyť dbám na to, aby je nenosili ven!
-
Dagmar Ruščáková: Pěkně si třísknout
Zkusili jste si někdy, jak krásně umí při ťuknutí odskočit kladivo od kovadliny? Tedy myslím v případě, že víte, co děláte.
-
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Kompot? Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
