Dagmar Ruščáková: Bez budíku
Jestli mě něco v mých aktivně pracovních časech ničilo, bylo to ranní zazvonění budíku. Ta chvíle, kdy mi hlasitý zvuk přetrhl nad ránem tvrdé spaní. Ten bezdechý úlek, bušení srdce, a snaha tu věc plácnout dřív, než vzbudí lidi okolo, kteří si třeba ještě mohli pospat.
Čtěte také
Nesnášela jsem to tak dalece, že jsem si vypěstovala sebezáchovnou dovednost budit se chvíli předtím, než budík zazvoní. To v sobě ovšem skrývalo jedno reálné nebezpečí. Dejme tomu, že jsem se probudila čtvrt hodiny nebo i deset minut před určeným časem. Co myslíte, že následovalo?
Plácla jsem budík, aby neřval, když už jsem vzhůru. Logicky. Zavrtala jsem se zpátky pod deku, vždyť mám ještě čas! Logicky. Následně zase usnula. Logicky. A pak zaspala - taky logicky.
Dnes mě budík zvoní jen málokdy, protože se snažím řídit svoje aktivity tak, aby brzké vstávání nezahrnovaly. Sama od sebe se obvykle budím mezi půl sedmou a sedmou, což mi pro můj obvyklý časový rozvrh naprosto vyhovuje. Jeden by řekl - idyla. To by ovšem nesměly existovat chlupaté budíky.
Čtěte také
Víte, o čem mluvím, že? Jsou podstatně účinnější než ty klasické, protože plácnutí je rozhodně nezastaví. Naopak, mají radost, že si chcete ještě za tmy hrát! Pokud se snažíte předstírat spánek v naději, že chlupatý budík dá pokoj, naopak ho povzbudíte k další aktivitě.
U našich psů to obvykle začínalo zíráním. Teoreticky by vás černý pes tiše zírající z minimální vzdálenosti v černé tmě probudit neměl. Opak je pravdou. Nevzbudí vás hluk, ale vaše pradávné instinkty. Adrenalin zahučí, a nutí vás bojovat nebo utéct. O půl páté ráno. Po několika takových zkušenostech se naučíte probudit už ve chvíli, kdy to zvíře tiše přistupuje k vašemu lůžku.
Každopádně vstávání kvůli chlupatému budíku má jeden půvab - ve většině případů máte šanci se zase vrátit do postele. To je vám pak tak příjemné, že to těm chlupáčům nakonec i odpustíte.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Čaj s citronem
Už je to zase tady. V druhé půlce ledna, nejpozději začátkem února, začíná opravdový karneval virů. Což znamená, že nastává čas na čaj s citronem a medem.
-
Dagmar Ruščáková: Když radosti není dosti
Ukláním se na jevišti, poslouchám potlesk, a v duchu si oddechnu - zase jedna premiéra úspěšně za námi! Vánočnice, hra o tom, co s ženami dokáže udělat příprava svátků.
-
Dagmar Ruščáková: Pěkně si třísknout
Zkusili jste si někdy, jak krásně umí při ťuknutí odskočit kladivo od kovadliny? Tedy myslím v případě, že víte, co děláte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
