Dagmar Ruščáková: Otevřené dveře
První adventní neděle nemohla začít lépe. Byla to taková radost, až mi skoro vyhrkly slzy. Tiše jsem stála vzadu, na místě vyhrazeném pro turisty, a celou duší vnímala dechberoucí hudbu znějící ve vznešeném prostředí mého nejoblíbenějšího pražského kostela.
Čtěte také
Zvenku vypadá jako pevnost, která navíc v průběhu staletí přišla o věž. Vevnitř je to mohutná vlna baroka, která člověka smete. Buď v upřímném obdivu, nebo v nevíře, kolik zdobení dokáže jinak relativně strohá stavba unést. Ano, mluvím o pražském klášterním kostele sv. Jakuba Většího na Starém Městě.
Jen málokdy se mi povede dostat se v Praze „dolů“ do centra, natož v neděli. Nicméně nádherný zážitek s poslechem svatojakubských varhan mě namlsal. Chtěla jsem ještě! Jenže povinnosti bohatě proložené chorobami v celé širší rodině způsobily, že jsem se do Prahy dostala až odpoledne na Boží hod Vánoční. Zaradovala jsem se - kdy jindy, než teď by měl být kostel otevřený?
Inu… nebyl. Pevnost byla tichá, vrata pevně zavřená. Nájezdníci měli smůlu. Přitom jsem chtěla tak málo! Jen postát v té kráse, nechat se utišit vznešeným prostorem a poděkovat. Samozřejmě vím, že se krade. Že Štědrý den loni vyšel na neděli a na Boží hod ráno byly mše. Jenže pro mě byly Vánoce…
Čtěte také
Přesně na tohle zklamání jsem si vzpomněla, když jsem ve čtvrtek před polednem došla ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Byla jsem neklidná. Náš mladý pes byl právě v narkóze na veterině a já toužila po troše útěchy. Vnější dveře byly otevřené. Aspoň nakouknu, řekla jsem si. A najednou jsem si na těch vnitřních přečetla cedulku: „Pojďte dál, není zamčeno!“
Vstoupila jsem, vděčná těm, kdo to umožnili nejen v době mše, ale dokonce i ve čtvrtek před polednem. Zdejší kostel je proti sv. Jakubovi ze Starého Města malý a podstatně méně zdobný.
Ale byl otevřený, když ho člověk potřeboval. A to se počítá.
Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Nepropást přítomnost
„Už zase! Jak ti můžu volat v devět, když v rádiu nikdy devět doopravdy není? Zase řekli… bylo devět hodin. Já vím, že se čas nezastaví.“
-
Dagmar Ruščáková: Koukej to vyležet!
Mluvím do telefonu a mluvím přísně. Jednoho z mých dospělých synů postihla viróza, takže kromě obvyklých zásad boje s vlezlými viry, ještě dodávám: „A koukej to vyležet!“
-
Dagmar Ruščáková: Vždy ve střehu
Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes zase něco má!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
