Vladimír Burjánek: Šikana

9. březen 2025

Nedělní káva

Kdykoliv se začne na televizní obrazovce řešit šikana, vrátí se mi obrázek starý mnoho let. Snad ze sedmé třídy. Byli jsme poslední ročník složený jen z chlapců, po nás už nastoupila doba smíšených tříd. Možná si dovedete představit, co dvaatřicet kluků dovede dělat o přestávce. Rvačky, běhání mezi lavicemi, házení houbou na tabuli, prostě kravál.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Svízele

Vedlo to až k proražení heraklitové příčky do sousedního kabinetu přísného pana učitele Nejedlého. To se dva kluci prali a probourali tenkou stěnu. Pasování kdo je silnější a rychlejší bylo na denním pořádku. I v naší třídě byli lumpové, které neumravnila ani snížená známka z chování.

Ale zpátky k šikaně. Naproti škole je městský park. I dnes si vybavuji zoufalé skřeky Franty Širokého, který chodil do nižší třídy. Fyzicky byl zdatný, ale duševně v nepořádku. Řečeno odbornou terminologií, byl nervově labilní. To samozřejmě vypozorovali grázlíci a Frantu terorizovali.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Tetování

O všech přestávkách ve škole ho štípali, strkali, dloubali do zad, venku pak mlátili a mučili. Tenkrát se takové věci neřešily dostatečně, vlastně téměř vůbec. Nebýt toho, že se jednou podíval ředitel a viděl to. Vzal aktéry šikany k sobě, každému vlepil pěkných pár facek a bylo vyřešeno. Ještě dnes mi je z toho letitého obrázku ubližování bezbrannému smutno.

Řekl bych, že dnešní šikana je mnohem sofistikovanější. Posilovaná drastickými filmy, děním na počítačích i násilím ve společnosti. A bohužel, nevyřeší to žádný ministerský oběžník.

autoři: Vladimír Burjánek , baj