Vladimír Burjánek: Gulášovka a fresky

26. leden 2025

Nedělní káva

Jel jsem nedávno autobusem. Na čtyřce vedle seděli, jak jsem záhy z rozhovoru poznal, žáci učňovské školy z oboru kuchař. Zřejmě z různých ročníků a probírali den prožitý ve škole. Dneska jsme vařili gulášovou polívku, oznámil starší chlapec. Jak se prosím tě ta gulášovka vaří? Projevil zájem mladší hoch, asi z prvého ročníku.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Farmaření

To nic není, začal vysvětlovat zkušený spolužák. Dáš do hrnce oloupané a nakrájené brambory, cibulku, maso, naliješ vodu, přidáš tam koření, mango a vaříš. Mango? Divili se kuchařští učňové. To jsem se spletl, chtěl jsem říct „medži“, opravil se kluk Nechápavý pohled obou kluků signalizoval nepochopení. Myslíš snad magi - ne? Ozvala se dosud mlčící spolužákyně.

No jo. Asi to. Souhlasil otráveně hlavní aktér vysvětlování, jak se dělá správná gulášová pochoutka.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šprýmař

To u nás učitelka nedávno vyhlásila, že dá jedničku tomu, kdo ví, jak se jmenují ty obrázky na stěnách kostelů, přispěl k debatě nejmladší. Věděl to někdo? Zajímali se všichni. Přihlásil se jedině Koucký, že to jsou fretky. Blbost, vzala si slovo opět dívka, fretky jsou zvířata, něco jako kuny. Myslela fresky ne? Chtěla vědět dívka.

Takové slovo existuje? Reagoval překvapeně jeden z chlapců. Druhý pokračoval - a dala mu tu jedničku, vždyť to zní úplně stejně? . Inu hodinky a holínky, obojí se natahuje, jak jsme my říkali při slovech znějících sice podobně, ale která mají jiný význam.

autoři: Vladimír Burjánek , baj