Vladimír Burjánek: Tloušťka
Můj kamarád má přes 150 kilogramů živé váhy. Nedávno přišel od doktora uražený, protože ten mu řekl, že je morbidně tlustý. No řekni, rozčiloval se, jak tady ještě dlouho budu a že bych se nenajedl? Proč? Se svou hmotností měl už řadu problémů. Miluje třeba tobogány a jednou vlezl na takový, kde při dojezdu projel celým bazénem a skončil na písku.
Čtěte také
Rád cestuje a v letadle mu nestačí bezpečnostní pás, a proto mu dávají nástavec. Jak on jako správný sedlák říká, že dostává „přípřah.“ Chudáci ti, kdož sedí vedle něho. Je dobře, že se dnes většinou jídlo ve vzduchu nepodává, to by musel jíst na směny.
Jako téměř každý tlouštík, občas se na sebe naštve a zkouší všemožné diety. Nejhůř dopadl loni s hruškovou dietou. Nacpal se jich požehnaně, potom ho kamarádi pozvali na pivo a nedoběhl.
V létě, když jeho žena odjíždí na chalupu, hlídat vnuky, vaří si sám. Vlastně moc nevaří.
Čtěte také
Brambory vůbec, ty by musel škrábat, tak jí ke všemu jen chleba. Loni si koupil výborná uzená žebírka. Nějak je zapomněl vypnout a uvařil to tak, že kosti byly tak měkké, že je snědl. Pro změnu měl proti hruškám hroznou zácpu a myslel, že umře.
Letos zase zkoušel experiment s očistou těla a na jaře se nabaštil čerstvých kopřiv. Nespařil je a osypal se jak dítě při neštovicích. Nedávno si liboval jak hubne kilo za den, než zjistil, že ve váze je zapotřebí vyměnit baterky. Kdyby ještě žil náš strýček, měl by z mého kamaráda, jako jeden z mála, radost. Když viděl tlouštíka, pokaždé s uspokojením konstatoval. Ten hoch je pěknej, on určitě není línej, se najíst.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
