Vladimír Burjánek: Práce
V době, kdy právo na práci bylo zákonem a neustále se to zdůrazňovalo, bylo téměř nemyslitelné, aby ho občané povinně nevyužívali. Byli ovšem i lidé, kteří nepracovali. Říkalo se jim příživníci a trestali se i vězením.
Čtěte také
Tradovala se tehdy příhoda, jak příslušníci VB zastavili členy rokové kapely, kteří se vraceli v noci z koncertu a začali je kontrolovat. Hned u prvního se příslušník při prohlídce občanského průkazu zarazil, protože v rubrice povolání bylo prázdno. Co děláte? Zeptal se přísně. Nic, já už mám všechno hotový, odpověděl roker.
Strážci zákona odpověď vyrazila dech. Když ale u dalšího nebylo v občance také nic, už se raději nezeptal, co dělá. Jen procedil skrz zuby, že chlapi, co by mohli skály lámat, se flákají.
Porevoluční kvas přinesl značné změny i v tomto ohledu. Pokud někdo nechce, nepracuje a může se živit téměř čímkoliv.
Čtěte také
Skoro v každém větším městě je skupina bezdomovců, na které pasuje text známé písně ...ručičky nebojte se, vy dělat nebudete... Ale makat nechtějí pouze bezdomovci.
Ve velkých místech se o bezdomovce dokonce starají i v zimě a v době mrazů jim poskytují přístřeší a dokonce i stravu. Úřady práce evidují nezaměstnané a pomáhají jim práci sehnat, případně doporučí a hradí rekvalifikaci.
Moje známá na jednom úřadu práce dělá. Kdo nechce nemusí dělat. Jako ten, který k nim přišel už poněkolikáté. Nikdy si nevybral, ačkoliv mu nabízeli všechno možné. Víte co, navrhnul jim, až tu budete mít volné místo ředitele nadnárodní společnosti, tak mi dejte vědět.
Související
-
Vladimír Burjánek: Na lovu
Člověk není nikdy dost chytrý, říkala moje babička Marie. Proto využívám možnosti vzdělávat se občas v nějakém televizním pořadu. Není jich zrovna nejvíc.
-
Vladimír Burjánek: Malíř teček
Když jsem na počátku devadesátých let přišel do redakce Hradeckých novin, začal jsem na sobotní příloze. Mezi trojicí tehdejšího magazínu byl i výtvarník Vláďa Gottvald.
-
Vladimír Burjánek: Strašidla
Jestli budeš ještě zlobit, nebo něco provedeš, zavoláme Žídka. To bylo důrazné varování, které platilo na všechny malé děti ve vesnici v době našeho dětství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.