Vladimír Burjánek: Strašidla

17. prosinec 2023

Nedělní káva

Jestli budeš ještě zlobit, nebo něco provedeš, zavoláme Žídka. To bylo důrazné varování, které platilo na všechny malé děti ve vesnici v době našeho dětství. Franta Žídek žil v polorozbořené chalupě na poloostrově Závodí mezi řekou a jejím náhonem. Dlouhé neupravené vousy, nedbalé oblečení svérázného chlapíka vzbuzovaly obavy.

Ve chlívku měl kozla a projít po cestě kolem chalupy, znamenalo proběhnout rychle územím hrozného zápachu z kozího příbytku. Žídka se bály všechny malé děti a kde se objevil, utíkaly před ním. Měl neurčitý věk a pravděpodobně nikde nepracoval. Živil se příležitostnými pracemi. Uměl dobře sekat trávu a při senosečí jarní i pozdějších otavách ho využívali sedláci.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Přátelství

V lukách , kam dorazil večer, klidně přespal a od rozednění už kosil trávu. Teprve později, když jsme povyrostli a opustil nás pocit strachu k Žídkovi, jsme poznali, že legendy kolem něho nebyly tak pravdivé a sloužil opravdu jen jako úspěšné strašidlo pro dětský svět Po jeho odchodu z tohoto světa příbuzní chalupu zbourali a dnes tam stojí pěkný domek.

Šel jsem nedávno kolem a na terase tatínek zrovna řešil kázeňsky malého školáka. Jestli to uděláš ještě jednou, tak žádný mobil a žádný počítač, rozumíš? To by se Franta Žídek divil, čím se děti dneska straší. Žádným Žídkem, čerty, vodníky, polednicemi či divoženkami, ale zákazem používat vymoženosti techniky.

autoři: Vladimír Burjánek , baj