Vladimír Burjánek: Strašidla
Jestli budeš ještě zlobit, nebo něco provedeš, zavoláme Žídka. To bylo důrazné varování, které platilo na všechny malé děti ve vesnici v době našeho dětství. Franta Žídek žil v polorozbořené chalupě na poloostrově Závodí mezi řekou a jejím náhonem. Dlouhé neupravené vousy, nedbalé oblečení svérázného chlapíka vzbuzovaly obavy.
Ve chlívku měl kozla a projít po cestě kolem chalupy, znamenalo proběhnout rychle územím hrozného zápachu z kozího příbytku. Žídka se bály všechny malé děti a kde se objevil, utíkaly před ním. Měl neurčitý věk a pravděpodobně nikde nepracoval. Živil se příležitostnými pracemi. Uměl dobře sekat trávu a při senosečí jarní i pozdějších otavách ho využívali sedláci.
Čtěte také
V lukách , kam dorazil večer, klidně přespal a od rozednění už kosil trávu. Teprve později, když jsme povyrostli a opustil nás pocit strachu k Žídkovi, jsme poznali, že legendy kolem něho nebyly tak pravdivé a sloužil opravdu jen jako úspěšné strašidlo pro dětský svět Po jeho odchodu z tohoto světa příbuzní chalupu zbourali a dnes tam stojí pěkný domek.
Šel jsem nedávno kolem a na terase tatínek zrovna řešil kázeňsky malého školáka. Jestli to uděláš ještě jednou, tak žádný mobil a žádný počítač, rozumíš? To by se Franta Žídek divil, čím se děti dneska straší. Žádným Žídkem, čerty, vodníky, polednicemi či divoženkami, ale zákazem používat vymoženosti techniky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
