Vladimír Burjánek: Přátelství
V adventním čase se obvykle ohlížím zpátky za končícím rokem, co dal i vzal. Uprostřed léta odešel člověk, kterého jsem v e-mailové poště oslovoval - příteli, mému srdci blízký. Malíř, architekt a nesmírně pilný a vnímavý člověk Michail Ščigol.
Čtěte také
Jeho život od zrození v Čeljabinsku, přes prázdninové pobyty s rodiči a sourozenci v Oděse až po umělecké začátky v Kyjevě byl plný neskutečných příběhů životních i uměleckých. Po tragické smrti manželky zůstal sám s postiženým synem. Hledal pomoc, kterou našel až v tehdejší proslulé léčebně v Železnici na Jičínsku.
Zavřel ateliér a vydal se z Ukrajiny do Čech. V Železnici koupil ruinu domu, ze kterého za pár let udělal krásný ateliér i domov. V Čechách se usadil, získal občanství a našel tu spoustu přátel jako třeba malíře Vladimíra Komárka. Michail překypoval energií i nápady.
Měl jsem možnost podílet se na části jeho úspěšné umělecké cesty a zažít s ním radost z tvorby i lidské spokojenosti, když se mu dařilo. Na tom měla veliký podíl i jeho žena Olga, kterou si našel v Čechách.
Čtěte také
Vzpomínám na vzácné chvíle v jeho ateliéru, onom paláci, kde sny přetvářel ve skutečnost, kde kulminoval zázrak stvoření, okamžik, ve kterém hotové dílo opouští tvůrce a stává se součástí světa. Michail Ščigol vytvořil spoustu obrazů i řadu obrazových cyklů.
Obdivoval jsem hlavně ty, které vycházely z českého prostředí a musel témata nejdříve nastudovat. Například cyklus o Valdštejnovi či Kafakovi. Na závěr své umělecké cesty působil v Praze, kde měl i ateliér a pořádal další výstavy.
Český sen malíře původem z Ukrajiny, romantického expresionisty a obětavého člověka se letos náhle uzavřel.
Související
-
Vladimír Burjánek: Promítání
Lidské myšlenkové pochody jsou mnohdy nevyzpytatelné. Spustí se najednou a jedou. Říkám tomu soukromý krátkometrážní vzpomínkový biograf. Začne nenadále, z ničeho nic.
-
Vladimír Burjánek: Emil
Před ročním pobytem v zeleném vojenském stejnokroji jsem tehdy nastoupil neplánovaně na tehdejší Dům osvěty v okresním městě. Věděl jsem, že to je jen dočasné řešení.
-
Vladimír Burjánek: Čeština
K prvním krokům v roce, který ještě voní novotou a možná i nese stopy silvestrovského veselí, nepatří filozofování. Tak vás možná potěší hold vtipnosti českého jazyka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
