Vladimír Burjánek: Promítání

21. květen 2022

Nedělní káva

Lidské myšlenkové pochody jsou mnohdy nevyzpytatelné. Spustí se najednou a jedou. Říkám tomu soukromý krátkometrážní vzpomínkový biograf. Začne nenadále, z ničeho nic, nemá hlavního hrdinu, hlavní roli, ani postavy vystupující ve vedlejším obsazení. Všichni mají stejnou důležitost i význam.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Emil

Mihnou se v krátkém záběru, aby se připomněli, potěšili a zase se rozplynou, aby uvolnili místo dalším. Jedno mají ale společné - patří k nim minulý čas. Prostě tihle lidé už byli. Nikdy nevím, jak dlouho bude představení trvat. Z plátna někde v mozkových závítech najednou vyběhne tvář kamaráda z dětství Míly.

Třepe se mu hlava plná kudrn, běží po hřišti za merunou, aby dal branku. Vystřídá ho pan učitel Nejedlo, v jehož trubačském kroužku jsme na základce hráli. Čas poskočí a dívám se na usměvavou Věrku, která seděla na gymplu před námi.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šikovnost

Dobrosrdečná tvář spolužáka z vysoké Jirky, který měl italské příjmení, vystřídají ostře řezané rysy zlého kapitána, velitele naší roty.

V rychlém pořadí se promítnou kolegové z práce Jarda, Květa, Bořek a Rosťa. Často v mém soukromém filmu vystupuje i soused Jindra, který s oblibou říkal : Ty seš hodnej - skoro jako já.

A nesmím zapomenout na noblesního a vzdělaného kamaráda Václava, který mi moc chybí. Někdy je film o rodině, jindy o blízkých postavách z práce, školy, vojny. Často je to galerie tváří, o jejichž jedinečnosti už rozhodl čas.

autoři: Vladimír Burjánek , baj