Vladimír Burjánek: Promítání
Lidské myšlenkové pochody jsou mnohdy nevyzpytatelné. Spustí se najednou a jedou. Říkám tomu soukromý krátkometrážní vzpomínkový biograf. Začne nenadále, z ničeho nic, nemá hlavního hrdinu, hlavní roli, ani postavy vystupující ve vedlejším obsazení. Všichni mají stejnou důležitost i význam.
Čtěte také
Mihnou se v krátkém záběru, aby se připomněli, potěšili a zase se rozplynou, aby uvolnili místo dalším. Jedno mají ale společné - patří k nim minulý čas. Prostě tihle lidé už byli. Nikdy nevím, jak dlouho bude představení trvat. Z plátna někde v mozkových závítech najednou vyběhne tvář kamaráda z dětství Míly.
Třepe se mu hlava plná kudrn, běží po hřišti za merunou, aby dal branku. Vystřídá ho pan učitel Nejedlo, v jehož trubačském kroužku jsme na základce hráli. Čas poskočí a dívám se na usměvavou Věrku, která seděla na gymplu před námi.
Čtěte také
Dobrosrdečná tvář spolužáka z vysoké Jirky, který měl italské příjmení, vystřídají ostře řezané rysy zlého kapitána, velitele naší roty.
V rychlém pořadí se promítnou kolegové z práce Jarda, Květa, Bořek a Rosťa. Často v mém soukromém filmu vystupuje i soused Jindra, který s oblibou říkal : Ty seš hodnej - skoro jako já.
A nesmím zapomenout na noblesního a vzdělaného kamaráda Václava, který mi moc chybí. Někdy je film o rodině, jindy o blízkých postavách z práce, školy, vojny. Často je to galerie tváří, o jejichž jedinečnosti už rozhodl čas.
Související
-
Vladimír Burjánek: Mokro
Kdo z dědečků by nebyl rád, když se vnuk vrhne na sport, který on zná, protože ho dělal. Schází se nás na zápasech žáků víc, kdož jsme hokej hráli.
-
Vladimír Burjánek: Čeština
K prvním krokům v roce, který ještě voní novotou a možná i nese stopy silvestrovského veselí, nepatří filozofování. Tak vás možná potěší hold vtipnosti českého jazyka.
-
Vladimír Burjánek: Myš
Zavírejte domovní dveře, na podzim se myši stěhují do baráku, nabádal nás pokaždé dědeček a svůj požadavek i kontroloval. Připomněl jsem si jeho slova o letošním podzimu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.