Vladimír Burjánek: Emil

13. březen 2022

Před ročním pobytem v zeleném vojenském  stejnokroji jsem tehdy nastoupil neplánovaně na tehdejší Dům osvěty v okresním městě. Věděl jsem, že to je jen dočasné řešení mého pracovně produktivního snažení. Byla to první zkušenost, na kterou s odstupem času nevzpomínám špatně. 

Čtěte také

Přinesla mi celou řadu námětů, které jsem potom na mé novinářské cestě využil. Od historek s naším málokdy střízlivým ředitelem, někdejším skladníkem v JZD, přes šéfa odboru kultury okresu, jehož prioritou bylo chování býků a sušení sena, až po inspektora kultury, říkejme mu třeba Emil. Jeho slabostí byly ženy.

Byl už v letech a vztah k něžnému pohlaví se koncentroval na dámská pozadí. Což ho ovšem provázelo celý život. Řečeno česky a výstižně, rád si plácnul. Tehdy se to ještě tak neposuzovalo. Zkoušel to při všech možných příležitostech.

Čtěte také

Když jel jednou v létě na služební cestu do Prahy, dělali jsme si z něho šprťouchlata. Emile, zkusíš to i v hlavním městě? Určitě, ubezpečil nás.

Druhý den jsme ho u oběda zpovídali. Hoši, klaplo to, ale byla to dřina. Brzy jsem jednu fešandu objevil. Pochodoval jsem za ní dobu, ale nic. Pak jsem dostal spásný nápad. Na přechodu pro chodce se semaforem jsem si stoupnul těsně za ni, když byla zelená, souběžně se slovním pokynem jdem, jdeme, jdeme, jsem ji poplácal po zadečku.

Emil zvítězil. Měl ale veliké štěstí, že tehdy ještě nebylo celosvětové hnutí proti sexuálnímu násilí a obtěžování #MeToo. To by ho určitě zaslouženě stíhali.

Spustit audio

Související

  • Vladimír Burjánek: Traktoristé

    Každá vesnice nabízela a nabízí pestrou škálu figurek, lidí a lidiček i vážených postav a všichni dohromady tvoří krásnou místní galerii i nezaměnitelný koloryt místa. 

  • Vladimír Burjánek: Hříchy mládí

    Řadu let bydlel pod naší zahrádkou v domku blízko vody zvláštní soused. Vášnivý čtenář, věčně usazený s knížkou mezi vchodovými dveřmi, opřený o futra. 

  • Vladimír Burjánek: Být in

    Kdysi se tomu říkalo jít s dobou. V módě, výrazových prostředcích, účesu, chalupě, novém autu, prostě ve všem. Dnes být in, znamená daleko širší spektrum.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.